Mapování biotopů AOPK ČR a lesnická typologie

Vznik a účel vrstvy mapování biotopů
V souvislosti s navrhováním evropsky významných lokalit (EVL) soustavy Natura 2000 bylo nutné shromáždit podrobné údaje o typech přírodních stanovišť, jejich rozšíření a kvalitě. V letech 2000–2004 tedy vznikla tzv. vrstva mapování biotopů, která se stala zásadním podkladem pro navrhování EVL,
ve kterých jsou přírodní stanoviště předmětem ochrany. Vodítkem pro určování biotopů byl Katalog biotopů České republiky (katalog) (viz http://www.biomonitoring.cz). V katalogu jsou typy přírodních stanovišť převedeny na biotopy, které lépe odrážejí specifika České republiky z hlediska rostlinných společenstev. Biotopy s jejich druhovými kombinacemi rostlin a dřevin jsou vymezeny na základě platných fytocenologických publikací.
Na mapování biotopů se podílelo několik desítek mapovatelů z řad profesionálních botaniků, studentů odborných škol i lesníků (především typologů jednotlivých poboček ÚHÚL). Jedním z podkladů pro mapovatele
byl i soutisk lesnické obrysové mapy s typologickou mapou (pozn.: k dispozici byla až v průběhu druhého roku mapování). K dispozici byly dále základní mapy 1:10 000 a různě kvalitní černobílá ortofota. Hranice jednotlivých segmentů s biotopy se zakreslovaly do pracovních map a následně digitalizovaly.
V roce 2006 byla zahájena tzv. aktualizace vrstvy mapování biotopů (aktualizace), která by měla probíhat periodicky v dvanáctiletých cyklech. Pro potřeby aktualizace je k dispozici nová metodika, která umožňuje lépe a podrobněji popsat aktuální stav biotopu. Dalším metodickým podkladem je tzv. Příručka hodnocení biotopů, která dále rozvíjí Katalog biotopů. V loňském roce vyšlo i druhé vydání katalogu, který již reflektuje zkušenosti z prvního mapování. Odevzdávání jednotlivých děl dnes probíhá přímo přes propracované webové rozhraní, kde jsou k dispozici
kvalitní podkladové mapy a ortofota (viz obr. 1). Procesem aktualizace dochází k postupnému zpřesnění vrstvy mapování biotopů. Významným produktem aktualizace je také několik milionů údajů o výskytu rostlin, které jsou ukládány a dále využívány v Nálezové databázi ochrany přírody. Po dokončení první fáze aktualizace bude mít Česká republika v rámci Evropy zcela ojedinělý a podrobný záznam o stavu přírodních biotopů.

Vrstva mapování biotopů
Mapování biotopů probíhá nejen v lesních porostech, ale i na stanovištích nelesních (vodní plochy, mokřady, rašeliniště, skály a sutě, alpinská bezlesí, louky a křoviny). Zaznamenává se přednostně výskyt přírodních biotopů. Ve většině chráněných území i v řadě dalších přírodovědně hodnotných lokalit probíhalo tzv. podrobné (souvislé) mapování, kdy byl zaznamenáván i výskyt tzv. nepřírodních biotopů (dle katalogu s kódovým označením X). Mezi nepřírodní lesní biotopy patří výsadby stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin. Jedná se o biotop X9A – lesní kultury s nepůvodními dřevinami (nejčastěji borové a smrkové výsadby mimo oblast přirozeného rozšíření borovice a smrku) a biotop X9B – lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami (např. výsadby dubu červeného). Při mapování biotopů se hodnotí aktuální stav vegetace včetně stromového a keřového patra. Porovnává se s hypotetickým ideálním stavem dle katalogu, popř. Příručky hodnocení biotopů, s přihlédnutím k regionálním odlišnostem, ekologii a fytocenologické variabilitě. V oblastech s převahou zcela kulturních lesních porostů může mít vrstva mapování biotopů charakter jednotlivých vzájemně oddělených segmentů, nebo zde může zcela chybět (viz obr. 2a, b). Naopak v oblastech s převahou porostů s přirozenou dřevinnou skladbou a v chráněných územích má podobu souvislé mapy (viz obr. 3a, b). Při mapování biotopů se zaznamenávají kvalitativní charakteristiky dle metodiky a pořizují se soupisy aktuálně se vyskytujících druhů se zaměřením na druhy dominantní, diagnostické, ochranářsky významné a na druhy expanzní a invazní. V některých specifických případech mohou mít odlišné biotopy téměř shodnou druhovou kombinaci (např. dubohabřiny a suťové lesy v nižších vegetačních stupních). V těchto případech jsou rozhodující pro určení biotopu ekologické charakteristiky prostředí (podloží, pedologie, charakter reliéfu apod.). V případě velice heterogenních segmentů je možné i mapování několika biotopů v rámci jednoho segmentu (tzv. mozaika biotopů).

Typologické mapování
Lesnicko-typologická mapa rozděluje lesy na segmenty s podobnými růstovými podmínkami hlavních dřevin. Při lesním typologickém šetření se vychází ze znalostí místního geologického podloží, půdních vlastností, reliéfu, klimatických charakteristik, fytocenóz, zbytků zachovalejších porostů i aktuálního stavu lesních porostů (bonita dřevin). Na rozdíl od vrstvy mapování biotopů pokrývá typologická mapa souvisle lesní porosty ve všech lesních krajinných územích. Musí si tedy poradit i se zcela změněnými a degradovanými porosty. Výstupy lesnické typologie slouží především jako podklad pro stanovení hospodářských opatření a provozních a produkčních cílů a zároveň dává představu o potenciální přirozené vegetaci. Konkrétní segment typologické mapy na sebe většinou nemá navázána data o aktuálním stavu lesa, ale odkazuje na charakteristiky daného lesního typu zpracovávané pro celou přírodní lesní oblast (podrobněji o lesnické typologii viz Holuša, Zouhar: Lesnická typologie – základní pojmy, účel a díla, Lesnická práce 4/2012).

Lesní biotopy a jejich převod na lesní typy (soubory lesních typů)
V katalogu jsou lesní biotopy označeny písmenem L s příslušným číselným kódem daného biotopu. Celkem je vylišeno 37 lesních biotopů. Součástí katalogu je i rámcový převod přírodních lesních biotopů na soubory lesních typů typologického systému ÚHÚL. V některých specifických případech je uveden převod biotopů přímo na konkrétní lesní typy. Např. biotop L2.4 (měkké luhy nížinných řek) by měl odpovídat pouze lesnímu typu 1U2 (vrbový /vrbotopolový/ luh). Většina biotopů se ale vyskytuje na větším množství souborů lesních typů, v několika lesních vegetačních stupních, na několika edafických kategoriích i s přesahy do několika ekologických řad. Např. široce pojatý a variabilní biotop L3.1 (hercynské dubohabřiny) se zpravidla vyskytuje na souborech lesních typů 1C, 1I, 1S, 1H, 1B, 1D, 1V, 1P, 2X, 2S, 2H, 2B, 2D, 2V, 2O. Většinou lze tedy říci, že lesní typ představuje podrobnější jednotku mapování než biotop. Ale při mapování biotopů se hodnotí řada charakteristik, na základě kterých je možné mapovat i několik segmentů s jedním biotopem vedle sebe, které se poté odlišují vyhraněností nebo přechodem k jinému biotopu, podle stavu bylinného patra, struktury dřevinného patra, různé míry degradace apod. Na některých souborech lesních typů je dle katalogu naopak možný výskyt několika příbuzných biotopů. Například svěží buková doubrava (2S) může zahrnovat spektrum biotopů jako karpatské či hercynské dubohabřiny (L3.3, L3.1) nebo středoevropské bazifilní teplomilné i suché acidofilní doubravy (L6.4, L7.1). Ze zkušeností z reálné praxe potom vyplývá, že řada biotopů je mapována i na souborech lesních typů, ke kterým by dle rámcového převodu v katalogu příslušet neměly. Např. biotop L7.2 (vlhké acidofilní doubravy) bývá mapován i na souboru lesních typů 1O (lipová doubrava) nebo biotop L3.1 (hercynské dubohabřiny) v porostech s převahou dubu ve 3. lesním vegetačním stupni na souborech lesních typů 3B, 3S, 3V, 3D apod. Rozdíly jsou i v řadě dalších případů.
V místech s výskytem souvislých porostů se zachovalou dřevinnou skladbou by se mohla teoreticky typologická mapa a vrstva mapování biotopů alespoň částečně shodovat. Dle výše zmíněných odlišností jsou však i v těchto případech při jejich porovnání patrné různě velké rozdíly způsobené především rozdílným posláním obou děl. Navíc je nutné počítat i s individuálním přístupem jednotlivých mapovatelů a typologů k podrobnosti mapovacího zrna i k vymezování a hodnocení konkrétních biotopů a lesních typů.

Využití typologické mapy při aktualizaci mapování biotopů
Jak již bylo zmíněno výše, typologická mapa byla jedním z podkladů prvního mapování biotopů. Při aktualizaci ji už mapovatelé k dispozici nemají. V této souvislosti jsme pro mapovatele vypracovali krátký dotazník ohledně znalostí a využívání typologické mapy. Z výstupů tohoto dotazníku vyplynulo, že většina mapovatelů o existenci typologické mapy ví a považuje ji za užitečnou pomůcku při mapování biotopů. Řada mapovatelů tedy sama využívá možnosti nahlížení do mapového serveru ÚHÚL, kde je typologická mapa k dispozici. Jedním z případů využití typologické mapy je např. hodnocení smíšených porostů hlavních dřevin (např. buku a dubu), kdy lze často podle aktuálního stavu bylinného patra obtížně rozhodnout, zda se jedná např. o květnatou bučinu či dubohabřinu. V tomto případě může údaj z typologické mapy pomoci při přiřazení segmentu ke konkrétnímu biotopu. Podobně u přehoustlých mladých porostů zcela bez bylinného patra může náhled do typologické mapy napomoci při rozhodování, zda posuzovaný mladý bukový porost přiřadit k acidofilní nebo květnaté bučině.
Vrstvu mapování biotopů je možné porovnávat i s porostními mapami v kombinaci s údaji z hospodářských knih lesních hospodářských plánů (LHP). Údaje z nich popisují podobně jako vrstva mapování biotopů aktuální stav daného segmentu (porostní skupiny), ale pouze z hlediska stromového patra.

Závěrem
Při mapování biotopů někteří mapovatelé ve specifických případech využívají typologickou mapu jako vodítko při určování biotopů, ale typologickou mapou se přímo neřídí. Rozhodující je aktuální stav vegetace v konkrétním segmentu. Ve většině případů se tedy stává, že se typologická mapa a vrstva mapování biotopů rozchází (zvláště v místech s převahou nevyhraněných biotopů a v oblastech na pomezí vegetačních stupňů). Pro vlastníky lesa, taxátory, pracovníky státní správy lesů dává využití typologické mapy s možností převodu lesních typů na biotopy a v kombinaci s daty z hospodářských knih LHP obrázek o předpokládaném výskytu přírodních biotopů v daném lesním komplexu. Jediný údaj o výskytu biotopů však představuje pouze vrstva mapování biotopů. Vrstvu mapování biotopů AOPK ČR poskytuje ve formátu shp. file na základě licenční smlouvy (např. pro potřeby zpracování LHP). Zjednodušená verze je volně přístupná i na mapovém serveru AOPK ČR (http://mapy.nature.cz/).

Autoři:
Ing. Jaroslav Pipek
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Krajské středisko Praha a Střední Čechy
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Mgr. Veronika Oušková
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Ředitelství
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.