Úvodník 8/2012
Vážení čtenáři Lesnické práce,
určitě Vás nemusím přesvědčovat o tom, že úspěšná obnova lesa je naším prvořadým profesním zájmem. Společným cílem je, abychom příští generaci předali kvalitní lesní porosty, plnící nejen produkční, ale i důležité mimoprodukční funkce.
K naplnění tohoto cíle máme zatím k dispozici kvalitní genetické zdroje reprodukčního materiálu lesních dřevin (RMLD). Je tedy žádoucí se zamyslet, zdali tyto zdroje efektivně využíváme, nebo jaká další opatření je účelné rozpracovat, abychom pro obnovu lesa používali RMLD s vysokou kvalitou. Zemědělci se dočkají úrody během jednoho roku. Je pro ně samozřejmostí používat vysoce kvalitní šlechtěné osivo a nezpochybňují ani to, že kvalita má svou cenu. My zakládáme les, jehož kvalitu ocení naší vnuci. Nepochybuji o tom, že po narovnání vlastnických vztahů je pro nás důležitý nejen okamžitý ekonomický profit, ale i snaha obstát v očích dalších generací.
Na úseku genetiky a kvality RMLD již výzkum a lesnická praxe mnoho vykonala. Máme dlouhodobé zkušenosti se systémem přenosu RMLD, podrobně byly rozpracovány standardy kvality RMLD apod. Současnost nám ale přináší situaci, kdy vymezení přírodních lesních oblastí již neuzavírají naše pohraniční hory. To je významným podnětem pro koordinaci výzkumu v genetice a šlechtění ve středoevrop-ském regionu tak, abychom v rámci legislativy EU obhájili pravidla, která nám v dlouhodobějším výhledu zajistí kvalitní obnovu lesa.
Práce s osivem a sadebním materiálem lesních dřevin není již po řadu let jen výsadou vlastníků lesa, ale tak, jak je obvyklé v zemích EU, se tyto komodity staly předmětem obchodu. Proto byl přijat zákon o obchodu s RMLD (zákon 149/2003 Sb.) a následně i jeho novela (zákon 378/2005 Sb.), kde jsou vymezena pravidla pro obchod s RMLD. Pokud nám lesníkům jde o vysokou kvalitu sbíraného osiva a sadebního materiálu dřevin a kvalitně provedenou obnovu, potom se na současnou legislativu nedívejme jen jako na byrokratický soubor nařízení a zákazů. Vždyť dodržováním pravidel při obchodu s RMLD a používáním standardů kvality se do lesa dostává kvalitní sadební materiál. Za velmi účelné považuji i to, že je v rámci úprav těchto legislativních opatření uvažováno i o definování ochrany a reprodukce genových zdrojů lesních dřevin. Zemědělci jsou v této mimořádně důležité problematice již mnohem dál.
Podívejme se trochu z jiného pohledu i na informační systém o RMLD. Je to sice především hlavní pilíř pro kontrolu dodržování legislativních pravidel a potřeby státní správy, současně ale vznikají velmi cenné informace o zdrojích RMLD, dostupnosti osiva a sadebního materiálu na našem trhu, které je možné využívat.
V této souvislosti se nabízí otázka, zda jsou využívány naše zdroje RMLD účelně? Dovolím si tvrdit, že v řadě případů ne. Souvisí to především se současnou praxí pěstování sadebního materiálu lesních dřevin v lesních školkách. Jak všichni víme, téměř všechny lesní školky byly v devadesá-tých letech minulého století privatizovány a sadební materiál se tak stal předmětem obchodu, jehož pravidla jsou vymezena legislativou. Potud je vše v pořádku. Měli bychom se ale zamyslet nad tím, že provozovatelé školek potřebují alespoň rámcové informace o tom, jaký sadební materiál a v jakém množství budou odběratelé potřebovat ve výhledu několika roků potřebných k jeho vypěstování. Současná praxe, kdy i významní odběratelé sadebního materiálu projevují o tuto komoditu zájem až ve fázi nákupu pro obnovu lesa, navozuje z hlediska účelného využívání zdrojů RMLD nezdravou situaci. Lesní školkaři musí sami odhadovat zájem o odběr jednotlivých druhů a typů sadebního materiálu dřevin z jednotlivých přírodních lesních oblastí (PLO). Logicky tím dávají přednost osivu z „univerzálněji“ využitelnějších PLO, nebo víceméně „naslepo“ pěstují i některé cennější populace s užším vymezením použitelnosti v PLO. K čemu tato praxe vede? K obnově lesa často používáme sadební materiál ze zdrojů, které sice legislativa povoluje, ale přitom jsou k dispozici zdroje RMLD, které by byly pro dané lokality mnohem vhodnější. Horší je ale skutečnost, že v řadě případů školkaři na trhu neuplatní sadební materiál z velmi kvalitních a cenných zdrojů RMLD. O hospodárném využívání zdrojů RMLD tedy nemůže být řeč, ale vina není na straně školkařů. Skutečně je velmi žádoucí a potřebné, aby komunikace a stanovení obchodních podmínek mezi vlastníky lesa (odběrateli sadebního materiálu) a školkaři probíhala již ve fázi výběru a použití osiva. Odběratel tím získá i větší jistotu, že pro obnovu bude mít geneticky kvalitní sadební materiál.
Problémů souvisejících s obnovou lesa je celá řada, účelné využívání genetických zdrojů dřevin je jeden z nich. Považuji za velmi žádoucí, aby argumenty uvedené v předchozím textu byly nejen podnětem k zamyšlení, ale i k další diskusi a řešení.
Na úseku genetiky a kvality RMLD již výzkum a lesnická praxe mnoho vykonala. Máme dlouhodobé zkušenosti se systémem přenosu RMLD, podrobně byly rozpracovány standardy kvality RMLD apod. Současnost nám ale přináší situaci, kdy vymezení přírodních lesních oblastí již neuzavírají naše pohraniční hory. To je významným podnětem pro koordinaci výzkumu v genetice a šlechtění ve středoevrop-ském regionu tak, abychom v rámci legislativy EU obhájili pravidla, která nám v dlouhodobějším výhledu zajistí kvalitní obnovu lesa.
Práce s osivem a sadebním materiálem lesních dřevin není již po řadu let jen výsadou vlastníků lesa, ale tak, jak je obvyklé v zemích EU, se tyto komodity staly předmětem obchodu. Proto byl přijat zákon o obchodu s RMLD (zákon 149/2003 Sb.) a následně i jeho novela (zákon 378/2005 Sb.), kde jsou vymezena pravidla pro obchod s RMLD. Pokud nám lesníkům jde o vysokou kvalitu sbíraného osiva a sadebního materiálu dřevin a kvalitně provedenou obnovu, potom se na současnou legislativu nedívejme jen jako na byrokratický soubor nařízení a zákazů. Vždyť dodržováním pravidel při obchodu s RMLD a používáním standardů kvality se do lesa dostává kvalitní sadební materiál. Za velmi účelné považuji i to, že je v rámci úprav těchto legislativních opatření uvažováno i o definování ochrany a reprodukce genových zdrojů lesních dřevin. Zemědělci jsou v této mimořádně důležité problematice již mnohem dál.
Podívejme se trochu z jiného pohledu i na informační systém o RMLD. Je to sice především hlavní pilíř pro kontrolu dodržování legislativních pravidel a potřeby státní správy, současně ale vznikají velmi cenné informace o zdrojích RMLD, dostupnosti osiva a sadebního materiálu na našem trhu, které je možné využívat.
V této souvislosti se nabízí otázka, zda jsou využívány naše zdroje RMLD účelně? Dovolím si tvrdit, že v řadě případů ne. Souvisí to především se současnou praxí pěstování sadebního materiálu lesních dřevin v lesních školkách. Jak všichni víme, téměř všechny lesní školky byly v devadesá-tých letech minulého století privatizovány a sadební materiál se tak stal předmětem obchodu, jehož pravidla jsou vymezena legislativou. Potud je vše v pořádku. Měli bychom se ale zamyslet nad tím, že provozovatelé školek potřebují alespoň rámcové informace o tom, jaký sadební materiál a v jakém množství budou odběratelé potřebovat ve výhledu několika roků potřebných k jeho vypěstování. Současná praxe, kdy i významní odběratelé sadebního materiálu projevují o tuto komoditu zájem až ve fázi nákupu pro obnovu lesa, navozuje z hlediska účelného využívání zdrojů RMLD nezdravou situaci. Lesní školkaři musí sami odhadovat zájem o odběr jednotlivých druhů a typů sadebního materiálu dřevin z jednotlivých přírodních lesních oblastí (PLO). Logicky tím dávají přednost osivu z „univerzálněji“ využitelnějších PLO, nebo víceméně „naslepo“ pěstují i některé cennější populace s užším vymezením použitelnosti v PLO. K čemu tato praxe vede? K obnově lesa často používáme sadební materiál ze zdrojů, které sice legislativa povoluje, ale přitom jsou k dispozici zdroje RMLD, které by byly pro dané lokality mnohem vhodnější. Horší je ale skutečnost, že v řadě případů školkaři na trhu neuplatní sadební materiál z velmi kvalitních a cenných zdrojů RMLD. O hospodárném využívání zdrojů RMLD tedy nemůže být řeč, ale vina není na straně školkařů. Skutečně je velmi žádoucí a potřebné, aby komunikace a stanovení obchodních podmínek mezi vlastníky lesa (odběrateli sadebního materiálu) a školkaři probíhala již ve fázi výběru a použití osiva. Odběratel tím získá i větší jistotu, že pro obnovu bude mít geneticky kvalitní sadební materiál.
Problémů souvisejících s obnovou lesa je celá řada, účelné využívání genetických zdrojů dřevin je jeden z nich. Považuji za velmi žádoucí, aby argumenty uvedené v předchozím textu byly nejen podnětem k zamyšlení, ale i k další diskusi a řešení.