Význam a využití lesnické typologie v ochraně přírody

Charakteristika stanoviště - geobiocenóza
Ekotopové charakteristiky prostředí jasně dávají představu o druhovém složení dřevin jako hlavních edifikátorů lesních geobiocenóz. Jako celek fytocenózy s ekotopem, samozřejmě dále i se zoocenózou, je vytvořená geobiocenóza. Dlouhodobými výzkumy v jednotli-vých disciplínách jsme se právě v oblasti lesnické typologie propracovali na určitý stupeň poznání lesních geobiocenóz, jejichž odlišnosti jsem schopni charakterizovat základními či aplikačními jednotkami (viz LP 4/12). Při klasifikaci nejde o nic jiného než o poznání zákonitostí ve vazbě půda – rostlina – (živočich) v rámci stejného ekotopu. Postupně získáváme informace nejen o složení společenstev v rám-ci těchto jednotek, ale i informace o jejich dy-namice, o výskytu klimatických epizod, tzv. ohroženosti (z pohledu člověka) apod. Všechny tyto údaje jsou využívány pro praktické lesní hospodářství.
Výhledově by jednotky lesnické typologie, tj. soubory lesních typů, mohly zahrnovat i informace o složení jednotlivých taxocenóz či druhů živočichů a vytvořit tzv. komplexní charakteristiky (cf. Holuša LP 6/2012). Nicméně i v této fázi jsou jednotky lesnické typologie a jejich charakteristiky využitelné v mnoha odvětvích, mj. i v ochraně přírody.

Potenciální a současný stav - stupeň přirozenosti
Při hodnocení stavu lesních porostů na základě jednotek lesnické typologie můžeme odmyslet vlivy, které současný stav změnily, a dostaneme rozdíl, tzn. míru změny původní přirozené druhové skladby, což je tzv. stupeň přirozenosti.
Přirozená druhová skladba vychází z trva-lých ekologických podmínek stanoviště. To znamená, že právě jednotky souborů lesních typů jsou vhodné pro tento účel. Soubory lesních typů představují rovněž charakteristiky potenciálního společenstva využitelné pro definování předmětů a cílů ochrany ve srovnání se stavem aktuálním, ne vždy však přirozená skladba může být cílem ochrany.
Přirozené druhové skladby dřevin dle jednotlivých souborů lesních typů či lesních typů jsou v současnosti k dispozici pro celé území ČR dle jednotlivých přírodních oblastí (PLO) v dílech oblastních lesnicko-typologických elaborátů (viz LP 6/2012). Tyto skladby nejsou stejné pro celé území ČR, ale zohledňují i biogeografické odlišnosti – např. přirozený výskyt modřínu opadavého (Larix decidua) v PLO 28 Předhoří Hrubého Jeseníku, PLO 29 Nízký Jeseník, v jiných oblastech ČR se jedná o geograficky nepůvodní druh (viz obr. 1, 2).  

Lesnická typologie a biotopy soustavy Natura 2000
Lesní ekosystémy jsou nejvíce zastoupeny také v soustavě chráněných území v České republice. Jsou součástí jak Evropsky významných lokalit (podle Směrnice rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin), tak představují hlavní předměty ochrany národních přírodních rezervací, národních přírodních památek, přírodních rezervací a přírodních památek. V komplexech ekosystémů v národ-ních parcích a chráněných krajinných oblastech jsou nejčastějším typem přírodních stanovišť.
Lesnická typologie má určitou vazbu i na klasifikační systém přírodních biotopů. V Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al. 2010) jsou uvedeny vazby biotopů k souborům lesních typů – u lesních, alpínských, subalpínských, některých pramenišťních a rašeliništních biotopů je uveden převod na soubory lesních typů či lesní typy.
V návaznosti na zavádění soustavy NATURA 2000 byla vytvořena Pravidla hospoda-ření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách Soustavy  Natura 2000, která obsahují modely přirozené druhové skladby dotčených souborů lesních typů na základě hospodářských doporučení podle hospodářských souborů a podsouborů.
Lesnická typologie a plány péče o zvláště chráněná území
Podle vyhlášky č. 64/2011 Sb., o plánech péče, podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území („o plánech péče“), plány péče o jednotlivé kategorie zvláště chráněných území a jejich ochranná pásma obsahují mimo jiné i zásady péče o ekosystémy a jejich složky tvořící předmět ochrany. Tyto zásady lze plánovat podle jednotlivých souborů lesních typů, kdy sloučením podobných jednotek jsou stanoveny základní jednotky lesního hospodaření – hospodářské soubory.
Z hlediska ochrany přírody lze ovšem namítat, že rámcové plánování či systematizace přístupů nejsou pro účely ochrany přírody vhodné. Proto lze doporučit vybírat vždy nejcitlivější management, který co nejvíce využívá ekologickou strategii jednotlivých druhů či dynamiku společenstva. Rámcové směrnice hospodaření toto umožňují. Jsou výsledkem desetiletí sbíraných zkušeností a poznatků z oblasti ekologie, dendrologie, hydrologie, botaniky apod. a praktických poznatků jejich aplikace (např. znalost reakce dřevin na odclonění, stabilizace porostů proti průniku bořivých větrů, zvýšení odolnostního potenciálu lesů…). Z tohoto pohledu prakticky neexistuje vhodnější materiál, který by mohl být použit. Pro správné použití rámcových směrnic hospodaření je ale nutné znát alespoň základní principy a znalosti z pěstování lesů (tvary, způsoby, přístupy, fyziologické nároky dřevin s ohledem na fyziologické stáří dřevin), znalosti vlastností a charakteru stanovišť (půd, hydrologie, geomorfologie apod.) včetně znalostí ekologických požadavků dřevin.
Dle výše zmíněné vyhlášky č. 64/2011 Sb., o plánech péče, plány péče o národní parky, národní přírodní rezervace a přírodní rezervace obsahují rovněž hodnocení přirozenosti lesních porostů provedené podle zásad a postupem uvedeným v příloze č. 2 této vyhlášky.

Jednotky pro hodnocení biodiverzity
Vzhledem k rozsáhlosti záběru lesnické typologie, jejího využití na území všech lesů v ČR a existenci databáze lesnické typologie, je vhodné její použití pro účely hodnocení biodiverzity (alfa diverzity vyšších cévnatých rostlin a dřevin či diverzity půd). Pro potřeby hodnocení beta diverzity, která je stanovena na základě druhové rozmanitosti mezi ekosystémy a životním prostředím podél gradientu prostředí, lze použít např. zvolený rozsah nadmořských výšek, porovnání jednotlivých vegetačních stupňů či gradientu jednotlivých ekologických řad či klimatických oblastí apod. Soubory lesních typů představují ideální klasifikaci nejen pro pedologické nebo fytocenologické studie, ale i pro zoocenologické studie (cf. Holuša 2003, 2008).

Shrnutí
Lesnická typologie byla mimo jiné vytvořena pro účely lesnického managementu a plánování, ale jako jediná vedle fytocenologie či geobiocenologie napomáhá při studiu potenciálních společenstev s ohledem na biogeografický vývoj krajiny, půdy, geomorfologii terénu, klima, ekologické požadavky dřevin jako hlavních edifikátorů lesních ekosystémů, s ohledem na vzájemné vztahy a vazby mezi organismy a prostředím. Přitom její hlubší a detailnější použití by např. pomohlo při navrhování předmětů ochrany, stanovení cílů ochrany, v návaznosti na rozlišení stupňů přirozenosti dle přirozené druhové skladby s ohledem na stabilitu porostu by mohla lesnická typologie pomoci např. při zonaci národních parků, chráněných krajinných oblastí nebo i při vylišování ochranných pásem kolem maloplošných zvláště chráněných území. V současnosti však potenciál lesnické typologie není plně využit.

Autoři:
Ing. Kateřina Holušová, Ph.D.
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
Brandýs nad Labem, pobočka Brno
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

doc. Ing. Otakar Holuša, Ph.D.
Ústav ochrany lesů a myslivosti
LDF Mendelu v Brně
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Brno
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.