Antropogenně ovlivněné lokality v typologickém systému ÚHÚL

Antropogenně ovlivněné lokality

V počátcích souvislého typologického mapování v 50. a 60. letech 20. století byl v některých lokalitách ještě patrný vliv hrabání steliva, což se projevovalo zhoršenými půdními vlastnostmi a zhoršeným růstem dřevin. Tyto lokality byly mapovány jako degradační stadia příslušných lesních typů. Tento typ degradace je dnes již nezřetelný a od vymapování těchto lokalit se upustilo.

V 2. polovině 20. století došlo v imisních oblastech k acidifikaci a nutriční degradaci půd. Je zřejmé, že se míra tohoto ovlivnění plynule mění z vysokých hodnot do nižších a vymezení takto degradovaných půd je věcí dohody. V oblastních plánech rozvoje lesů (OPRL) byly z praktických důvodů tyto lokality ztotožněny s vylišenými pásmy imisního ohrožení A a B. Vlastnosti půd jsou zde dnes značně rozkolísané, jednak se zde nejvíce projevoval vliv kyselých dešťů, ale na druhou stranu sem směřoval i převažující podíl vápnění a přihnojování.

V Krušných horách došlo v 70. a 80. letech 20. století i k mechanické degradaci půd při buldozerové přípravě půdy k zalesnění, kdy byla stržena a shrnuta do valů humusová vrstva a v různé míře i svrchní minerální půda. Tyto lokality byly v působnosti jablonecké pobočky Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL) při zpracování OPRL podchyceny při venkovním šetření za využití leteckých snímků. V typologických mapách jsou vyznačeny rastrem. Mají zpravidla tvar geometricky jednoduchých polí, která přesahují hranice lesních typů. V současnosti jsou v některých lokalitách prováděny rekonstrukce náhradních porostů, valy rozhrnuty a jejich materiál zapracován půdní frézou.

V souvislosti s útlumem zemědělské výroby dochází v poslední době k zalesňování zemědělské půdy. Přísně vzato - i zde se jedná o antropogenní ovlivnění, svrchní vrstvy půdy byly zpracovávány orbou, půda hnojena, a často byly i vybírány kameny. K žádosti o poskytnutí dotace na zalesnění se vyžaduje typologické zařazení těchto pozemků. Tyto lokality jsou řazeny - při volnějším výkladu Zlatníkovy definice lesního typu - do běžných lesních typů.

Antropogenně změněné lokality

Složitější je problematika mapování lokalit člověkem zcela změněných. Jak lesnicko-typologický systém ÚHÚL (1971), tak výchozí systematika Mezera-Mráz-Samek a Zlatníkova systematika jsou primárně určeny k diferenciaci lesa na přírodně utvářených půdách. Les na antropických substrátech, ať vzniklý primární sukcesí, nebo založený uměle při lesnické rekultivaci, byl dosud typován nejednotně. Extrémní lokality byly často vylišeny jako bezlesí a typologicky nemapovány, nebo byly (podle tehdejšího doporučení brandýského ústředí) zpravidla řazeny do stanovištní kategorie „Y“ - „extrémní, skeletová“ a příslušného lesního vegetačního stupně. Příznivěji se vyvíjející lokality byly často mapovány do blízkých lesních typů, aniž byl zohledněn antropogenní původ těchto ploch.

Nárůst výměry antropogenních, lesnicky rekultivovaných lokalit vyžaduje věnovat se klasifikaci těchto lokalit podrobněji a zavést jejich označování v rámci lesnicko-typologického systému ÚHÚL podle jednotného klíče. V roce 2007 se uskutečnila v Kostelci nad Černými lesy typologická konference na téma „Typologické hodnocení antropogenně ovlivněných lokalit“. Konferenci spolupořádala Katedra dendrologie a šlechtění lesních dřevin Fakulty lesnické a environmentální ČZU v Praze a Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické a dřevařské fakulty MZLU v Brně. Významnou účast na konferenci měl ÚHÚL. Z této konference vzešlo doporučení diferencovat antropogenně změněné lokality na základě makroklimatu a mezoklimatu (analogií s okolím) do lesních vegetačních stupňů, na základě fyzikálních a chemických vlastností substrátů a podle jejich vodního režimu do edafických kategorií a od lesních typů na rostlých půdách je odlišit koncovým indexem „0“ a označovat je jako „iniciální společenstva směřující k“ příslušnému souboru lesních typů (např. 2B0 -„iniciální stadia směřující k bohatým bukovým doubravám“, zkráceně „iniciální stadia bohatých bukových doubrav“).

Široká škála antropogenně změněných lokalit - kamenolomů a odvalů po hlubinné těžbě nerostů, přepálených a škvárových kamenouhelných odvalů, pískoven, zemníků a bývalých cihelen (hliníků), hnědouhelných výsypek, složišť popílku, odtěžených rašelinišť, skládek komunálních, průmyslových a stavebních odpadů - dává vzniknout pestré paletě stanovištních podmínek. Každý typ těchto lokalit má svoje specifika. Rekultivace plošně nejvýznamnějších typů lokalit byly řešeny výzkumnými pracovišti a dlouhodobá zkušenost poskytuje určitou míru jistoty při predikci dalšího vývoje. Zejména to platí pro hnědouhelné výsypky, vytěžená rašeliniště, pískovny a jiné více méně homogenní, snadno zvětrávající substráty. Malé a nesourodé zkušenosti jsou zatím s rekultivacemi odkališť, skládek a podobných lokalit - obecně tam, kde je rekultivace prováděna do překryvné vrstvy zúrodnění schopné zeminy, kde záleží na její kvalitě, mocnosti, ale i na tom, jak spodní vrstvy ovlivní vodní režim rekultivované plochy.

Doporučení

Z uvedených důvodů doporučujeme cca po 20 letech původní typologické mapování ověřit, zejména na lokalitách s nejistým vývojem (složiště popílku, kontaminované substráty) a na lokalitách, kde může dojít vývojem porostu nebo „usazením“ půdy ke změně vlhkostních poměrů, event. ke změně ovlivnění vodou. Na významných lokalitách je vhodné provádět dlouhodobý monitoring ke sledování vývoje půd, sukcese, vývoje založených porostů, úspěšnosti jednotlivých dřevin v daných podmínkách. Monitoring poslouží k rozšíření znalosti této problematiky a následně k fundovanějšímu rozhodování v činnosti, která je ekonomicky velmi náročná.

Lesní zákon v platném znění (§ 7) uvádí, že mimořádně nepříznivá stanoviště, mezi nimiž jsou vyjmenovány odvaly, výsypky a podobně, se zařazují do lesa ochranného. Odvaly skutečně tento charakter mají. Hnědouhelné výsypky, které byly velmi často rekultivovány i na ornou půdu, mají spíše charakter lesa zvláštního určení s funkcí půdoochrannou, kde se lesní porost podílí na tvorbě lesní půdy, jejím zlepšování a ochraně. Lesy zde mohou souběžně plnit i další funkce, jako např. rekreační, ekologicko-stabilizační, bariérovou, krajinotvornou atd.

Autor:

Ing. Jiří Smejkal

ÚHÚL, pobočka Jablonec nad Nisou

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: Jiří Smejkal