Korkovník amurský

Popis druhu

Korkovník amurský je opadavý listnatý strom z čeledi Rutaceae. U nás celkem vzácný taxon, proto byl pravděpodobně opomenut i v rozsáhlém botanickém kompendiu Květena ČR. Přitom byl v 80. letech uváděn minimálně na 10 lokalitách v zámeckých parcích v Čechách a na Moravě. Popis druhu bývá v české literatuře vzájemně různými autory opisován, nikdy nebyl proveden důkladnější výzkum růstových možností v našich podmínkách. Dle většiny českých autorů dosahuje druh výšky 10–12(15) m, ale již v roce 1985 uvádí Hieke 17m strom s obvodem kmene 146 cm z parku Kravaře. V současné době patří k nejvyšším exemplářům v ČR korkovník rostoucí nedaleko arboreta Kostelec nad Černými lesy s výškou 26,5 m. Je pravděpodobné, že se řadí i k nejvyšším jedincům daného druhu v Evropě. Dle ruské odborné literatury může dorůstat výšky až 28 m, dožívá se až 300 let. Průměr kmene dosahuje přes 1 m, korková vrstva kůry pak až 6 cm. Např. korkovník v Maškově zahradě v Turnově dosahuje obvodu přes 200 cm. Jako nejsilnější v Evropě je uváděn strom z belgického Mariemont in Morlanwelz s obvodem 438 cm (průměr téměř 1,5 m). Koruna stromu je obvykle rozložitá, lehce stavěná, plochá, otevřeně deštníkovitá. Kmen krátký, často křivý. Listy vstřícné, lichozpeřené, 20–45 cm dlouhé, na okraji jsou jemně pilovité, vejčitě kopinaté, dlouze zašpičatělé, průsvitně tečkované, na líci tmavozelené, lesklé, na rubu nasivělé, jen na střední žilce chlupaté. Listy raší koncem dubna, na podzim se barví do žluta a opadávají v říjnu. Po rozemnutí výrazně zapáchají. Pupeny jsou nenápadné, velmi malé, zpočátku skryté v řapíku, v zimě hustě leskle rezavě chlupaté, tupě kuželovité, hluboko sedí v objímavé srdčité listové jizvě. Jsou vstřícné až šikmo vstřícné, pupenové šupiny mají obvykle dvě. Mladé větvičky jsou lysé, oblé, světle hnědé, často tmavě příčně pruhované s čočkovitými lenticelami, dvouleté pak šedé. Velice nápadné je svítivě žluté lýko. Kůra mladých stromů je stříbřitě šedá, u starších je borka šedohnědá, rozpukaná a korkovitá. Kořenový systém je výrazně rozvinutý, vytváří kůlový kořen, také vedlejší kořeny jsou silné, dlouhé, bohatě větvené. Květenství je umístěno v koncových latách, 6–8 cm dlouhých, po 8–30 květech. Květy jsou dvoudomé, ale funkčně jednopohlavné, žlutozelené, drobné, asi 6 mm velké, silně medují. Kalich má 5–8 kališních lístků. Taxon kvete od 20 let, u exemplářů z řízků dříve. Plodem je asi 1 cm velká peckovice s 5 semeny, po rozemnutí zapáchá po terpentýnu, v plné zralosti (říjen) je černá. Semenáček klíčí epigeicky. Primární listy jsou vstřícné, trojčetné, další už jsou složeny z 5–7 lístků.

Rozšíření

Jedná se o druh Dálného východu vyskytující se v Rusku, v Chabarovském a Primor-ském kraji, dále v Amurské oblasti, zejména v povodí řek Amur a Ussuri. Rozsáhlé lokality jsou i v severovýchodní Číně (Mandžusko) a Koreji. Na jeho areál navazují další druhy, např. korkovník sachalinský nebo japonský. Korkovník amurský roste především jako dřevina břehových porostů v údolních nivách, ve výškách do 400 (700) m nad mořem, nachází se i na úpatí sopek aj. Je typickou součástí listnatých lužních lesů. Nejčastěji se podílí na tvorbě smíšených lesů s jilmy (Ulmus japonica, U. laciniata) a jasanem (Fraxinus mandshurica), doubrav s borovicí korejskou (Quercus mongolica a Pinus koraiensis) a smrčin s borovicí korejskou (Picea obovata, P. ajanensis). Druh byl dovezen do Petrohradu v roce 1856 Maksimovičem, r. 1857 byl popsán v botanické literatuře.

Ekologie

Nejlépe odrůstá na úrodných říčních náplavech. Vyžaduje výsluní s volnou korunou, snese ale i mírný zápoj, od mládí až do vysokého věku se jeho nároky na světlo zvyšují. V silném zástinu odumírá. Vyžaduje mírně vlhké půdy, ale snese i sušší stanoviště. Nejlépe odrůstá na hlubokých půdách s dostatkem živin, nepříliš těžkých, nejlépe hlinito-písčitých, ale dobře vegetuje i v těžké jílovité půdě. K půdnímu pH je velmi tolerantní, optimum je kolem 6, vydrží i na silně alkalických půdách. Vyžaduje roční úhrny srážek asi 400–1 200 mm, dostatek srážek ve vegetačním období. K poškození mrazem není náchylný, rozdíl teplot v domovině této dřeviny je dán v rozmezí -40 °C až +35 °C, u nás může trpět pozdními mrazy. Městské prostředí a imise snáší poměrně dobře. Patří ke druhům, které jsou málo napadány škůdci jak v domovině, tak u nás. V našich podmínkách bylo zjištěno častější napadení poraněných kmenů dřevokaznou houbou ohňovcem dotýkavým – Phellinus contiguus (Fr.) Pat.

Význam a využití

Dřevo obsahuje úzkou světle žlutou běl, dále pak široké skořicově hnědé jádro. Letokruhy jsou velmi dobře zřetelné, a to jak na příčném, tak i na tangenciálním řezu, dřevo je kruhovitě cévnaté. Jádrové dřevo je středně těžké, měkčí, středně trvanlivé až trvanlivé, celkem odolné vůči hnilobám. Objemová hmotnost při 12% vlhkosti kolísá v rozmezí 400–530 kg.m-3, dle našich poznatků dosahuje i přes 560 kg.m-3. Využití dřeva je velmi variabilní, ale ani v domovině nijak významné. Nápadný korek je využíván do izolací, do podlahových krytin aj. Lýko bývá i přes 0,5 cm silné, známé pod názvem Cortex Phellodendron. Hlavní účinnou látkou je berberin, který mu dává typicky citrónově žlutou barvu. V oblastech jihovýchodní Asie je sušené lýko využíváno v alternativní medicíně jako tradiční homeopatikum. Za zmínku stojí i možné využití metanolového výluhu floému pro hubení podkorního hmyzu. Korkovník také poskytuje pastvu pro včely, protože kvete od konce června, někdy až do září. Vysokokmeny je možno použít také jako solitery nebo jako alejové stromy, mají velmi pěkný a ušlechtilý vzhled.

Možnosti pěstování v ČR

Do Evropy byl korkovník dovezen roku 1856. První introdukce do Čech byla dle A. M. Svobody až roku 1911 v Průhonicích. Zmínky o možnostech produkčního využití této dřeviny v ČR pochází už z roku 1912. Rozsáhlé výzkumy věnované produkčním schopnostem korku a dřeva byly realizovány v 60. letech kolektivem Zdeňka Zavadila jako reakce na první kladné ohlasy z Ruska, poukazující na možné využití korkovníku jako dřeviny schopné produkovat korek v oblastech, kde v zimních měsících klesají teploty dlouhodobě pod 0 °C. Korek korkovníku měl částečně nahradit korek korkového dubu (Quercus suber), dovážený v té době za devizy z kapitalistické ciziny. Porosty korkovníku, které původně měly charakter plantáží, byly zakládány ve směsi s habrem obecným, lípou srdčitou a střemchou, nebo jako čisté porosty s rozvolněným sponem. Jejich pozůstatky jsou dnes k vidění ve Šnepově na Nymbursku, v Jílovicích u Opočna a u Lanžhota. Po téměř 60 letech máme možnost hodnotit vývoj korkovníku v těchto porostech a objasnit možnost „pěstování korku“ v České republice. Avšak teprve před několika lety byl uskutečněn první odběr korku z živého stromu. Těžbu korku je možno provádět pouze v časové periodě, kdy se korková vrstva snadno odlupuje od lýka. Sběr korku pak nemá zásadní vliv na růst korkovníku. Předběžné výsledky potvrzují, že těžba korku nesnižuje vitalitu dřeviny a v žádném případě nedochází k jejímu odumření. Korkovník je v našich podmínkách schopen stejné, a v některých případech i vyšší produkce korku než ve své domovině. Ve srovnání s korkovým dubem je ale produkce výrazně menší.

Pravděpodobně nejhezčí skupina stromů se dnes vyskytuje nedaleko arboreta Kostelec nad Černými lesy, zde jsou statné exempláře (obvod kmene přes 160 cm), další např. v arboretu Křtiny. Nejnovější pokusná plantáž korkovníku z „domácího“ osiva byla vysazena v roce 2011 na území ŠLP ML Křtiny nedaleko obce Sokolnice.

Jako zdroj osiva můžeme využít semeno aklimatizovaných stromů. Dle našich poznatků je průměrná klíčivost asi 31 %. Klíčivost nestratifikovaných semen byla však až o polovinu nižší než u semen, která prošla předosevní přípravou. Hmotnost 1 000 semen je cca 15 g. V ČS normách údaje o jakosti plodů a semen nejsou uvedeny. Semenáčky vyžadují dostatek světla, snesou jen boční přistínění, odrůstají celkem rychle. Korkovník můžeme množit také kořenovými řízky a byla vypracována i metoda množení in vitro. U nás se volně v krajině nešíří, nehrozí možnost, že by vytlačoval domácí dřeviny, ale např. ve východní části USA je považován za invazní druh.

Je zřejmé, že korkovník se u nás nestane významnější produkční dřevinou. Využít je ho možné především jako zajímavý exotický dekorativní strom, ať už jako soliterního jedince, nebo ve skupinových výsadbách či alejích, tedy zejména k estetickým účelům. Nelze však opomenout i jeho produkční schopnosti, a to tvorbu kvalitního dřeva, korku i lýka. Proto další výzkum tohoto druhu i u nás nadále pokračuje.

Autoři:

doc. Ing. Luboš Úradníček, CSc.

Ing. et Ing. Martin Danzer

Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně

E-maily: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.