Krušina olšová (Frangula alnus)

Popis druhu

Opadavý keř, zřídka strom, vysoký 1–3 m (někteří autoři uvádí až 6 m), průměr kmínku je do dvaceti centimetrů. Koruna je nepravidelná, řídce zavětvená. Letorosty jsou šedohnědé, v mládí chlupaté, se světlými lenticelami a rezavými nahými pupeny. Nemá trny, rozemnuté větve a kůra zapáchají hnilobou. Borka je hladká s bílými lenticelami. Listy jsou eliptické až široce obvejčité, střídavé, celokrajné. Řapík je krátký – 8-12 mm, čepel je dlouhá 4-8 cm, báze listu široce klínovitá, 9-12 párů postranních žilek. Na podzim se listy barví do žluta. Kořenová soustava je bohatě větvená, vytváří četné kořenové výmladky. Květy jsou oboupohlavné, drobné, pětičetné, zelenavé barvy. Kvete v květnu až červnu, stopkaté květy jsou umístěny v úžlabí listů po 5-10. Plodem je fialově černá peckovice – nezralá je zelená, později červená. Peckovičky jsou 6-8 mm velké, uvnitř plodu jsou 2-3 pecky. Tento druh je velmi málo morfologicky proměnlivý.

Rozšíření

Krušinu olšovou najdeme skoro v celé Evropě (vyjma nejsevernější části a stepí na jihovýchodě), v západní Asii a severozápadní Africe. Zasahuje na Kavkaz a její východní hranicí je řeka Jenisej. V Africe jsou dvě malé arely v Maroku a Alžírsku.

V ČR ji najdeme roztroušeně až hojně prakticky na celém území. Těžiště výskytu je v nadmořské výšce do 650 m n. m. Na Šumavě vystupuje do 900 m n. m., v Novohradských horách až 960 m n. m., nejvýše ji najdeme ve Velké kotlině v Hrubém Jeseníku – 1 100 m n. m.

Význam, možné využití dřeva a jiných produktů

Tato dřevina je vhodná pro výsadby na vlhkých stanovištích ve volné krajině. V sadovnictví se téměř nevyužívá, je známo jen málo kultivarů – například kultivar „Aspleniifolia“ má listy čárkovité, široké maximálně 5 mm, známá je i forma stříhanolistá. Dřevo je měkké, lehké, s červenavým jádrem. Je využíváno v řezbářství. Květy jsou hojně navštěvovány včelami.

Sušená kůra se používá ve farmacii. Jeden z jejích lidových názvů je rebarbora chudých – v léčitelství sloužila jako levnější náhrada rebarbory, další název posvátná kůra ukazuje na léčivé účinky této části rostliny. Obsahuje antrachinonové glykosidy, především glukofrangulin A a B a třísloviny.

V 17. a 18. století kůru často používali jako projímadlo chudí lidé. Dříve se z kůry připravovaly i prostředky proti svrabu, vředům, proti nemocem žaludku a jater. Kůra se sbírá od května do července, kdy se odřezávají větve, ze kterých lze poměrně snadno loupat. Suší se na slunci nebo při teplotě do 40 stupňů. Před použitím se uchovává jeden rok (popřípadě i několik let) nebo se zahřívá více hodin na 80 -100 stupňů, protože čerstvá kůra působí silně dráždivě a vyvolává bolesti břicha, nevolnost a zvracení. Při dlouhodobém skladování se účinné látky přeměňují na lépe snesitelné formy. Usušená kůra se skladuje ve vzduchotěsné nádobě na tmavém místě.

Kůra krušiny je velmi účinným projímadlem, které působí asi za 6 až 10 hodin po požití. Nálev nebo hotový lék se používá k vyprazdňování střev před operacemi nebo krátkodobě při hemoroidech. Bez lékařské rady se krušina nesmí užívat déle než 1-2 týdny. Také některé čaje určené k hubnutí nebo čištění krve obsahují v malém množství kůru krušiny, ale nelze je doporučit. Použití krušiny je nepřípustné v době těhotenství a kojení, při zánětlivém onemocnění nebo neprůchodnosti střev a u pacientů s vysokým krevním tlakem. Dále nesmí nálev užívat ani děti mladší 12 let. Čaj z krušiny se smí pít jen po jednom šálku denně, a to maximálně po dobu 1-2 týdnů, obvyklá dávka je 0,5–2,5 g sušené kůry. Při častějším nebo delším užívání dochází k porušení rovnováhy iontů v těle vyměšováním příliš velkého množství draslíku. To působí škodlivě na srdce a na oběhový systém. Při dlouhodobém užívání pak může dojít i k porušení střev. Různá vyšetření naznačují, že existuje vztah mezi střevními tumory a dlouhodobým užíváním projímavých prostředků s antrachinonovými glykosidy. Při krátkodobém užívání ale nehrozí žádné riziko. Při zácpě je však lépe nejprve zkusit jiné, šetrnější prostředky. Kůru krušiny lze využít také na přípravu koupelí, které podporují hojení ran a vředů.

Podobné účinky jako má kůra mají i zralé plody krušiny, obsah účinných látek je v nich ale daleko vyšší (v literatuře se uvádí až 12krát vyšší obsah). Šťáva z plodů byla již ve starověku známa jako základ k přípravě zeleného barviva.

Dřevěné uhlí, získané z větví, bylo důležitou složkou při výrobě střelného prachu do ručních palných zbraní.

Pěstební nároky

Tato dřevina je odolná vůči klimatu, je prakticky mrazuvzdorná a snáší i znečištění ovzduší. Roste na přímém slunci, ale toleruje i zastínění. Zpravidla ji najdeme na stanovištích vlhčích až zamokřených, může růst i na rašelinných půdách. Častěji ji najdeme na stanovištích kyselých, na živiny chudých, často je jediným keřem na pískových podkladech v chudých borech nebo v kyselých smrčinách. Vyskytuje se ale i v lužních lesích na stanovištích bohatých a zásaditých.

Typicky ji najdeme v lesních pláštích, v listnatých i jehličnatých lesech, pobřežních houštinách i zmiňovaných lužních lesích.

Množí se výsevem semen, cizokrajné druhy tohoto rodu se množí roubováním na podnož krušiny olšové, a to na jaře.

Škůdci

Krušina olšová je živnou rostlinou pro tesaříka Menesia bipunctata. Vývoj larev tohoto druhu probíhá pod kůrou suchých větví a kmínků. Larvy se kuklí v hákovité komůrce ve dřevě. Jejich vývoj je jednoletý. Imaga se pak vyskytují v květnu až červenci na listech živné rostliny. Hojněji se vyskytuje v lužních porostech na Třeboňsku, v Polabí a vzácně na jižní Moravě.

Dalším zástupcem, jehož výskyt je na krušinu vázán, je motýl žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni), neboť je živnou rostlinou housenek. Samička klade vajíčka jednotlivě na mladé listy, případně pupeny a větvičky živné rostliny. Housenka se pak před kuklením vzdaluje z místa, kde prodělala vývoj. Také housenky motýla modráska krušinového (Celastrina argiolus) se živí na krušině. Tento modrásek je však polyfágním druhem, proto jej můžeme najít i na jiných rostlinách. Na krušině můžeme nalézt také housenky motýla ostruháčka ostružinového (Callophrys rubi).

Současný stav a opatření k podpoře

Vzhledem k její nenáročnosti k podkladu a klimatu a šíření pomocí kořenových výmladků není tato dřevina vzácná ani ohrožená a není tedy třeba ji chránit ani podporovat. V USA, kam byla v 19. století importována jako okrasný druh, se chová invazivně. Na vlhkých stanovištích vytváří konkurenci pro domácí druhy, a to zejména extenzivním kořenovým systémem a tím, že v porovnání s domácími druhy dlouho drží listy. Vytváří homogenní porosty a brání klíčení domácích druhů. Na některých stanovištích se její zastoupení redukuje dokonce řízeným vypalováním.

Autoři:

Ing. Vladimír Janeček, Ph.D.,

Ing. Jana Ešnerová, Ph.D.,

KDŠLD FLD ČZU,

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: Václav Bažant