Nepasečné hospodaření ve smrkových porostech Vysočiny

Seminář pod záštitou a za finanční podpory Ministerstva zemědělství ČR – sekce lesního hospodářství byl zahájen v sále kulturního domu ve Stonařově. Po úvodních slovech Jiřího Pohana, předsedy České komory odborných lesních hospodářů a ředitele Správy městských lesů Jihlava Václava Kodeta,  proběhl dopolední blok odborných referátů souvisejících s tématem. Poté následovala exkurze po lesním úseku s venkovními ukázkami.

Důvody k potřebě změny způsobu hospodaření

Milan Košulič (Lesy ČR, LS Město Albrechtice) přednesl referát o přírodě blízkém lesním hospodaření. Zdůraznil, že lesníci jen neradi přiznávají, že s našimi lesy není vše v pořádku. Přitom jsou v ČR oblasti, kde jsou příznaky chřadnutí, zejména smrkových porostů, zcela zjevné. Za příčiny zhoršování zdravotního stavu jsou obecně považovány nepříznivé klimatické vlivy, zhoršení růstového prostředí vinou civilizačních vlivů, monokulturní pěstování smrku na nevhodných stanovištích a druhotné napadání různými patogeny. Dosud však není všeobecně uznáván vliv nevhodného hospodaření na genetiku populací. Každá populace disponuje určitým podílem genotypů snášejících zastínění (klimaxových) a genotypů protikladných, snášejících oslunění (pionýrských). Při dlouhotrvajícím jednosměrném selekčním tlaku mění populace svůj charakter v důsledku genotypového posunu. U klimaxových dřevin včetně smrku může po opakované obnově na holinách dojít ke změně z původně klimaxového na převážně pionýrský charakter. Průvodními jevy takového posunu jsou např. rychlý růst v mládí a krátká životnost.

Dalším podceňovaným dopadem nevhodného pěstování lesů je vliv na zhoršování půdního prostředí. Půda je jeden ze základních produkčních faktorů. Jedná se o velmi složitý systém s dlouhodobým vývojem a nepředsta-vitelným množstvím interakcí. Lesnictví, činnost zabezpečující dostatek dřeva pro potřeby lidské společnosti, poškozuje půdu již ze své podstaty. Tím současně dochází ke snižování produkční schopnosti půd. Z hlediska trvalé udržitelnosti hospodaření v lesích je nalezení rovnováhy mezi faktory půdu poškozujícími a faktory půdu zlepšujícími jedním ze základních problémů lesnictví.

O přírůst jde především

Mezi lesníky se traduje názor o nízké efektivnosti lesního majetku ve srovnání s kapitálem uloženým v bankách. Tradiční pasečné hospodaření skutečně nevyužívá optimálně produkčních možností stanoviště, a navíc je drahé. Z principů tvorby biomasy v procesu fotosyntézy vyplývá, že čím větší bude povrch asimilujících orgánů v celém výškovém profilu porostu, tím větší bude běžný přírůst biomasy. Z tohoto hlediska je produkční ztrátou nejen každá paseka, ale i každé volné místo v profilu porostu. Chceme-li zvýšit přirůstavost našich lesů, musíme opustit cestu vedoucí k jednovrstvým stejnověkým porostům. Hromadná těžba všech stromů na ploše ignoruje rozdílné přírůstové schopnosti jednotlivých stromů. Těžba nezralých stromů, které mohou dále přirůstat, je produkční ztrátou. Holoseče škodí nejenom peněžence vlastníka, ale i půdě. Jejich jedinou výhodou je, že jsou provozně jednoduché. Pokud však nejsou příčinou kalamit, což často jsou.

Řešením je přírodě blízké lesnictví

Přírodě blízké lesnictví lze obecně charakterizovat co nejvyšší mírou využívání přirozených procesů. Jinými slovy nedělat v lese nic, co za mě může udělat příroda sama. Úkolem lesníka je usměrnit přírůst na nejkvalitnější stromy. Pokud přirozenou schopnost (re)produkce lesa nenaruší, může minimalizovat náklady na obnovu, ochranu a výchovu porostů. Na této minimalizaci pěstebních nákladů jsou pozoruhodné i důsledky ekologické. Změní se struktura porostů z jednovrs-tevné na vícevrstevnou, dostaví se příznivé změny mikroklimatu, zvýší se pestrost přízemního patra i úživnost pro zvěř. Zvýší se stabilita lesů, podpoří se rozvoj života v půdě.

Jde však i o kvalitu produkce. Dlouhodobý a jen mírně snižovaný zástin nárostů vede k hustému jádrovému dřevu a vyšší odolnosti vůči hnilobám. Ovětvení je jemnější a dochází k samočištění kmenů.

Jak začít?

Především je nutné začít jinak myslet. Snažit se odpoutat od šablonovitosti, ke které směřuje konání lidí, když přestanou o své práci přemýšlet. Navštěvovat kolegy, diskutovat s nimi, přít se, hledat argumenty. Klást si kritické otázky a hledat na ně odpovědi, samozřejmě i s využitím literatury. Na mnoho otázek lze dnes už nalézt odpovědi v různých pramenech, včetně českých. Probudit v sobě často zaniklou či potlačenou schopnost pozorovat les a začít vnímat procesy probíhající v komplexním ekosystému lesa, neboť stále platí, že „nejlepší učebnicí pěstování lesa je les samotný“.

Vlastní hospodářské zásady pro změnu systému hospodaření jsou poměrně jednoduché, ale zásadní:

- opustit či významně omezit holoseče,

- přejít od hromadného k jednotlivému výběru stromů k těžbě,

- volit nízkou intenzitu těžby (ve výši běžného periodního přírůstu),

- využít co nejdelšího přiměřeného zástinu mateřským porostem,

- opustit podúrovňové probírky,

- změnit přístup k pomocným dřevinám a k obnově na kalamitních holinách,

- vypořádat se se škodami působenými zvěří,

- podporovat pestrost struktury lesa (druhové, věkové, tloušťkové, prostorové).

Jak lze hospodařit přírodě bližším způsobem v malolesích?

Milan Hron (OSVČ – lesní správce malolesů na Svitavsku) v současné době s dalšími dvěma kolegy (celkem 2,3 úvazku THP) spravuje cca 1 700 ha obecních a soukromých lesů o průměrné výměře obecního lesa kolem 100 ha. Odpovědí na otázku, zda lze v malolesích hospodařit přírodě blízce, je i skutečnost, že obcím byl udělen certifikát FSC. Mezi základní hospodářské principy uvádí správce omezení holosečí (nikoli vyloučení). Český standard FSC např. toleruje holoseče do velikosti 0,5 ha do výše 1/3 z etátu mýtní těžby dle LHP.

Z omezení holosečí „těží“ správce, potažmo vlastník, některé benefity, např. méně kultur vyžadujících kontrolu, zadávání a přejímky prací, méně zalesňování i problémů s kliko-rohem, méně zjevných škod zvěří. Výhodou je i minimalizace porostních stěn ohrožených větrem a kůrovci. Významným pozitivem je i lepší vnímání hospodaření veřejností.

Ani prezentované několikaleté ekonomické výsledky šesti obcí s průměrným čistým ročním výnosem kolem 3 500 Kč/ha nevedou k pochybnosti, zda lze takto v malolesích hospodařit.

Hospodářská úprava nepasečných lesů

Jiří Zahradníček (nezávislý český lesník) uvedl, že hospodářská úprava lesů má sice v České republice dlouhodobou tradici a těží z vysoké úrovně nauky o lesních stanovištích, avšak v případě nepasečných lesů s nepra-videlnou strukturou naráží na své limity. Věk porostů přestává být použitelnou veličinou. Rovněž střední porostní výška a střední výčetní průměr mají omezenou vypovídací schopnost o skutečném stavu porostů. Se vzrůstající bohatostí ztrácejí smysl např. i zastoupení věkových tříd, těžební plocha, normální paseka, doba obmýtí, zakmenění.

Impulsem pro uplatnění nové metody není však vlastní obraz lesa, ale již okamžik rozhodnutí hospodáře (vlastníka) opustit schematické zásahy určené středním věkem porostů, když se předmětem zájmu stane jednotlivý strom místo porostu.

Stav lesa lze v těchto případech zjišťovat svěrkováním naplno nebo pomocí provozní statistické inventarizace. Maximální výše těžby se stanoví podle přírůstu. Tato metoda zavádí některé nové pojmy jako např. typ vývoje lesa, cílový typ porostů, segment typu porostu.

Exkurze - aneb začalo to kalamitou 1995

Libor Janda (lesní) informoval na počátku venkovních ukázek o počátečním impulzu, jímž byla rozsáhlá námrazová kalamita koncem roku 1995. Kalamita postihla korunovými zlomy všechny porosty od 2. věkového stupně, přičemž poškození se v jednotlivých porostech pohybovalo v rozpětí 5-100 % stromů. Časté byly i vývraty. Při výměře úseku 567 ha bylo následující rok zpracováno přes 24 000 m3 dříví, což odpovídalo šestinásobku ročního etátu. Skupiny se zakmeněním 5 a nižším se postupně domýcovaly a následně zalesnily.

V dalších letech se prováděl intenzivní zdravotní výběr. V předmýtních porostech s návratnou dobou 5 let, ve 3. a 4. věkovém stupni dokonce 2-3 roky. V důsledku odstraňování následků kalamity začala v porostech (zejména do 50 let) vznikat zajímavá výšková a tloušťková struktura. Prolomené porosty reagovaly výrazným světlostním přírůstem.

V mýtních porostech došlo prosvětlením k zabuřenění. Proto tehdy lesní stanovil návratnou dobu 10 let. Brzy se však ukázalo, že intenzita zabuřenění slábne, zřejmě vlivem spotřebování živin a zvýšeným zastíněním v důsledku regenerace korun. Začalo se objevovat zmlazení. Od té doby se vrací nízkou těžební intenzitou (cca 60 m3/ha) po pěti letech.

Na jednotlivých zastaveních exkurzní trasy bylo možné zhlédnout ukázky úrovňové strukturní probírky s vyznačením cílových stromů, zakládání bukových skupin s jedlí po okraji, podsadeb buku a jedle, přirozené obnovy

pod porostem s autoredukcí, diferenciací a čištěním kmínků, 40letých kotlíků se soužitím buku s jedlí, porostu 130 let starého, avšak stále s perspektivou dlouhé obnovy s diskuzí ke stanovení cílové tloušťky a tématu „škod“ těžební činností. Závěrečná ukázka se věnovala přirozené obnově jedle pod porostem a významu pionýrských dřevin.

Kalamita a následné projevy lesa, z nichž se místní lesní dokázal učit stejně jako z vlastních chyb, jej dovedly k intuitivnímu uplatňování zásad přírodě blízkého hospodaření. Tuto skutečnost si teprve nedávno potvrdil přečtením publikace „Cesta k přírodě blízkému hospodářskému lesu“ od Milana Košuliče st.

Článek vznikl s využitím sborníku ze semináře.

Autor:

Ing. Jan Duda

odborný lesní hospodář, člen ČKOLH

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.