Obnova lesa v horách na místech postihovaných extrémními mrazy

Mrazové kotliny

Lokality s extrémním klimatem zatížené především mrazovými stresy, ať na nich došlo k odlesnění v důsledku imisí nebo vlivem extrémních klimatických situací (např. větrné a sněhové polomy), však pro úspěšnou obnovu porostů s požadovanou optimální druhovou skladbou vyžadují určité úpravy postupů nad rámec obvyklých pěstebních metod. K extrém-ním mrazům dochází převážně v mělkých údolích ve vyšších horských polohách pod horskými vrcholy a hřebeny, která jsou uzavřena nebo téměř uzavřena přírodní či umělou překážkou. Ke vzniku mrazových epizod v těchto polohách dochází v průběhu radiačního typu nočního počasí, kdy se přízemní vrstva vzduchu o tloušťce několika málo desítek centimetrů rychle ochlazuje. Ze svahů mrazové kotliny studený vzduch stéká na její dno a vytváří tzv. jezero studeného vzduchu. Vytvoření jezera se prozrazuje – po ochlazení vzduchu na rosný bod – nevysokou přízemní mlhou, která může později stoupat. Na dně mrazové kotliny pak vrstva studeného vzduchu dosahuje několika metrů nebo i více, a na rozdíl od přízemního mrazu už nepostihuje jen nízké rostliny. Mrazová kotlina bývá chráněna před větrem, takže se v ní může mráz vyskytnout i v případě, kdy se na vrcholech hor díky větrným turbulencím nevyskytuje ani mráz přízemní.

V oblasti Jizerských hor mohou být příkladem extrémních mrazových poloh lokality na horních tocích řeky Jizery a říčky Jizerky na Velké a Malé Jizerské louce v nadmořské výšce 800 až 900 m. Na Šumavě jsou známé např. lokality Jezerní a Rokytská slať v nadmořské výšce okolo 1 000 m. Teplota zde klesá pod bod mrazu v průběhu celého roku a k následnému poškození lesních dřevin dochází v době vegetační (pozdní a časné mrazy) i mimo vegetační v době dormance pupenů (extrémní hodnoty mrazu bez účinné sněhové pokrývky).

Mrazovými stresy v horských polohách jsou nejvíce postihovány porosty na stanovištích smrčin se soubory lesních typů 8 S (svěží smrčina), 8 G (podmáčená), 8 R (vrchovištní), dále pak 8 M (chudá), 8 K (kyselá), 9 K (klečová), 8 F (svahová), 8 A (klenová), 8 V (podmáčená klenová), 8 Q (podmáčená chudá) a 8 T (podmáčená zakrslá smrčina).

Doporučená druhová skladba

V přirozené druhové skladbě převládal smrk ztepilý, proto je ve většině případů navrhován jako dřevina hlavní se zdůrazněním vhodného genetického původu, díky kterému lze předpokládat vyšší potenciál tolerance ke stresům v daných extrémních horských podmínkách. Dřívější výskyt smrku často úctyhodných dimenzí na těchto lokalitách dokládají vyskytující se zbytky pařezů. Dále jsou do druhové skladby doporučovány bříza pýřitá, bříza karpatská a jeřáb ptačí, na stanovištích podmáčených, rašelinných a klečových smrčin pak i kleč horská.

Návrhy druhové skladby porostů v uvedených souborech lesních typů obsahují také příměsi jedle bělokoré, buku lesního a javoru klenu, které však pro výsadby do extrémních mrazových poloh v horách doporučit nelze. V příznivějších polohách se mohou stát součástí obnovených porostů po jejich zapojení a dosažení výšky nad hranici extrémních přízemních mrazů (většinou nad 2 m). Málo zkušeností na těchto stanovištích je s příměsí olše šedé i některých dalších pionýrských dřevin (např. vrby).

Na lokalitách zatížených extrémními mrazovými stresy v oblasti Jizerských hor jsou nejvíce poškozovány stromky do výšky cca 1 m, symptomy poškození mrazem jsou často patrné i do výšky více než 2 m. Po překonání výšky 2 m lze již na vrcholech stromků ve většině případů očekávat pouze výjimečný výskyt tohoto poškození. U vitálních jedinců bez výrazných následků poškození lze počítat s jejich uplatněním v cílovém porostu. Kromě výsadeb kleče, která není mrazem poškozována, výsadby ostatních dřevin trpí mrazem více v porostních mezerách než pod přípravným porostem kleče a blatky. Schopnost přípravného porostu tlumit mrazové stresy je zřejmá také z výsledků měření přízemních teplot vzduchu (30 cm nad terénem) uvnitř porostu a v porostních mezerách.

Poznatky pro praxi

V souladu s dosavadními doporučeními pro obnovu lesních porostů na lokalitách zatížených mrazovými stresy se také obnova lesních porostů na lokalitách s výskytem extrémních mrazových stresů ve vyšších horských polohách provádí ve dvou fázích s využitím přípravného porostu. V první fázi je třeba založit přípravný porost z odolných dřevin, do jejichž krytu budou vnášeny dřeviny cílové druhové skladby. Obnova lesa začíná od klimaticky příznivějších poloh okrajů stávajícího porostu a odrostlých skupin, jsou-li přítomny, od sušších lokalit, směrem do poloh otevřenějších, zamokřených.

Na rozdíl od mrazových poloh středohor jsou mrazové stresy v horských údolích mnohem drsnější a výběr dřevin pro přípravné porosty je značně omezen. Z dosavadních výsledků našich experimentů a pozorování na extrémních mrazových lokalitách v horách lze pro založení přípravných porostů jednoznačně doporučit pouze borovici kleč a borovici blatku.

Z hlediska účinnosti krytu pro dřeviny druhé fáze obnovy dává odrůstání obou dřevin obdobné předpoklady pro zdárnou obnovu lesa.

K druhé fázi obnovy porostů (výsadbě cílových dřevin) se přistupuje po dosažení průměrné výšky přípravného porostu 1 až 1,5 m a při hustotě zápoje korun kolem 60 % pokrytí plochy. Podle hospodářských souborů zde v obnovním cíli doporučujeme zastoupení smrku ztepilého (5–9), břízy karpatské (+/– 3) a jeřábu ptačího (+/– 1). Na stanovištích, kde se s borovicí klečí počítá také v cílové druhové skladbě, lze přiměřeně snížit zastoupení ostatních dřevin. K výsadbě ve druhé fázi se používají silné obalované sazenice, odpovídající ČSN 48 2115.

Pro zajištění odrůstání dřevin druhé fáze obnovy lesního porostu je nutné zabezpečit ochranu vysazených kultur standardními lesnickými prostředky proti poškození zvěří, případně také myšovitými hlodavci. Vývoj cílových dřevin je nutno sledovat a dle potřeby uvolňovat jejich koruny odstraněním větví kleče nebo blatky, které by mohly cílové dřeviny deformovat. Výraznější redukce keřů přípravného porostu je vhodná, až když cílové dřeviny překonají kritickou výšku, do které může docházet k poškozování mrazovými stresy. Úpravy zastoupení dřevin by měly směřovat k cílové druhové skladbě. Při zdárném odrůstání výsadeb cílových dřevin extrémním klimatickým stresům vystupuje do popředí, zvláště u smrku, také produkční hledisko.

Publikace věnující se uvedené problematice

Podrobnější doporučení postupů při obnově lesních porostů v horách na místech postihovaných extrémními mrazy jsou uvedena v certifikovaných metodikách VÚLHM – v edici Lesnický průvodce 1/2011 a 3/2011: Balcar, Špulák, Kacálek, Kuneš: Obnova lesa ve vyšších horských polohách postihovaných extrémními mrazovými stresy, a Jurásek, Leugner, Martincová: Pěstební péče v mladých porostech smrku vyšších horských poloh. Publikace jsou k dispozici ve formátu PDF na internetové adrese: http://vulhm.opocno.cz/metodiky.html

Výzkumná šetření včetně vyhodnocení získaných výsledků uvedených v příspěvku byla provedena za institucionální podpory výzkumu a vývoje z veřejných prostředků výzkumného záměru MZe ČR č. 0002070203 „Stabilizace funkcí lesa v antropogenně narušených a měnících se podmínkách prostředí“ a projektu - NAZV č. QH92087 „Funkční potenciál vybraných listnatých dřevin a jejich vnášení do porostů v Jizerských horách“. Náš dík patří i organizaci Lesy ČR, s.p., lesní správě Frýdlant v Čechách za spolupráci při zakládání a provozu výzkumných ploch.

Autoři:

Ing. Vratislav Balcar, CSc.

Ing. Ondřej Špulák, Ph.D.

Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., Výzkumná stanice Opočno

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.