Úvodník 9/2012

Jistá skupina obyvatel ČR se totiž domnívá, že je třeba zřizovat další a další národní parky, a to převážně v bezzásahovém režimu. Je to jejich dominantní strategie. Zhlédli se totiž ve vzorech IUCN pro národní parky a teď nám chtějí rozškatulkovat území státu do kategorií 1-5. Protože národní park nemůže existovat přece jen proto, aby pečoval o specifickou oblast přírody a zachovával nadále její krásy. „Národní“ totiž nemůže vyhlašovat ani národ. On musí být hlavně kategorizován dle IUCN, jak nám hlásají titulní články novin! Jak bychom přece mohli existovat bez zakategorizovaného národního parku!
Takže NP zařadíme do určité kategorie a budeme se jí držet zuby nehty, les – neles. Hlavní je přece kategorie. Že místo krásné přírody vložené do NP bude za chvíli pustina se soušemi, to přece vůbec nevadí. Šumava je nám krásným příkladem těchto snah, ale zejména velkým mementem.
Proto vznikla petice proti zřízení národního parku Křivoklátsko a byla předána 13. 7. 2012 petičnímu výboru Poslanecké sněmovny.
Petice správně zdůrazňuje, že „Národní park není jedinou nezbytnou alternativou pro zachování přírodních hodnot Křivoklátska“. Existuje zde dlouhodobě CHKO Křivoklátsko, které za minulých vedení velmi dobře spolupracovalo jak s místní komunitou, tak i s lesníky (byť dnes její vedoucí P. Hula, samozřejmě poplatný snahám rezortu, tvrdí, že lesníci v této oblasti špatně hospodaří). Je zde Biosférická rezervace UNESCO, řada PR a NPR, a navíc není to tak dávno, co byl založen pro ochranu území Lesnický park Křivoklátsko.
Je zajímavé, že všude tam, kde se díky lesníkům podařilo vytvořit a uchovat jedinečné lesní ekosystémy, se okamžitě objevuje snaha tato území lesníkům doslova ukrást a začít novou péči o krajinu bez nich. Zářné příklady, jak to potom dopadne, již známe.
Právě na Křivoklátsku založený Lesnický park má podtitul – Území pro přírodu i pro lidi. Tím jasně zdůrazňuje, že krásnou přírodu a krajinu je třeba zachovávat i pro člověka.
Práci generací lesníků právě na tomto území je třeba hodnotit vysoce pozitivně. A potvrzují to veškeré seminářové a exkurzní akce v této oblasti v minulosti konané. Nedá mně, abych zde nevyzdvihl jméno alespoň jednoho z lesníků, kterých si člověk musí považovat, a to právě nejen pro jejich lesnické, ale i ekologické myšlení, které je u něho v příkladné symbióze. Tím lesníkem je pan Miroslav Pecha. Nelze zapomenout na jeho průvodcovství exkurzí poslanců Parlamentu počátkem devadesátých let, která měla právě ukázat výsledky práce lesníků.
Tito lidé právě skýtají záruku, že zachovat zdejší krajinu v její současné úrovni je možné i bez dalšího národního parku. Tady dnes tedy záruky máme. Jaké záruky jsou po případném zřízení národního parku? Žádné!
Na dotaz po odpovědnosti za stav na Šumavě odpovídá absurdně náměstek ministra životního prostředí Tomáš Tesař, že za stav je odpovědná vláda premiéra Pitharta, a že to zničené území je přirozenou součástí přírodních procesů. Jenom nikdo prý lidem neřekl, že krajina bude po několika letech dokonce hnusná! To je otřesné a varovné zároveň. Nedopusťme opakování tohoto příkladu.
Pokud by snad, nedej Bůh, mělo přece jen dojít na vyhlášení tohoto NP zákonem, tak prosaďme do tohoto zákona funkční (nikoliv institucionální) odpovědnost za to, že toto území nebude v budoucnu stejným způsobem zničeno. A opět bez zodpovědnosti.
Věřme však, že petice nezůstane bez odezvy a že zvítězí nakonec zdravý rozum. A tuto petici podporujme.
Závěrem bych chtěl využít příležitosti a jako odcházející předseda PEFC poděkovat všem, kteří jsou nositeli certifikátu PEFC, a zdůraznit, že i PEFC svým systémem napomáhá ke zvyšování péče o lesní ekosystémy, a hlavně zdůraznit, že tak činí pro člověka. Právě uskutečněná revize standardů této certifikace posunula celý systém dopředu. Děkuji všem bývalým spolupracovníkům a novému předsedovi PEFC Josefu Myslivcovi přeji hodně zdaru pro další rozvoj této nejrozšířenější certifikace lesů.