Cypřišek Lawsonův

Popis druhu
Jehličnatý neopadavý strom z čeledi Cupressaceae (cypřišovité). Dosahuje výš-ky 30–50(60) m a průměru kmene do 2(3) m. V literatuře jsou uvedeny i výrazně větší parametry. Jeden z nejmohutnějších exemplářů, uváděný dlouhodobě v registru největších stromů USA, byl změřen v roce 1968 v pohoří Siskiyou Mts. Jedinec měl obvod kmene ve výši 137 cm více než 11,4 m, což je přes 360 cm průměr, a výšku 66,7 m. V současném registru státu Oregon však jsou uvedeny rozměry mnohem větší, dle něj by měl hodnocený exemplář dosahovat obvodu kmene 522 palců a výšky 242 stop, což je 13,25 m obvod (průměr neuvěřitelných 4,21 m) a výška 73,7 m. Druh se dožívá 300 (500) let. V ČR k největším exemplářům patří solitérně rostoucí stromy v zámeckých parcích a zahradách, např. Průhonice, Kono-piště, Buchlovice nebo Arboretum Křtiny, maximální výška stromů je do 30 m.
Koruna stromu je úzce kuželovitá s ohnutým až převislým terminálním vrcholem, relativně štíhlá zůstává i do vysokého věku. Kmen je průběžný, plnodřevný. Výmladnost na kmeni celkem nízká. Kůra je lesklá, hladká, u mladších stromů šedozelená, později hrubší, purpurově hnědá nebo červenohnědá, popraskaná, s vláknitými podélnými brázdami, u starých stromů se odlupuje v podélných pásech, může být až 35 cm silná. Druh v mládí (do 10 let) roste pomalu, potom se výškový přírůst zvyšuje. U starších exemplářů se vytváří typická zbytnělá báze kmene. Kořenový systém je spíše srdčitého typu, bývá v půdě dobře zakotven, druh netrpí vývraty. Větve většinou vodorovně odstávající, kratší, na koncích mírně převislé. Barva koruny od tmavě zelené po sivou (až stříbřitou), velmi proměnlivá. Asimilační orgány jsou šupinovité, drobné, boční šupiny jsou obvykle větší než středové, kýlnaté, tupě zakončené, s konci jen mírně odstávajícími od větvičky. Středové lístky mívají podlouhlou žlázku, jejich vrcholek leží 0,5–1 mm nad špičkami lístků postranních. Šupinovité lístky jsou svrchu tmavě zelené, ze spodní strany světlejší a jsou lemovány více či méně zřetelnou bělavou kresbou, často ve tvaru písmene x.
Cypřišek plodí již velmi brzy, často ve 12 letech, obvykle každoročně. Samčí šištice mají růžovou až tmavě červeno černou barvu. Samičí šištice jsou zelenavé, drobné, na konci větviček. Šišky dozrávají na konci vegetační sezóny (IX–X), jsou kulovité, 8–10 mm v průměru, složené z 8 plodních šupin, v plné zralosti světle hnědé. Štítky šišek jsou svrasklé s naznačeným trnem. Drobná semena, 2–4 ks za šupinou, mají blanitý lem, tj. jsou okřídlená. Semena mají červenohnědou barvu, velikost asi 3 mm. Klíčivost semen je dle literatury v USA přibližně 48 %. Semenáčky mají 2 kotyledony a poté primární jehlice 5–9 mm dlouhé. Teprve pak se vytvářejí šupinovité lístky. Velmi dobře se rozmnožuje řízkováním.

Rozšíření
Areál druhu se rozkládá na západě USA, na svazích hor pacifického pobřeží, na hranicích mezi Kalifornií a Oregonem, od Tichého oceánu po horu Mt. Shasta. Cypřišek zde roste v nadmořských výškách do 1 500 m. V oddělené části areálu, ostrůvkovitých lokalitách při pramenech řeky Sacramento, vystupuje snad až na
1 800–1 950 m n. m. Obvykle se vyskytuje spolu s douglaskou (Pseudotsuga menziesii), jedlí stejnobarvou (Abies concolor), zeravem obrovským (Thuja plicata), smrkem sitkou (Picea sitchensis) či tsugou západní (Tsuga heterophylla). Roste v místech s vysokými srážkami (1 500-2 400 mm) na různých typech půd. V současné době patří k tzv. zranitelným druhům dle klasifikace IUCN.

Ekologie
Cypřišek má ráz polostinné dřeviny, je však schopen růst velmi dobře jako solitéra, případně snese i dlouhodobější zástin. K dobrému růstu vyžaduje dostatečnou půdní i vzdušnou vlhkost, vydrží ale také krátkodobá sucha. Na mělkých a suchých půdách roste špatně. Nemá zvláštní nároky na živnost půdy. Roste dobře jak na podzolech, tak na vápnitých půdách. Optimum nachází na písčitohlinitých čerstvých živných půdách, ve své domovině se často vyskytuje na hadcích. Patří k druhům celkem tolerantním vůči prachu a plynným imisím, vydrží v městském prostředí. Ve střední Evropě za tužších zim namrzá. Patří ke druhům, které jsou málo napadány škůdci jak v domovině, tak u nás. V USA je silněji poškozován druhem Phytophthora lateralis. V našich podmínkách bylo zjištěno častější napadení václavkou.

Význam a využití
V Severní Americe je velmi ceněnou dřevinou. Dřevo je lehké, ale tvrdé a pevné. Objemová hmotnost při 12% vlhkosti kolísá kolem 400 kg.m-3. Je silně aromatické. Odolné vůči houbám a hmyzím škůdcům. Používá se na stavbu domů, výrobu nábytku, na dýhy, na stavbu člunů, obalový materiál i v tužkárenském průmyslu. Zvláště významný je vývoz dřeva do Japonska, kde je velmi ceněnou dřevinou na stavby a rekonstrukce budov. Dřevo obsahuje olej, který je účinným diuretikem.
Do Evropy byl druh introdukován r. 1854 do Lawsonových školek v Edinburgu (Skotsko), nejprve jako okrasná parková dřevina. Existuje více než 200 okrasných kultivarů, z nichž mnoho zakrsle rostoucích nebo dekorativně zbarvených se používá k ozelenění ve městech. Největší britské exempláře mají výšku přes 40 m, např. strom v hrabství Devon měl 38 m výšku a průměr kmene 290 cm, nejsilnější uváděný exemplář měl průměr skoro 390 cm. Z Belgie patří k nejmohutnějším strom s obvodem 417 cm ve výši 50 cm a výškou 22 m, nejvyšší exemplář měl 31 m s obvodem 290 cm, dále 100letý exemplář v arboretu Gedinne, který dosáhl obvodu 220 cm. Dřevina vzhledem k nižším srážkám a vzdušné vlhkosti nedosahuje takových rozměrů jako v původním areálu.
Později v západní Evropě byl i lesnicky využíván, např. na Britských ostrovech na plantážích spolu s dalšími západoamerickými druhy. Také u nás se s ním můžeme výjimečně setkat v porostu. Jeho praktické užití je však zejména v sadovnické dendrologii, jde o dřevinu vhodnou i pro živé ploty, uliční a silniční stromořadí. V Evropě je to nejznámější cypřišek s mnoha kultivary.

Introdukce do Čech a jeho pěstování
První introdukce do Čech byla dle A. M. Svobody již roku 1859 v Nových Hradech, dále následovaly r. 1865 Hluboká, r. 1879 Sychrov, r. 1892 Chudenice, r. 1910 Jezeří a relativně pozdě v r. 1927 Průhonice a ŠLP ML Křtiny. Hieke uvádí cypřišek Lawsonův a jeho kultivary více než z 50 zámeckých zahrad Čech a Moravy, ale zajímavé je, že u čistého druhu ani v jednom případě nejsou uvedeny dosažené rozměry. Žádný zástupce tohoto druhu není zapsán jako památný strom v ústředním seznamu ochrany přírody. Podobně je „utajena“ snad jediná výsadba na lesní půdě, a to porostní skupina cypřišků nedaleko Dubové u Vítkova, dnes dosahující stáří asi 110 let. Jedny z mála dostupných údajů o tomto druhu jsou z území ŠLP ML Křtiny MENDELU. Při inventarizaci v roce 2006 byl druh zastoupen
115 exempláři. Nejvíce cypřišků je soustředěno v Arboretu Křtiny a zbytek se nachází na okrasných paloucích. Cypřišek Lawsonův dosáhl na ŠLP ML Křtiny v 78 letech průměrné tloušťky 27 cm a průměrné výšky 17,3 m. To dokazuje, že se taxon v daných přírodních podmínkách řadí mezi pomalu rostoucí dřeviny. Přirozené zmlazení bylo pozorováno pouze u jednoho solitéru na výzkumné ploše Habrůvka, kde rostlo v konkurenci s náletem Picea abies. V našich podmínkách roste tedy druh pomaleji než domácí jehličnany, proto je v LH nevyužívaný. Na vhodných stanovištích by však mohl být jako příměs pěstován. Lze jej snadno množit jak vegetativně, tak generativně. Množit ho můžeme snadno z naturalizo-vaných exemplářů. Semena sbíráme, jakmile začnou hnědnout šišky. Klíčivost v našich podmínkách je nad 30 %, při našich pokusech dosahovala hodnot mezi 25–45 %. Osivo nepotřebuje žádnou předosevní přípravu a klíčivost vydrží několik let. Zajímavý a dekorativní druh má jistě budoucnost, a to zejména v okrasných výsadbách od nižších do středních poloh.

Autor:
doc. Ing. Luboš Úradníček, CSc.
Ústav lesnické botaniky,
dendrologie a geobiocenologie
Lesnické a dřevařské fakulty
Mendelovy univerzity v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor