Archiv časopisu Lesnická práce

Luboš Úradníček

Vědecký název je Chamaecyparis lawsoniana (Murr.) Parl. Název rodu je odvozen z řeckých slov chamai = nízký, přízemní a kyparissos = cypřiš, s ohledem na podobnost dřevin, druh byl pojmenován po známém školkaři Charlesu Lawsonovi (1794–1873), který se podílel na introdukci několika severoamerických jehličnanů. Je používáno několik anglických názvů druhu: Port Oxford Cedar, Oregon Cedar, Lawson Cypress.

Vladimír Janeček, Jana Ešnerová

Dříny jsou opadavé keře, popřípadě malé stromy. Známe asi 40 druhů tohoto rodu rozšířených v teplejších územích mírného pásma severní polokoule. U nás je domácí pouze jeden druh, a tím je dřín obecný. Název je odvozen buď z řeckého slova cornu – roh, nebo cornum – kopí z tvrdého dřeva.

Robert Doležal
Bylo by vcelku nespravedlivé považovat včelojeda jen díky jeho jménu za pojídače včel, a tedy za úhlavního nepřítele včelařů. V potravě včelojeda žádné včely nenajdeme, ale jiné blanokřídlé, a to především vosy, ano.
Ty tvoří spolu s vosími larvami hlavní součást jeho jídelníčku. Tento dravec se vyskytuje na většině našeho území. Podobá se káni lesní (Buteo buteo), a proto jej lze při troše nepozornosti snadno přehlédnout. Na rozdíl od kání jsou jeho počty v naší přírodě podstatně nižší a navíc se jedná o přísně tažný druh, který se u nás zdržuje jen něco málo přes půl roku. Včelojed je vzhledem ke své velikosti nejen zajímavým potravním specialistou, ale i způsob jeho lovu stojí za pozornost. Vosy totiž pozorně sleduje ze skrytu porostu až k jejich zemnímu hnízdu, které vyhrabává. Před žihadly ho chrání tuhé šupinovité peří kolem zobáku a očí.

Lada Matoušková Prylová, Kristýna Skupieňová

V roce 2012 lesní pedagogové Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem zjišťovali formou dotazníků odpovědi dětí na několik jednoduchých otázek spojených s lesem a lesnictvím. Znění otázek připravili lesní pedagogové ÚHÚL ve spolupráci s Lesnickou prací. Odpovědi na 8 dotazů jsme získali od 455 dětí.

Jana Möllerová

Sekvoje, sekvojovec, metasekvoje získaly jméno podle největší osobnosti z kmene Cherokee (Čerokíjové, Čerokézové). Jméno sekvoje (Sequoia) použil rakouský botanik S. L. Endlicher, oba další rody byly pojmenovány pro příbuznost se sekvojí.
Sequoyah (Sekvojah), který používal také jméno podle svého otce George Gist (Guess, Guest), nebyl botanik ani lesník. Protože se narodil v bouřlivém období někdy kolem roku 1770 jako syn bělocha a indiánky, jsou informace o jeho původu a mládí neurčité, zprávy se v mnohém rozcházejí.

Erich Václav

Lesní dřeviny jsou obecně nejvyššími rostlinami na světě a nás lesníky zajímá, které stromy jsou na naší Zemi nejvyššími, nejobjemnějšími a i nejstaršími. Během mé exkurze v září 2012 byl první týden věnován nejvyšším stromům světa – sekvojím vždyzeleným (Sequoia sempervirens), druhý týden pak stromům nejobjemnějším – sekvojovcům obrovským (Sequoiadendron giganteum), dvěma dřevinám dvou rodů, které rostou v jediném státě USA, v Kalifornii. Ač se zabývám těmito rody už po dlouhá desetiletí, tato exkurze velice přispěla k našim lepším znalostem, především však v poznání stavu, v jakém se dnešní porosty – hájky sekvojí nacházejí.
V českých zemích se můžeme setkat se sekvojovcem obrovským velice často už od roku 1859; se sekvojí vždyzelenou jen málokdy, neboť nesnáší naše zimy.
První článek je věnován právě jim, ve druhém článku se přesuneme do hor Sierra Nevady za sekvojovcem obrovským.

František Kaňok

Řada lesníků z ČR se během uplynulých dvaceti let zúčastnila exkurze do Polska. Jednou z příležitostí vidět hospodaření u sousedů nabídla exkurze Pro Silva Bohemica v roce 2010, kde účastníci mimo jiné navštívili lesní správu Losie v oblasti Regionálního ředitelství státních lesů (RDLP) Krakow, kde viděli podrostní způsoby hospodaření v karpatské oblasti Nízkých Beskyd. V předkládaném článku chci zdůraznit zkušenost, že základem pro úspěšné zvládnutí podrostního způsobu hospodaření s minimálními škodami na náletech a nárostech a trvalé udržitelnosti je odbornost a přímý vztah živnostníků k lesu. Na tomto příkladu chci přiblížit systém zadávání prací a služeb pěstební činnosti a výroby dříví na OM a systém prodeje dříví v režii státních lesů přes internetové aukce, kdy jsou od sebe odděleny služby a prodej.

Pavel Šimek

Článek popisuje současnou situaci v jihozápadní Francii po uragánu Klaus v lednu 2009 z pohledu tří lesnicko-dřevařských aktérů a ukazuje, jak se majitelé lesů, firmy, družstva a stát s lesní kalamitou vyrovnávají.

Jaroslava Waisová

Maroko, exotická země na severozápadě afrického kontinentu, kterou jsem měla možnost v rámci své studijní cesty navštívit, má lesnatost přibližně 20 % (ČR 33,8 %), z toho 74 % tvoří lesy listnaté a 26 % jehličnaté. Dřevinná skladba je tu ovlivněna třemi významnými geografickými a klimatickými faktory, kterými jsou Atlantický oceán, pohoří Atlas a poušť Sahara. Můžeme se tu tedy setkat jak s vegetací subtropickou, tak i suchomilnou. Kolem třiceti dřevin lze považovat za hlavní lesnické druhy, z hlediska diverzity jsou významné i některé další. Vlivem přírodních podmínek se v Maroku vyskytují převážně monokultury původních marockých dřevin. Nejzajímavější a nejvýznamnější druhy dřevinné vegetace Maroka, se kterými jsem se při své cestě setkala, popisuje tento příspěvek.

Přemysl Fiala

I když je kyselost přirozenou vlastností horských lesních ekosystémů, periodický průzkum výživy lesa informuje o neustálém nárůstu kyselosti, doprovázeném zhoršeným zdravotním stavem s příznaky „nového poškození lesa“. Vápnění lesa je cestou k úpravě půdního prostředí pro stávající porosty i obnovu lesa, speciálně pro vnášení náročnějších melioračních dřevin. MZe v rámci služeb vlastníkům lesa zajišťuje sledování chemizmu půdního prostředí, které je podkladem pro případné meliorační zásahy. Účinnost těchto zásahů je kontrolována sledováním změn v chemizmu půd a asimilačních pletiv dřevin.
V zemědělské praxi rozhoduje o potřebě vápnění výměnná acidita. Ta představuje množství kyselých protonů hliníku Al3+ a vodíku H+, které je třeba v sorpčním komplexu nahradit bazickými kationty, a to až na optimální kyselost. Účelem leteckého vápnění lesů není dosažení podmínek produkčního optima, ale kompenzace negativní imisní zátěže. Používaná dávka dolomitického vápence byla stanovena na 3 t.ha-1.