Včelojed lesní (Pernis apivorus)

Rozšíření a početnost
Včelojed lesní je druhem s evropským typem rozšíření, který obývá kromě Evropy západní část Asie (Hudec a kol., 2005). Evropa představuje více než 3/4 jeho hnízdního areálu a jeho populace zde přesahuje 110 tis. hnízdních párů (75–94 % populace celkové). V letech 1970–1990 byla tato populace stabilní a i přes početní pokles ve Finsku či Švédsku jsou jádrové populace v Rusku, Bělorusku a Francii stabilní, a tudíž je hodnocena i evropská populace jako zabezpečená (BirdLife International 2004). V letech 2000–2003 byla početnost tohoto druhu v ČR odhadnuta na 650–1 000 párů (Šťastný et al., 2006) a v Červené knize ohrožených druhů ČR figuruje včelojed lesní v kategorii VU – druh zranitelný.

Prostředí a způsob života
Včelojed lesní se sice vyskytuje na většině našeho území, ale jen řídce. Nejpočetnější je v nížinách a středních polohách, ojediněle se s ním ovšem můžeme setkat i v horách (v Krušných horách bylo doloženo hnízdění v 750 m n. m., v Krkonoších v 830 m n. m.) (Hudec a kol., 2005). Obývá lesnatou krajinu s otevře-nými plochami polí, luk a pastvin, vyskytuje se jak v jehličnatých, tak v listnatých lesích se světlinami a pasekami, spokojí se také s plošně nevelkými lesními porosty a dokáže zahnízdit třeba i v zámeckém parku (Šťastný et al., 2006). Jak už bylo zmíněno, jedná se o přísně tažný druh, který k nám ze zimovišť v tropické Africe přilétá od konce března do konce dubna a již od konce srpna se zase vytrácí zpět. Nejprve odlétají dospělí ptáci, následovaní zhruba o dva týdny později mladými. Naši včelojedi táhnou jihozápadním směrem buď přes Gibraltarskou úžinu, nebo centrálním Středomořím přes Sicilskou úžinu (Cepák et al., 2008). Ptáci v druhém roce života zůstávají v Africe a na hnízdiště se vracejí až ve 3. kalendářním roce života (Svensson, 2012).

Popis
Velikostí odpovídá včelojed lesní přibližně káni lesní. Svrchu je hnědavý, spodní strana bývá dost variabilní – od bílé přes různě tmavě skvrnitou po jednolitě hnědou. V letu má oproti káni užší a na zadním okraji tmavě lemovaná křídla s tmavou skvrnou v jejich ohbí, menší „holubí“ hlavu a delší ocas, na kterém je nápadná větší světlá mezera mezi příčnými proužky u jeho kořene a širokou koncovou páskou. Létá s pomalejšími rázy křídel, nikdy se netřepetá na místě a při svatebních letech vystoupá do výšky, kde nad hřbetem krátce zatleská křídly. Zjara se na hnízdišti ozývá vysokým pi ijá, které je zřetelně vyšší než u káně. Staří samci mají hlavu a tváře šedé, samice hnědé (Hudec a kol., 2005).

Hnízdění a péče o mláďata
Páry obsazují hnízdiště hned po příletu. Včelojedi jsou do značné míry věrni hnízdnímu okrsku i partnerovi. Na jednom hnízdě může stejný pár hnízdit několik let po sobě. Jindy se páry tvoří každoročně po příletu na hnízdiště nebo ještě před tím. Svatebními lety se začínají oba ptáci z páru projevovat po příletu a pak ještě několikrát v průběhu hnízdního období (v době stavby hnízda, snášení vajec a v době, kdy jsou mláďata z poloviny vzrostlá). Páření probíhá na hnízdě nebo v jeho blízkosti 10–12 dní před snášením. Hnízdo bývá postaveno u kmene v místech rozvětvení nebo na silnější postranní větvi v průměrné výšce 19 m. Vejce (pravidelně dvě) snáší samice nejčastěji koncem května a začátkem června. Druhé vejce je sneseno o 2–4 dny později, ale sezení začíná již po snesení prvního. Po dobu inkubace trvající 28–38 dní se na vejcích střídají oba ptáci z páru. Mláďata se líhnou v odstupu 1–3 dní, prvních 7–10 jsou kryta samicí, která na kraji hnízda zůstává další 2–3 týdny. Potravu přináší samec a samice vytahuje zobákem mláďatům larvy z pláství a krmí je. Hnízdo opouštějí mláďata ve stáří 35–40 dní. Nejprve vylézají na okolní větve, pak odlétají, ale následující 2 týdny se ještě vracejí na hnízdo a jsou dokrmována rodiči. Pohlavní dospělosti dosahují v 2. roce života (Hudec a kol., 2005).

Potrava
Až 85 % potravy včelojeda tvoří blanokřídlí, a to především vosy a jejich larvy. Pak to mohou být různí brouci, mravenci, kobylky či housenky obaleče dubového. V menší míře jsou to menší obratlovci, hlavně žáby a mladí ptáci. Poměrně vzácně je přítomna rostlinná potrava. Vosy chytá jednotlivě za letu, nebo je sleduje k jejich zemním hnízdům, která rozhrabává pařáty. Tam požírá plástve s larvami, kterými krmí také mláďata na hnízdě (Hudec a kol., 2005).

Význam a ochrana
Díky své potravní specializaci nepatří včelojed mezi ty dravce, které člověk vnímá jaké škodlivé a jeho hospodářských zájmů se svým způsobem života vlastně nijak nedotýká. Na jeho přílet i následné hnízdění má vliv počasí během jarního tahu. Chladné a deštivé počasí může hnízdění opozdit a podílí se také na množství dostupné potravy. Proto hnízdní úspěšnost tohoto dravce meziročně silně kolísá. Jeho nároky na hnízdní prostředí nejsou vyhraněné, obsazuje porosty různé druhové i věkové struktury. Není ani příliš citlivý ke změnám prostředí na tradičních hnízdištích a k vyrušování v průběhu hnízdění. Z hlediska hospodářské úpravy lesů může pro včelojeda představovat hrozbu domýcování porostních kulis a rozsáhlé mýtní těžby ve vhodných hnízdních biotopech, čímž dochází k úbytku jeho hnízdních možností (www.biomonitoring.cz).
Včelojed lesní je uveden v příloze I Směrnice o ochraně volně žijících ptáků 79/409/EHS jako předmět ochrany v pěti ze 41 ptačích oblastí vyhlášených na území ČR (Doupovské hory, Křivoklátsko, Pálava, Soutok-Tvrdonicko a Třeboňsko).  

Seznam použité literatury je k dispozici u autora. Další fotografie je možné zhlédnout na internetových stránkách autora fotek www.birdphoto.cz.

Autor:
Ing. Robert Doležal
www.birdwatcher.cz
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: Zdeněk Tunka