Skladba dřevinné vegetace Maroka

Jehličnaté dřeviny
V pohoří Střední Atlas, které se táhne jihovýchodně od měst Fez a Meknes a odděluje krajinu pobřeží Atlantiku od pouště, se rozkládají v nadmořské výšce kolem 1500 m původní cedrové porosty Cedrus Atlantica Endl. z čeledi Pinaceae. Tento jehličnan, tady dorůstající až 40 m výšky, se dožívá až 1000 let. Jeho kvalitní, pevné, odolné a zároveň lehké dřevo bylo od starověku těženo a využíváno pro stavbu lodí, chrámů a interiérů paláců, a proto byla plocha zdejších porostů zredukována. Kdysi pokrývaly daleko větší území než dnes. Navíc stálými obyvateli jsou zde kromě jiných volně žijících živočichů kolonie opic magota bezocasého Macaca sylvanus L. z čeledi Cercopithecidae, které ožírají pupeny, olupují kůru z kmenů těchto vzácných stromů a požírají semena z jejich rozpadavých šišek.
V jihozápadní oblasti Maroka mezi pobřežím Atlantického oceánu a pohořím Atlas nalezneme porosty typické jehličnaté dřeviny Thuja articulata Vahl. (obr. 1) z čeledi Cupressaceae. Tento pomalu rostoucí strom dorůstající výšky 10–15 m je jeden z mála jehličnanů schopný pařezové výmladnosti, která mu umožňuje regeneraci po požáru. Z jeho tvrdého tmavě hnědého dřeva jsou v Essaouiře a okolí vyráběny dekorativní řezbářské a truhlářské výrobky, pryskyřice je používaná k výrobě laků na konzervování obrazů. To vše je důvodem pro jeho masivní odlesňování.

Listnaté dřeviny
Typickou listnatou dřevinou rostoucí od atlantického pobřeží až k pohoří Atlas je dub korkový Quercus suber L. z čeledi Fagaceae. Tato stálezelená teplomilná dřevina dorůstá až 20 m a loupáním její silné pórovité borky, jejíž buňky jsou impregnovány suberinem, se získává kvalitní přírodní korek. Těžba probíhá v červnu a provádí se speciálními sekyrkami. Nutné je dbát na nepoškození kambia, aby borka mohla během dalších přibližně deseti let znovu regenerovat. Nejkvalitnější korek pochází až z třetí sklizně. První těžba může začít při rozměrech od 70 cm obvodu kmene, tedy zhruba v 25 letech. Kmeny až ke koruně čerstvě oloupané mají tmavě hnědou barvu. Tvrdé dřevo je využíváno k výrobě dřevěného uhlí.
V této oblasti, zejména v okolí měst Essaouira a Marrakéš, se vyskytují také porosty endemického druhu dřeviny argana – dvojčet trnitý Argania spinosa L. (obr. 2) z čeledi zapotovitých Sapotaceae. Tento keřovitý strom přizpůsobený místnímu klimatu a půdním podmínkám, dorůstající výšky 10 m, se dožívá až 200 let. Kvete v březnu až dubnu, ale jeho plody podobné olivám dozrávají v červnu následujícího roku. Z jejich semen se ručně pomocí kamenných mlýnků získává velmi kvalitní olej obsahující vysoké procento mastných kyselin, který se používá v kosmetice, potravinářství a lékařství. Porosty jsou často devastovány kozami, které jsou pastevci vysazovány do korun těchto dřevin a spásají jejich plody. Od roku 1999 jsou oblasti, kde tyto stromy rostou, chráněné UNESCO jako národní marocké bohatství. V zelených oázách (obr. 3) největší pouště světa Sahary v jihovýchodní části Maroka rostou kromě jiných druhů teplomilné vegetace i mohutné datlové palmy Phoenix dactylifera L. (obr. 4) z čeledi Arecaceae, které dosahují výšky až 25 m. Jejich plodem jsou sladké bobule s tvrdým semenem, které dozrávají v říjnu. Bohužel tyto palmy zde postihuje parazitická vřeckovýtrusná houba Bayout Fusarium oxysporum Schlecht. z čeledi Nectriaceae, která způsobuje zasychání a odumírání jejich listů. Jako obrana zde slouží okopání a zaplavení okolí stromu a jeho následné zapálení.
Mezi jiné zajímavé dřeviny této oblasti patří teplomilný tamaryšek francouzský Tamarix gallica L. (obr. 5) z čeledi Tama-ricaceae. Tento keř někdy i stromovitého vzrůstu s dlouhými pružnými větvemi, jemnými úzkými šedozelenými jehlicovitými listy, růžovými květy a tmavohnědou borkou zde dorůstá až 10 m. Kvete od června do srpna. Je vhodný ke zpevňování písečných dun. Jeho dřevo slouží především jako palivo. Na listech občas škodí housenky motýlka Coleophora asthenella Constant. z čeledi Coleophoridae.
Dalším druhem, se kterým se zde setkáme, je fíkovník smokvoň Ficus carica L. z čeledi Moraceae. Tento opadavý keř s nápadnými kožovitými laločnatými listy a mohutnými pokroucenými větvemi vyrůstajícími ze sukovitého kmene dorůstá na příznivých stanovištích až 8 m. Kvete od března do července a jeho hnědofialová nepravá plodenství – fíky se mohou vyvinout i bez opylení a zrají až na podzim 2. roku. Samičí květy fíkovníku mají symbiotický vztah s vosičkami fíkovnicemi z čeledi Agaonidae, které ve snaze naklást svá vajíčka do jejich čnělky tyto květy opylují.
Mandloň obecná Amygdalus communis L. (obr. 6) z čeledi Rosaceae je rovněž charakteristickým zdejším druhem. Jedná se o opadavý menší strom, přibližně 5 m vysoký s podlouhlými kopinatými listy a růžovými oboupohlavnými květy. Plodem jsou chlupaté zelené peckovice se zploštělým semenem, které má typický dírkovaný povrch a jedlé jádro.
V podhůří Vysokého Atlasu, zejména v soutěskách podél toků s navátými spraši roste topol šedý Populus x canescens Ait. (obr. 7) z čeledi Salicaceae. Druh vznikl spontánně jako kříženec topolu bílého Populus alba L. a topolu osiky Populus tremula L. Tento statný dvoudomý strom, jehož korunu tvoří několik masivních větví, má šedavou borku a lesklé laločnaté šedozelené listy s dlouhým řapíkem.
Jinou typickou dřevinou této oblasti je oleandr obecný Nerium oleander L. z čeledi Apocynaceae. Tento keř s úzkými zelenými listy a růžovými květy zde dosahuje výšky až 4 m. Jeho výhony a listy obsahují smrtelně jedovaté látky oleandrin a neriin, ochromující činnost srdce.
Zajímavým zdejším druhem pocházejícím původně z ostrova Sokotra u Somálska je granátovník obecný Punica granatum L. (obr. 8) z čeledi Lythraceae, známý jako strom lásky v ráji – symbol plodnosti. Tento subtropický opadavý stromek dorůstající výšky až 4 m má šedou kůru, krásné červené květy a plodem je vysychavá bobule – granátové jablko s kožovitým, hnědožlutým až červeným oplodím, na vrcholu s dozrávajícím kalichem. Zralá semena jsou v pouzdrech obalena růžovým rosolovitým zdužnatělým osemeněním obsahujícím mnoho minerálů a vita-míny. Kůra kořenů a slupka plodu se využívala v léčitelství proti tasemnici.

Závěrem
Závěrem mohu konstatovat, že Maroko je z úhlu pohledu druhové skladby vegetace nesmírně zajímavá země, což je dáno především výraznými geografickými a kli-matickými faktory.

Autor:
Ing. Jaroslava Waisová
SLŠ Žlutice
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autorka