Úvodník 2/2013
Petr Zahradnik
Vážení čtenáři, kolegové,
v letošním roce nás čeká na poli ochrany lesa řada změn, které nám přidělají na čele nejednu vrásku. V platnost vstoupila novela zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, v platném znění (zejména ve znění novely č. 199/2012 Sb.). O podstatě těchto změn jste již byli na stránkách Lesnické práce informováni. Vedle „věcného obsahu“ platného znění zákona, který je jednoznačný a každému (snad) srozumitelný, je zde i druhá rovina, a to jeho realizace a možnosti uplatnění v praxi. Lesnické praxe se nejvíce přímo dotýkají dvě oblasti.
První oblastí je povinnost všech pracovníků zabývajících se aplikací přípravků na ochranu rostlin (lesa), a to včetně pracovníků provádějících poradenství v ochraně lesa (včetně stanovení i standardních postupů), mít platné osvědčení k výkonu této činnosti. V současné době je největším „praktickým“ problémem získaní I. stupně osvědčení pro pracovníky provádějící aplikaci přípravků na ochranu rostlin a získání II. stupně osvědčení pro jejich řídící pracovníky.
Nutnost vlastnit I. stupeň osvědčení je povinná pro všechny, kteří přípravky na ochranu rostlin aplikují, včetně sezónních pracovníků nebo brigádníků. Jejich počet se dá pouze těžko odhadnout, ale může jít i o několik tisíc pracovníků (v současné době máme 77 okresů; kdyby v rámci okresu aplikovalo přípravky na ochranu rostlin „pouze“ 30 lidí, pak by to bylo téměř 2 500 pracovníků). Přitom je nutné většinu těchto pracovníků (kmenových zaměstnanců akciových společností, zaměstnanců u městských a obecních lesů, živnostníků apod.) proškolit do konce března (maximálně do konce dubna). Pak již bude nutné provádět vlastní aplikace, což bez platného osvědčení nebude možné. To pro začátek roku znamená značné zatížení, protože subjektů, které mohou školení provádět, není mnoho (jsou uvedeny na webových stránkách MZe), a těch, které se zaměřují přímo na lesnictví, je minimum (na druhé straně není podstatné, u kterého subjektu bylo osvědčení získáno). Nebude tedy jednoduché toto zabezpečit. Dále zde přichází do úvahy nutnost proškolit i další zaměstnance, které může být potřebné zaměstnat v průběhu roku (nebo i krátkodobě pouze pro konkrétní činnost). Školení budou jistě (?) probíhat, ale otázkou je, v jakých termínech (kurz je třeba naplnit, aby se „zaplatil“). Bude to vše v souladu s potřebami lesnického provozu? To ukáže až praxe a čas.
Povinnost vlastnit II. stupeň osvědčení je nutná pro všechny, kteří přímo řídí nebo jinak nařizují (ovlivňují) činnost pracovníků s I. stupněm osvědčení. Zde půjde odhadem řádově o stovky pracovníků, kteří budou muset získat toto osvědčení. Přitom stále nejsou k dispozici studijní materiály, okruhy otázek apod. Termíny jsou vypisovány, ale na co se připravit je otázkou (na druhou stranu je nutno uvést, že je zde platná legislativa, obecně platné zásady, které platily i v rámci získávání osvědčení podle starých pravidel, takže není si na co stěžovat). Jasná pravidla by však napomohla k osvětě a přispěla by ke stanovenému cíli – zkvalitnit aplikaci přípravků s ohledem na ochranu životního prostředí, což bylo zřejmě i hlavním cílem legislativních změn.
Velkou výhodou je i možnost získání registrace přípravků pro subjekty pohybující se v ochraně lesa. Jestliže jsme v situaci, kdy nám proti určitému škůdci chybí přípravek, je dnes mnohem jednoduší zabezpečit použití jiného přípravku, a to na základě jednoduché žádosti zaslané na Státní rostlinolékařskou správu, a to tím, kdo ho chce použít (se stručným zdůvodněním proč a jak, zjednodušeně řečeno). Po schválení ho může již používat každý.
Co tyto změny konkrétně přinesou, teprve uvidíme. Ale všem přeji co nejméně škůdců a minimální problémy v ochraně lesa.
Lesu zdar a škůdcům zmar!
Nutnost vlastnit I. stupeň osvědčení je povinná pro všechny, kteří přípravky na ochranu rostlin aplikují, včetně sezónních pracovníků nebo brigádníků. Jejich počet se dá pouze těžko odhadnout, ale může jít i o několik tisíc pracovníků (v současné době máme 77 okresů; kdyby v rámci okresu aplikovalo přípravky na ochranu rostlin „pouze“ 30 lidí, pak by to bylo téměř 2 500 pracovníků). Přitom je nutné většinu těchto pracovníků (kmenových zaměstnanců akciových společností, zaměstnanců u městských a obecních lesů, živnostníků apod.) proškolit do konce března (maximálně do konce dubna). Pak již bude nutné provádět vlastní aplikace, což bez platného osvědčení nebude možné. To pro začátek roku znamená značné zatížení, protože subjektů, které mohou školení provádět, není mnoho (jsou uvedeny na webových stránkách MZe), a těch, které se zaměřují přímo na lesnictví, je minimum (na druhé straně není podstatné, u kterého subjektu bylo osvědčení získáno). Nebude tedy jednoduché toto zabezpečit. Dále zde přichází do úvahy nutnost proškolit i další zaměstnance, které může být potřebné zaměstnat v průběhu roku (nebo i krátkodobě pouze pro konkrétní činnost). Školení budou jistě (?) probíhat, ale otázkou je, v jakých termínech (kurz je třeba naplnit, aby se „zaplatil“). Bude to vše v souladu s potřebami lesnického provozu? To ukáže až praxe a čas.
Povinnost vlastnit II. stupeň osvědčení je nutná pro všechny, kteří přímo řídí nebo jinak nařizují (ovlivňují) činnost pracovníků s I. stupněm osvědčení. Zde půjde odhadem řádově o stovky pracovníků, kteří budou muset získat toto osvědčení. Přitom stále nejsou k dispozici studijní materiály, okruhy otázek apod. Termíny jsou vypisovány, ale na co se připravit je otázkou (na druhou stranu je nutno uvést, že je zde platná legislativa, obecně platné zásady, které platily i v rámci získávání osvědčení podle starých pravidel, takže není si na co stěžovat). Jasná pravidla by však napomohla k osvětě a přispěla by ke stanovenému cíli – zkvalitnit aplikaci přípravků s ohledem na ochranu životního prostředí, což bylo zřejmě i hlavním cílem legislativních změn.
Velkou výhodou je i možnost získání registrace přípravků pro subjekty pohybující se v ochraně lesa. Jestliže jsme v situaci, kdy nám proti určitému škůdci chybí přípravek, je dnes mnohem jednoduší zabezpečit použití jiného přípravku, a to na základě jednoduché žádosti zaslané na Státní rostlinolékařskou správu, a to tím, kdo ho chce použít (se stručným zdůvodněním proč a jak, zjednodušeně řečeno). Po schválení ho může již používat každý.
Co tyto změny konkrétně přinesou, teprve uvidíme. Ale všem přeji co nejméně škůdců a minimální problémy v ochraně lesa.
Lesu zdar a škůdcům zmar!