Způsoby sběru a vyhodnocování ekonomických dat v lH ve vybraných státech EU

Historie vzniku datových sítí
Účetní datové sítě založené u menších vlastníků lesa vznikaly v poválečném období v západoevropských zemích v růz-ných dobách, na různém principu a v růz-ném rozsahu, převážně však z důvodu poklesu rentability hospodaření zemědělsko-lesnických farem (smíšených podniků se zemědělskou a lesní výrobou) za účelem monitorování situace z pohledu nákladů a výnosů lesnického hospodaření. Využití výsledků směřovalo především k politi-kům, aby přijali příslušná opatření na podporu farem, protože na politické scéně panoval shodný názor na to, že existence farem je nezastupitelná z hlediska udržení hospodaření v krajině a péče o venkovskou krajinu. Snížením životaschopnosti farem existovalo reálné nebezpečí sociálně ekonomické eroze a vylidňování venkovských oblastí. To by mělo negativní dopady na příspěvek lesů k plnění environmentálních a rekreačních funkcí lesa včetně redukce netržních užitků a služeb (snížení ochrany povodí, tvorby stanovišť, rekreace apod.).
Se založením a provozováním účetních datových sítí je spojen celý okruh problémů, např. definování lesního podniku, způsobů výběru respondentů na statistických principech (pokud je to možné) a zajištění statistické reprezentativnost sítí, principů fungování datových sítí atd., až po rozsah šetřených ekonomických dat (definování ukazatelů, jejich vyhodnocení při různém způsobu zpracování dat s použitím vhodného software na analýzy efektivnosti hospodaření v lese, vytváření časových řad aj.), správu dat (databáze ukazatelů, vytvoření metainformačního systému) a využití získaných ekonomických dat pro publikování výsledků za lesní hospodářství na různých úrovních agregace či pro různé skupiny zainteresovaných uživatelů a také pro mezipodniková srovnání – benchmarking.
Jedná se o jedinečný sběr srovnatelných podnikových dat v lesním hospodářství a tomu odpovídá i velmi časté použití. Data slouží politikům, spolkům, státní správě apod. a představují zásadní lesnické argumenty. Vedle odborné povahy práce s daty nabývá na významu také použití těchto informací pro lesopolitické účely. Především v době obtížné výnosové a příj-mové situace lesních podniků představuje datová síť značnou výzvu. Pro účinné zastupování hospodářského odvětví (lesnictví) na veřejnosti a v politickém prostředí jsou data a fakta zcela zásadní.

Současný stav datových sítí a sběru dat ve vybraných evropských zemích
Jako příklady existujících datových sítí byly vybrány lesnicky vyspělé země bezprostředně s Českou republikou sousedící (Německo, Rakousko), doplněné o Finsko jako země patřící ke světové špičce v odvětví lesního hospodářství.

Německo
Celoněmecká monitorovací síť
Celoněmecké šetření o ekonomické situaci v lesnictví je založeno na síti testovacích lesních podniků Spolkového ministerstva pro výživu, zemědělství a ochranu spotřebitele (BMELV). Dobrovolně se ho účastní jak soukromé, tak i komunální lesní podniky s výměrou nad 200 ha lesa. Respondentem jsou rovněž státní lesy reprezentující v této síti jeden lesní podnik. Síť vznikla na základě iniciativy Německé rady pro lesní hospodářství. Zákonné zmocnění ke zpracování těchto informací vyplývá jednak ze spolkového lesního zákona, jednak z lesnické legislativy jednotlivých spolkových zemí.
Za účelem poskytování dat pro Zelenou zprávu byla založena účetní síť s povinným vedením účetnictví. Od roku 1956 se na této celostátní síti podílelo přibližně 9 000 farmářů zabývajících se pouze zemědělskou produkcí. V roce 1965 bylo do této zprávy začleněno také lesnictví, trpící v té době poklesem cen surového dříví.
Hlavní odpovědnost za provozování této sítě byla přenesena na jednotlivé spolkové země. Centrální analýza všech dat byla provedena na spolkové úrovni Spolkovým výzkumným ústavem, který generoval finanční výstupy.

Bádensko-Württembersko
V současné době zkušenosti ze sběru dat od malých farem (v našem pojetí se jedná o selské lesy) zaměřeného na hospodaření v lesích překročily více jak 30 let. Jedná se o zkušenosti z vytvoření a provozování sítě testovacích podniků u malých vlastníků lesa pod hranicí 200 ha (pozn.: nad touto hranicí je u lesních podniků již organizován celoněmecký sběr dat) a s minimální výměrou lesa 5 ha. Jedná se o doplňkový systém sběru účetních dat u lesních farem, který je v současné podobě v Německu realizován pouze v Bádensku-Württem-bersku a je zaměřený na ohodnocení finanční výkonnosti hospodaření malých lesních farem (komplexní analýzu ziskovosti).
Účetní síť byla založena v letech 1974–75. Šetření začalo v roce 1975 se 180 lesními farmami ve 4 regionech. Identifi-kované požadavky pro roční sledování dat zahrnovalo vedle výnosů a nákladů také vstup lidské práce spolu s informací o využití traktorů.
Poskytování slíbených výhod farmářům (roční bonus ve výši 240 eur, bezplatný LHP každých 10 let, roční analýza jejich vlastních finančních dat s osobním vysvětlením a poskytnutí regionálních dat pro srovnání s jejich vlastními daty) bylo nejen motivací, ale i důležitým prvkem při budování důvěry mezi farmáři.
Hlavním výsledkem analýzy dat jsou počínaje rokem 1979 každoročně vyhotovené seznamy přibližně 200 klíčových ukazatelů.
Účast vlastníků lesa v datové síti je založena na principu dobrovolnosti a výběr podniků, zaškolení do účetního systému a vlastní sběr dat jsou organizovány prostřednictvím osobních kontaktů. Výhody tohoto rozhodnutí spočívají ve:
- vysoké důvěryhodnosti (spolehlivosti) shromážděných dat a vysoké kvalitě získaných výsledků,
- vysoké spokojenosti zúčastněných rodin kvůli dobrému užitku z výsledků,
- stálém členství lesních farem po mnoho let,
- vícenásobném užití výsledků ve správě a v politické sféře.
Za problémy účetní datové sítě lze označit omezenou reprezentativnost respondentů.

Bavorsko
Zhruba třetina území Bavorska je pokryta lesy (2,45 mil. ha). Přibližně 30 % lesních pozemků patří spolkové zemi Bavorsko, 2 % Spolkové republice Německo, 10 % komunálním skupinám a více než polovina soukromým vlastníkům lesa (58 %).
Od roku 1998 zemědělská statistická databáze rozlišovala pouze vlastníky lesů s výměrou větší než 10 ha, takže cca dvě třetiny vlastníků lesa nebyly (a nejsou) statisticky registrováni.
Počet skutečných vlastníků lesa v Bavorsku je neznámý, protože seznam vlastníků lesa je zastaralý (více než 10 let a nový neexistuje). Na základě disponibilního seznamu vlastníků lesů je odhadováno, že v Bavorsku je přibližně 700 000 vlastníků lesa.
V Bavorsku byl zabezpečením tohoto šetření pro potřeby spolkového ministerstva (BMELV) pověřen Zemský ústav pro les a lesní hospodářství (LWF). Rozesílá standardizované dotazníky jednotlivým účastníkům šetření, radí jim při sběru dat, vyhodnocuje data a předává je na BMELV.
Šetření rozlišuje 3 velikostní třídy lesních podniků, a sice 200–500 ha,
500–1 000 ha a nad 1 000 ha v členění na soukromé a komunální vlastnictví lesa. Snahou je dosáhnout rovnoměrného zastoupení podniků nejen ve velikostních třídách, ale také co se týče prostorového rozmístění, aby byly vzaty v úvahu různé přírodní a výrobní podmínky.
V Bavorsku také stále narůstá zájem starostů a městských rad na „jejich lese“. Chtějí toho o „svém“ lese vědět stále více. Odkud než z vyhodnocení sítě testovacích podniků se dá získat potřebný číselný materiál?
U soukromých vlastníků lesa s výměrou pod 200 ha se každoročně organizuje anketa (dotazník) na různá témata, např. nasazení harvestorů, marketing, veřejné podpory, potřeby lesnických poradenských služeb, odpracované hodiny v pěstební a těžební činnosti, rozsah práce v lese vykonaných příslušníky rodiny ve srovnání s využitím dodavatelských služeb apod. (např. v roce 2004 bylo v Bavorsku takto vyhodnoceno celkem 1 100 dotazníků).
Obecným problémem, a to nejen v Ba-vorsku, je dobrovolná účast na šetření, která vede k nízké míře odezvy (cca 15–20 %) vlastníků lesa při poštou zasílaných dotaznících.

Rakousko
První síť s účetními údaji o lesnickém hospodaření v Rakousku byla spuštěna asi před 30 roky. Skládá se převážně ze soukromých lesů, ale také z několika církevních lesů i obecních a zemských lesů o velikostech přes 500 ha lesní půdy. Síť je provozována společně asociací vlastníků lesa, Institutem pro lesní hospodářství a Lesnickou fakultou ve Vídni. V posled-ním období sestávala z 82 náhodně vybraných podniků (farem) ze čtyř z celkových osmi výrobních oblastí Rakouska.
Přestože jsou datové sítě provozovány různými organizacemi, uplatňuje se společné schéma účetnictví. Tato pravidla byla přijata a naposledy je shrnul v roce 1981 profesor H. Jőbstl. Následkem toho lze pro tyto kategorie zkoumaných podniků získat srovnatelné výsledky týkající se nákladů a výnosů lesnického hospodaření. Údaje nejsou podniky pouze vykazovány, ale jsou také shromažďovány specializovanými terénními pracovníky.
Základním nedostatkem všech účetních sítí je více či méně náhodný výběr respondentů. Protože se jednotlivé podniky podílejí na síti na výlučně dobrovolné bázi, nelze sítě považovat za reprezentativní vzorky. Zobecnění na celé rakouské lesní hospodářství je proto ze statistického hlediska neodůvodněné. Dalším problémem je odlišné třídění do skupin používané datovými sítěmi v porovnání se státními lesy nebo oficiálním statistickým přehledem. Přesto tyto sítě plní důležité účely, co se týče poskytování cenných údajů pro lesnickou politiku.

Finsko
Ve Finsku se v minulém období uskutečnila celá řada pilotních projektů, jejichž cílem bylo shromáždit ekonomická data od soukromých vlastníků lesa a sledovala se přitom především situace v ziskovosti (výnosnosti, rentabilitě) jejich hospodaření. Předmětem značného zájmu byly také výsledky studií, zdali je možné dosáhnout uspokojivé statistické reprezentativnosti šetření. Byla potvrzena předpokládaná hypotéza, a sice, že založení statisticky reprezentativní lesnické účetní datové sítě je prakticky nemožné, a to především proto, že mezi vlastníky neexistuje ochota zavést potřebné, ale náročné účetnictví, které vyžaduje hodně času a úsilí ze strany soukromých vlastníků lesa. V každém případě si ekonomický a politický vývoj vyžaduje stále častěji komplexnější analýzy rentability lesních farem.
Od roku 1992 byla zahájena celá řada výzkumných projektů za účelem vývoje účetního modelu pro individuální vlastníky lesů. Záměrem do budoucna je shromažďovat účetní data z lesních farem také z jiných alternativních zdrojů. Problémem nadále zůstává, že neexistují žádné speciální systémy pro kalkulaci roční změny porostní zásoby.
Počet farem vstupujících do tohoto ekonomického průzkumu se ročně pohybuje od 850–1 100. Průměrná farma účastnící se tohoto typu monitoringu obhospodařuje 33 ha zemědělské a 67 ha lesní půdy. Reprezentují méně než 1 % všech farem vlastnících více než 2 ha půdy.
Důležitost příjmů z lesa je jednoznačně významná pro lidi žijící ve venkovských oblastech Finska a pro udržení dobré sociální struktury. Ale nejde jen o zachování ekonomické životaschopnosti jednotlivých farem, ke které produkce dřeva a dalších produktů přispívá, ale také o příspěvek ke krajinné hodnotě atraktivních lesních oblastí, který může podpořit venkovskou ekonomiku prostřednictvím zvýšeného turismu.

Aktuální evropské trendy
Za nejvýznamnější trend posledního desetiletí můžeme jednoznačně označit požadavky na vzájemné mezinárodní porovnání lesních podniků, na dosažení mezinárodní kompatibility údajů z národ-ních datových sítí lesních podniků, tedy i na sjednocování různých systémů sběru dat o ekonomické situaci vlastníků lesa počínaje sjednocováním definic obsahu jednotlivých pojmů, ukazatelů, metodických přístupů atd.
Popisovaný druh ekonomického monitorovacího systému je v souladu s pokusem rozšířit evropskou zemědělskou statistiku i na lesnictví, jelikož problém sledování výnosů a nákladů v lesnictví je důležitý v souvislosti s politikami EU týkajícími se zalesňování, ekonomické životaschopnosti lesních farem, multifunkčního lesního hospodářství a rozvoje venkova. Do současnosti nebylo možné v rámci EU harmonizovat účetní schémata a založit konzistentní datové soubory z důvodu neexistence společné lesnické politiky nebo jiných mezinárodních schémat nebo neexistence úřady vyžadovanými harmonizovanými statistikami se schopností zavést do praxe takové požadavky.
V roce 2004 se hlavní instituce angažované v národních lesnických účetních datových sítích v Německu (D), Rakousku (A) a Švýcarsku (CH) rozhodly zintenzivnit mezistátní spolupráci a odstartovaly projekt známý pod označením „DACH“. Jedním z hlavních témat společného zájmu bylo zdokonalení srovnatelnosti výsledků a umožnění mezinárodního porovnání. V roce 2008 pak byl prezentován první soubor harmonizovaných dat. Počáteční soubor dat zahrnuje 120 položek, pro které byly vypracovány a odsouhlaseny harmonizované definice. Z těchto základních položek může být odvozeno na různých úrovních agregace celkem 200 poměrových ukazatelů.
Je nutno si též uvědomit, že v lesnicko-dřevařském sektoru operují rovněž mezinárodní investoři, kteří jsou dychtiví po kvalitních a standardizovaných datech za účelem sledování ziskovosti lesních podniků. Vlastníci lesů a správci lesních podniků z mezinárodní srovnatelnosti příslušných dat mohou také profitovat, protože tato skutečnost rozšiřuje nejen základ pro statistické analýzy, harmonizované zprávy, ale také pro individuální mezipodnikové srovnání.
Další trendy souvisí se začleněním hodnoty lesních porostů do ekonomických analýz. V souvislosti s celosvětovým sjednocováním účetních a oceňovacích postupů v podobě implementace mezinárodních účetních a oceňovacích standardů (IAS/IFRS) do národních systémů se tyto trendy začínají dotýkat i lesního hospodářství v Evropě, a sice v podobě budoucích požadavků na aplikaci mezinárodního účetního standardu IAS 41.

Závěrem
Nejrůznější informační potřeby jak na domácí úrovni, tak na mezinárodní scéně si stále více vyžadují vyvinout spolehlivý a sofistikovaný systém sběru dat, zpracování a ukládání informací o hospodaření s lesem jako obnovitelným přírodním zdrojem, využitelných pro hodnocení ekonomické situace hospodařících subjektů či ke sledování příspěvku lesů pro regionální rozvoj atd.
Při srovnání s popisovaným stavem výše uvedených zemí ohledně sociálně ekonomického monitoringu v lesním hospodářství a s ohledem na současné evropské i celosvětové trendy je těžko pochopitelný dlouhodobý nezájem či slabá aktivita na straně kompetentních orgánů a osob k tomuto problému v České republice. A pokud se někdy o této oblasti mluví či píše (např. v ekonomickém pilíři NLP II), tak pokusy o realizaci stejně ztroskotávají na řadě nejrůznějších překážek. Navíc je tento stav při srovnání s nejrůznějšími ekologickými monitorovacími systémy a jejich financováním v rozporu s proklamovanou rovností ekonomického, ekologického a sociálního pilíře trvale udržitelného hospodaření v lesích.

Autor:
Ing. Jiří Matějíček, CSc.
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
Brandýs nad Labem
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.