Lesnická politika Středočeského kraje po vzoru sociální demokracie

Legislativní rámec
Finanční příspěvky jsou zakotveny v § 46 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. V odstavcích 1, 2, 4 a 5 zákona o lesích stát přímo přiznává, nebo připouští prostřednictvím jednotlivých krajů odpovědnost za poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích. Do vzniku krajského zřízení byly příspěvky poskytovány výlučně z rozpočtu České republiky, poté kraje část dotačních titulů začaly platit ze svých rozpočtů. Ovšem v rámci výše uvedených změn byly krajům v souladu se zákonem č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, ve znění pozdějších předpisů, alokovány v celkové výši daňových příjmů i náklady na finanční příspěvky na hospodaření v lesích.
V rámci II. etapy reformy veřejné správy a novelizace zákona o rozpočtovém určení daní byl daňový výnos krajských samospráv navýšen z 3,1 % na 8,92 %. Částka se následně procentuálně dělila dle klíče stanoveného v příloze č. 1 zákona č. 243/2000 Sb. Pro Středočeský kraj bylo stanoveno 13,774311 %. Ministerstvo financí ČR v rámci predikce pro rok 2005 kalkulovalo s daňovými příjmy krajů ve výši 27,343 mld. Kč (Středočeský kraj: 3,766 mld. Kč), kde byla zahrnuta i částka určená na lesní hospodářství, kterou předtím zajišťovalo ze svého rozpočtu Ministerstvo zemědělství ČR. Částka určená na lesy činila 504,7 mil Kč, což činilo 1,85 % z celkových příjmů krajů. Na tomto základě lze snadno vypočítat částku, která měla „papírově a podle předpokladů“ dorazit na účet samosprávy. Jednalo se 69,5 mil. Kč. Oproti předpokladům byly reálné daňové příjmy podstatně vyšší, konkrétně za Středočeský kraj 5,605 mld. Kč, zdůrazňuji daňové příjmy, neboť z této rozpočtové kapitoly byly počítány prostředky na lesy! Celkové příjmy do rozpočtu Středočeského kraje činily 14,243 mld. Kč (zdroj: http://www.kr-stredocesky.cz/portal/odbory/ekonomicke-informace/cerpani-rozpoctu-kraje/). Ze skutečných daňových výnosů by prostředky do lesního hospodářství pro rok 2005 činily 103,7 mil. Kč. Pro přehled uvádím velmi zajímavou tabulku 1 z dostupných údajů za roky 2006–11 o finančních tocích na „lesy“. Nerad bych v tomto směru „pral špinavé prádlo“, ale při pohledu na částky, které krajská samospráva „rozhází“ na jiné věci, musí každý lesník, kulantně řečeno, zatajit dech. Z čistě odborného hlediska lze konstatovat, že do roku 2009 nebyl v profesních kruzích s výší rozpočtu zásadní problém. Většina požadavků byla uspokojena, či dle platných zásad byly žádosti proplaceny z rozpočtu následujícího roku. Radikální zlom nastal po roce 2010, kdy už se ve Středočeském kraji nedá hovořit o dotační politice do lesního hospodářství, ale o ignoraci lesnictví, pokud situaci zhodnotím velmi diplomaticky. Středočeský kraj tím, že peníze byly v rámci zákona o rozpočtovém určení daní alokovány na krajské samosprávy, vždy na lesnictví velmi slušně vydělával. Ovšem to, co se děje od roku 2010, nelze nazvat ničím jiným než „zlodějinou“! Je zarážející, že takové kroky nastaly za vlády strany, která má ve svém politickém programu podporu venkova, zaměstnanosti a sociálně slabších regionů. Práce v lesnictví je vázána zpravidla na venkovské oblasti, kde na zaměstnanosti a finančním ohodnocení se přímo odvíjí situace lesnicko-dřevařských subjektů.
V níže uvedených bodech přesně cituji program České strany sociálně demokratické pro oblast životního prostředí, jak ho má uvedený na svých internetových stránkách (zdroj: http://www.cssd.cz/program/hodnoty-cile-a-principy-cssd/). V tomto kontextu působí zejména třetí bod dost ironicky.
- Aktivní ochrana přírody a krajiny, zejména ochrana národních parků, přírodních rezervací a zeleně v krajině.
- Ochrana půdního fondu, jeho využívání musí vycházet z krajinného a územního plánování a musí být pod účinnou technickou i právní kontrolou.
- Dobré hospodaření s lesy a jejich využívání k ekologickým a rekreačním funkcím.
- Ochrana vod, pokračování ve výstavbě čistíren odpadních vod.
- Ekologická daňová reforma.
- Ochrana zdrojů surovin, využívání obnovitelných zdrojů, podpora recyklace a využití odpadů.
- Podpora obnovitelných zdrojů energie.
- Podpora hromadné dopravy proti dopravě individuální, preference dopravy nákladů pomocí železnice před dopravou silniční.

Situace ve Středočeském kraji
V důsledku snížení schváleného objemu finančních prostředků na lesy od roku 2010 přistoupil Středočeský kraj k úsporným opatřením. Nechtěl bych polemizovat s přijatými úspornými opatřeními v uve-dených letech. Základním rámcem jsou v podstatě stejná, liší se pouze výší stropu 450 tis. Kč v roce 2010, 250 tis. Kč (2011) a 100 tis. Kč (2012). Ve všech letech nebyly obsazeny finančním limitem dotační tituly „A – příspěvek na obnovu lesů poškozených imisemi“ a „D – příspěvek na ekologické a k přírodě šetrné technologie“ (zdroj: internetové stránky Středočeského kraje, ÚHÚL). Stávající opatření považuji pro žadatele za netransparentně nastavená pro jejich diskriminační charakter. Neberou v potaz rozdílné přírodní poměry na území Středočeského kraje. Dotační tituly, které jsou vázány na data ukončení prací, znevýhodňují jednotlivé majitele či správce lesů dle lokalizace majetku. Například rozdíl v umělé obnově mezi Polabím a vyššími polohami středních Čech může být více než jeden měsíc, který může velmi podstatně ovlivnit možnosti čerpání příspěvků. Z tohoto důvodu vzniká mezi žadateli diskriminační prostředí. Střední a větší majetky mívají přiznánu spíše „směšnou“ částku, která absolutně neodpovídá provedené výši pěstebních činností v lese. Pro zavedení rovných podmínek pro žadatele by bylo určitě transparentnější zavedení redukčního koeficientu, který by stejným dílem doléhal na všechny žadatele bez rozdílu a umožnil by proplacení žádostí podaných později v průběhu roku. Stávající systém způsobil, že finanční prostředky byly vyčerpány již na počátku druhého kvartálu. Na internetových stránkách kraje nebylo dosud možné dohledat, jak budou nastaveny podmínky v roce 2013.
V prvním roce, kdy došlo k razantnímu snížení prostředků na lesy, jsem se daný krok snažil chápat. Všude v médiích se nemluvilo o ničem jiném než o krizi, škrtech, ekonomickém poklesu, výpadku daňových příjmů atd. Ovšem podívejme se na reálná čísla o příjmech do rozpočtu kraje za roky 2001–11 (graf 2). V žádném roce není vidět výrazný propad příjmů… Kam se tedy „ztratily“ peníze na lesy?

Situace v ostatních krajích
Pokud dle zdrojů dostupných z Ministerstva zemědělství ČR porovnám výdaje na příspěvky na hospodaření v lesích mezi Středočeským a ostatními kraji v letech 2007–2011, musím být znovu rozčarován. U většiny krajů došlo ke stabilizaci výdajů, ovšem ne u Středočeského, když rozpočet pro rok 2013 činí pouhých 3,5 mil. Kč.

Proč poskytovat podporu do lesnictví?
Středočeský kraj je území s lesnatostí cca 27,8 %, tedy pod celorepublikovým průměrem (cca 34 %). Les patří k výz-namným stabilizačním prvkům dnešní intenzivně využívané krajiny. Jedná se v porovnání s agrární krajinou o velmi extenzivně obhospodařovaný ekosystém, který plní nespočet produkčních i mimo-produkčních funkcí.
K základním produkčním funkcím patří bezpochyby růst dřevní hmoty, která je i nejdůležitější složkou příjmů pro lesní hospodářství, ale také např. produkce lesních „plodů“ (borůvky, ostružiny, maliny, houby atd.). Jako vlastník lesa se tedy ptám: Produkce lesních „plodů“ se pohybuje v ČR ročně v řádu několika miliard Kč, proč z nich jako vlastník nemám ani korunu? Český zákon o lesích je nastaven velmi striktně vůči vlastníkům, jimž často direktivně ukládá, co musí majitel „strpět“ ve prospěch společnosti. Obecné využívání lesů umožňuje návštěvníkům lesa spoustu benefitů, které ale v mnoha ohledech naráží na morální hranici vlastnického práva. Jako majitel lesa nechci zpochybňovat volné využívání lesa pro návštěvníky ani zákon o lesích, ale současně s tím by si stát, resp. veřejná sféra, měly uvědomit svůj „závazek“ vůči vlastníkům a subjektům hospodařícím na lesních pozemcích. V podstatě se jedná o „kompenzaci“ za zvýšené náklady, které striktně a velmi konkrétně vymezuje zákon. Český zákon patří pro srovnání se zahraničím k absolutně nejpřísnějším na světě. Vyznačuje se výraznou podrobností a obsáhlou související legislativou, která vlastníka lesa při rozhodování o hospodaření na vlastní půdě drží pouze v úzkých mantinelech. V porovnání s ostatními státy Evropy je české lesní hospodářství „škrceno“ administrativním zatížením, což je faktor snižující jeho evropskou a globální konkurenceschopnost. Pokud výše uvedené shrnu, nedokáži si představit jiný obor, kde by mi někdo určoval: co budu vyrábět (dřeviny, % MZD), kolik toho můžu vyrábět (etát), kolik toho musím udělat (PÚ do 40 let), kde nemůžu pracovat atd.
Mimoprodukčních funkcí lesů je celá řada, které veřejnost mnohdy vnímá omezeně, nechce je vnímat, či je bere jako samozřejmost anebo je zkrátka ani nezná, stejně se tak bohužel chová i veřejná správa. K nejdůležitějším mimoprodukčním funkcím patří (abecedně): estetická; krajinotvorná; protierozní; půdoochranná; sportovně-rekreační; retenční; vodohospodářská; zdravotně-hygienická atd.
Výpadek příjmů se v lesním hospodářství stejně jako v jiných oborech projeví ve snižování nákladů, omezování investic, ve snižování počtu zaměstnanců nebo výše platů. Je možné oponovat, že jiná odvětví národního hospodářství by se musela zachovat stejně. Je tu však slůvko ale… Les je významná a stále ještě stabilní složka našeho životního prostředí, ve kterém žijeme, denně se pohybujeme, chodíme sem sportovat, odpočívat atd. Středočeský kraj by měl mít zájem na tom, aby se lesy, jež se na jeho území nachází, vyznačovaly dobrým zdravotním stavem, stabilitou, vhodnou a přírodě bližší dřevinnou skladbou, vysokým rekreačním potenciálem atd. Středočeský kraj podporuje rozvoj turistiky, zviditelnění kraje v zahraničí, chlubí se přírodními krásami (včetně lesa). Rekreace a turistika mají velmi blízkou vazbu na stav přírody, krajinného rázu a estetiku lesního prostředí. Příjmy z turistiky se posléze promítnou v ekonomice penzionů, restaurací, hotelů, rekreačních areálů, ale „tvůrci a správci“ atraktivních přírodních lokalit opět nevidí ze své práce ani korunu. Nehledě na to, že k turistice je bezplatně využívána lesní dopravní síť, která přes svou primární účelovost pomáhá svou hustotou k rozvoji rekreace. Komplexní péče o lesní dopravní síť vychází samozřejmě z prostředků lesního hospodářství a z ekonomické situace jednotlivých majetků.
V tomto ohledu je zneklidňující i nekoncepčnost vedení kraje ve vztahu k lesům na svém území. Na jedné straně se Středočeský kraj snaží o převod lesních pozemků nacházejících se ve VVP Brdy po jeho zrušení do svého majetku, ovšem na straně druhé je jeho politika ve vztahu k lesnictví v posledních letech negativní s velmi nejistým výhledem do budoucna.
Vlastník, popř. správce jakéhokoliv majetku se musí chovat ekonomicky, aby si byl majetek na sebe schopen vydělat a nepro-dělával. V případě, že „zmizí“ lesnímu hospodářství finanční zdroj, nebo pokud dojde k jeho výraznému omezení, projeví se výše uvedené skutečnosti na stavu lesa. Při správě svěřeného majetku bude postupováno hlavně ekonomicky, aby byly dodrženy pouze základní zákonné povinnosti (v lepším případě). Výrazně bude omezena obnova melioračními a zpevňujícími dřevinami, které jsou důležité pro stabilitu budoucích porostů.
České lesnictví plně naplňuje, naopak překračuje, požadavky na trvale udržitelné lesní hospodaření. Smyslem myšlenky je naplnění tří základních a rovnocenných pilířů lesního hospodářství: ekonomického, sociálního a ekologického.
Středočeský kraj se svým přístupem odklání od své odpovědnosti za kvalitu a stav životního prostředí svých obyvatel, dále minimálně nenaplňuje morální závazek, který mu vyplývá ze zákona o lesích a ze zákona o rozpočtovém určení daní.
Lesnictví není zemědělství, kdy se jeden rok zaseje a druhý rok se sklízí. Péče a výchova lesních porostů překračuje průměrnou délku lidského života, kdy každá generace vnáší svou invenci do péče o lesy, přičemž „plody“ jsou „sklízeny“ zpravidla generací úplně jinou. V tomto směru má každé pokolení závazek do budoucna, proto bych byl nerad, aby současná generace byla v budoucnu zapsána černě do stavu našich lesů.  
Co říci závěrem? Rok od roku zjišťuji, že středočeskému lesnictví může být přístupem krajské samosprávy ještě hůř. Kde se ten rozpočtový skok zastaví – až kraj nedá do lesů ani korunu?
Pokud bych se na výše uvedená čísla podíval očima ministra financí, vychází mi z toho jediná racionální úvaha. V roce 2005 byly na kraje převedeny finanční prostředky na všechny dotační tituly (A, B, C, D, G, H, I, K) a jaký z toho byl výsledek? Hned od prvního roku byly některé dotační tituly neobsazeny finančním limitem a prostředky byly použity na úplně jiné „věci“. Ministerstvo zemědělství postupně převedlo tituly G, H, I, K opět pod svůj rozpočet. Běžný žadatel to možná ani nepostřehl, neboť administrativní záležitosti stále řešily krajské úřady s tím rozdílem, že prostředky nepřišly z účtu krajské samosprávy, ale Ministerstva zemědělství ČR. Kraje tento akt musely brát jednoznačně pozitivně, protože MZe opětovně začalo vyplácet výše uvedené tituly ze svého rozpočtu, ovšem má to své ale… Již nedošlo ke změně zákona o rozpočtovém určení daní a krajům stále zůstaly veškeré prostředky, jako kdyby měly vyplácet všechny tituly. Z pohledu krajských samospráv jasné ekonomické vítězství. V roce 2008 začalo zaznívat ve společnosti častěji slovo krize, proto se začalo „všude“ ve veřejné sféře škrtat v obavách z výpadků příjmů. Celorepublikově se škrty do lesů u jednotlivých krajských samospráv promítly v roce 2010. Ovšem s tím rozdílem, že ostatní kraje své prostředky do lesů do dneška víceméně zkonsolidovaly, ale Středočeský kraj ukrajuje stále více. Vrcholným příkladem bude rok 2013. Pokud by bylo vybráno daňové inkaso ve výši schváleného rozpočtu, příspěvek na lesnictví by činil 117,5 mil. Kč, ale rozpočet schválený na příspěvky na hospodaření v lesích je pouhých 3,5 mil. Kč. Dle dohledatelných informací tvořilo daňové inkaso krajů (Třída 1) v roce 2011 celkem 46,7 mld. Kč, v tomto objemu je zahrnuta částka 864 mil. Kč na lesy. Skutečně vyplaceno všemi kraji bylo 233,1 mil. Kč! Pokud bych mohl navrhnout jedno úsporné rozpočtové opatření, bylo by následující:
- novelizovat zákon o rozpočtovém určení daní – daňové inkaso krajů snížit z 8,92 % na 8,76 %, tímto krokem se uvolní cca 864 mil Kč (data za rok 2011),
- veškeré dotační tituly začít proplácet z rozpočtu MZe – jako v současnosti G, H, I, K,
- krajům zvýšit náklady na výkon přenesené působnosti – „službově“ bude kraj vykonávat větší rozsah administrativy pro MZe než doposud,
- z částky 864 mil. Kč uvolnit 600 mil. Kč do rozpočtu MZe na finanční příspěvky na hospodaření v lesích, a ještě zbyde 264 mil. Kč do jakékoliv rozpočtové kapitoly jakéhokoliv ministerstva.
Na základě výše uvedených skutečností by si kraje uvědomily, že na lesích mohou dále velmi slušně „vydělávat“. Celé odvětví lesnictví by bylo spokojené, neboť do roku 2008 byly prostředky uvolněné kraji de facto dostačující a stále by zbylo dost peněz i na ostatní činnosti krajů. Myslím si, že pohár trpělivosti v odborných kruzích už přetekl a kraje by si měly uvědomit, na co dostávají peníze.
Když dotačně porovnám dvě odvětví prvovýroby, konkrétně lesnictví a zeměděl-ství, musí mi být jako lesníkovi do „pláče“. Dle tiskové zprávy MZe ze dne 10. 1. 2013 bude objem finančních prostředků z evropských a národních zdrojů do zemědělství přes 40 mld. Kč. Pokud ještě vezmu v potaz „příspěvek“ současného zemědělství ke „krajinotvorbě“, erozi a devastaci agrocenóz, je pro mě toto číslo šokující.
Bohužel, stávající legislativa upravující lesnictví příliš neumožňuje diverzifikovat příjmy kromě tržeb za prodej dřeva. Mimoprodukční funkce lesa a jejich užitek pro společnost už byly několikrát oceněny, ale finanční vyjádření je pouze na papíře. Nyní se budu opakovat, ale lidé si z lesa „zadarmo“ odnesou plody za několik miliard ročně, ale vlastník z lesa z toho opět nevidí ani korunu. Opět netvrdím, že zastávám názory k omezení obecného využívání lesa, ale na druhou stranu by si veřejná sféra (stát, kraje…) měla uvědomit „závazek“ vůči majitelům, minimálně soukromým, co lesní hospodářství poskytuje za užitky celé společnosti. Proto si myslím, podobně jako ostatní vlastníci, že příspěvky na hospodaření v lesích byly brány jako jistá kompenzace za takto poskytované hodnoty a služby společnosti.
Lesu zdar!

Autor: Hubert Lesník
Pozn.: Redakce totožnost autora článku zná a případným zájemcům komunikaci s autorem zprostředkuje.
Ilustrační foto: Petra Kulhanová