Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)

Rozšíření a početnost
Sokol stěhovavý je typem svého rozšíření kosmopolita obývající v devatenácti subspéciích ostrůvkovitě téměř celý svět. Nežije jen v Antarktidě, částech jižní Ameriky, na Novém Zélandu a Islandu (Šťastný et al., 2006). Evropská hnízdní populace je relativně malá (menší než 25 tis. párů) a tvoří 5–24 % populace celosvětové. V letech 1970–1990 se tato populace nárůstem početních stavů zotavovala po zákazu toxických chlorovaných uhlovodíků a i přes úbytek nemalé turecké populace v letech 1990–2000 nyní vykazuje mírný nárůst v celé Evropě. Díky tomu mohl být dříve vzácný druh prohlášen za zabezpečený (BirdLife International 2004). V letech 2000–2003 byla početnost sokola stěhovavého v ČR odhadnuta na 20–25 párů (Šťastný et al., 2006). Podle nejnovějších údajů ji v současné době tvoří 60–65 párů, byť v Červené knize ohrožených druhů ČR figuruje stále v kategorii CR – druh kriticky ohrožený.

Prostředí a způsob života
Z hlediska svého rozšíření je sokol nejpočetnější v horských příhraničních oblastech, kde nachází nejvíce hnízdních možností. Nalezneme jej ale i v otevřené krajině a pahorkatině s roztroušenými lesy. Kromě skalních stěn totiž může zahnízdit i na starých stromových hnízdech jiných dravců a tam, kde je nabídka přirozených hnízdních možností vyčerpána, také na vysokých budovách v městech (Praha, Plzeň) a jiných stavebních konstrukcích. Severské populace sokola jsou z velké části tažné a zimují v západní a střední Evropě. Středoevropská populace migruje na krátké vzdálenosti, přičemž staří ptáci bývají stálí a k pohybům dochází především u ptáků mladých (Cepák et al., 2008).

Popis
Sokol je statný pták přibližně velikosti vrány. Samec je menší než samice. Dospělý pták je shora temně šedý, spodinu má bílou, tmavě příčně proužkovanou v oblasti hrudi a břicha. Tváře, hrdlo a vrchní část hrudi jsou čistě bílé a ostře kontrastují s černou čapkou a širokým tmavým vousem. Mladí ptáci mají spodinu těla tmavě podélně skvrněnou, hřbet, temeno a vous jsou tmavohnědé. V letu jsou typická dlouhá, špičatá a mírně ohnutá křídla a poměrně krátký ocas. Na hnízdě se ozývá hlasitým ké ké ké, kratším kek kek kek nebo drsným gre gre gre (Hudec a kol., 2005).

Hnízdění a péče o mláďata
Na hnízdišti, kterému bývají věrní po mnoho let, se sokoli objevují v únoru a březnu. Také vzájemná věrnost ptáků v páru napovídá, že mohou být tvořeny na celý život. Při ztrátě partnera ovšem záhy dochází k jeho náhradě. Po příletu na hnízdiště se ptáci projevují svatebními lety, kdy létají společně a hlasitě se přitom ozývají. Hnízdo bývá nejčastěji umístěno na skalní stěně pod převislým kamenem nebo je tvořeno starým stromovým hnízdem káně, jestřába, vrány apod. Cizí obsazené hnízdo sokol neupravuje a ve skalních stěnách snáší vejce přímo na holý podklad. Snůšku tvoří většinou 3–4 vejce a snášena jsou na přelomu března a dubna v 48hodinových intervalech. V sezení se střídají oba ptáci po snesení 1.–2. vejce a doba inkubace se pohybuje kolem 29–32 dní. Potravu obstarává prvních 14 dní po vylíhnutí mláďat samec. Samice jim ji trhá. Poté loví oba z páru. Mláďata se zdržují na hnízdě 35–42 dní a poté jsou ještě dlouho dokrmována mimo ně. Hnízdní revír opouští celá rodina koncem července. Mláďata dosahují pohlavní dospělosti v následujícím roce. Sokoli hnízdí jen jednou do roka. Když je snůška počátkem sezení zničena, náhradní hnízdění probíhá v jiném hnízdě (Hudec a kol., 2005).

Potrava
Sokol je dokonalý lovec, který svoji kořist loví ve vzduchu z výšky velice rychlým, střemhlavým útokem s křídly přitaženými k tělu. Při tomto útoku dosahuje rychlosti přes 200 kilometrů v hodině. Některá měření potvrdila rychlost přesahující dokonce 360 km/hod. Jeho potravu tvoří především ptáci od pěvců do velikosti kachny, zřídka savci. Z ptáků to mohou být holubi, havrani, drozdovití, šplhavci, špačci, ale i výborní letci, jako je rorýs nebo vlaštovka. Ze savců se v potravě sokola mohou objevit netopýři nebo hraboši (Hudec a kol., 2005). Při prudkém útoku zasahuje sokol svoji kořist úderem pařátů. Buď se mu ji podaří uchopit hned, nebo útočí znovu a následně s ní slétne k zemi. Pokud pronásleduje kořist horizontálním letem, pak nepatří právě k těm nejobratnějším dravcům.

Význam a ochrana
Sokol stěhovavý je uveden v příloze I Směrnice o ochraně volně žijících ptáků 79/409/EHS a jako takový je předmětem ochrany ve dvou ze 41 ptačích oblastí vyhlášených na území ČR (Broumovsko a Labské pískovce). Počty hnízdících párů jsou u nás limitovány množstvím hnízdišť, která nabízejí vhodné podmínky pro cca 60 párů sokola stěhovavého. V současné době se dá říci, že všechny podobné biotopy jsou již obsazeny a další nárůst početnosti bude možný pouze v tom případě, že sokol změní své nároky na hnízdní prostředí a bude více upřednostňovat například antropogenní prostředí (výškové budovy v městech) nebo stromová hnízda v lesích. Riziko pro tohoto dravce představuje rušení na hnízdišti (horolezectví, turistika, lesní práce), kolize s vedením vysokého napětí, ilegální pronásledování a vykrádání hnízd, popřípadě výstavba větrných elektráren v blízkosti tradičních hnízdišť a lovišť. Ochrana sokola bude tedy spočívat především v monitoringu a důsledné ochraně jednotlivých hnízdišť před veškerými rušivými zásahy (www.biomonitoring.cz).
Sokol je pro svoje vynikající lovecké schopnosti tradičně využíván v sokolnictví, které bohužel také patří společně s lovem k faktorům, které zapříčinily jeho vymizení u nás. Proto je vhodné každé známé hnízdiště tajit a přistoupit i k jeho hlídání v době, kdy by z něj mohla být vybrána vejce či mladí ptáci určení k nezákonnému prodeji.

Seznam použité literatury je k dispozici u autora. Další fotografie je možné zhlédnout na internetových stránkách autora fotek: www.birdphoto.cz.

Autor:
Ing. Robert Doležal
www.birdwatcher.cz
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Zdeněk Tunka