Svída krvavá (Swida sanguinea)

Popis druhu
Jedná se o statný, hustý keř nebo malý strom vysoký 2–5 m. Stromovitá forma má průměr kmínku maximálně 15 cm. Borka je rozdělena podélnými a příčnými trhlinami na malá políčka, nepříjemně páchne. Dřevo svídy je těžké, tvrdé a pevné, narůžovělé barvy. Letorosty jsou zpočátku zelenavé, brzy alespoň na osluněné straně letorostu výrazné tmavě červené barvy, oblé s přitisklými chlupy. Větve jsou přímé, vystoupavé nebo převislé. Dřeň uvnitř letorostu je bílá, úzká, široká maximálně 1 mm. Pupeny jsou nepravidelně kopinaté, do 6 mm dlouhé, chlupaté, přitisklé a stopkaté, nahé. Stopky jsou zelené, šupiny zelenavé. Listy jsou oboustranně stejně zelené, široce vejčité, na podzim se výrazně červeně zbarvují, mají 3–5 párů postranních žilek. Žilnatina stejně jako u dřínu vybíhá souběžně do vrcholu listu. Listy jsou celokrajné, vstřícné, listová čepel je obvykle tužší. Řapík listu je svrchu rýhovaný, krátce chloupkatý. Květenství je ploché, vrcholičnaté, špinavě bílé a ostře páchnoucí, kvete v květnu až červnu až po olistění. Plodem je peckovice, která má v průměru 6–8 mm, modročerné až černé barvy s bílými tečkami. Plody jsou nejedlé, dozrávají v září. Uvnitř plodu najdeme kulatou, rýhovanou, dvou semennou pecku. Hmotnost tisíce semen se pohybuje mezi 40–65 g.
Swida sanguinea subsp. australis má letorosty pokryté dvouramennými chlupy. Je velmi podobný nominálnímu druhu, hlavním rozlišovacím znakem jsou chlupy na rubu listu přisedlé k listové čepeli, dlouhé max. 0,6 mm, dvouramenné. Obě ramena jsou přibližně stejně dlouhá.
Swida sanguinea subsp. hungarica je pravděpodobně křížencem poddruhů sanguinea a australis, vykazuje přechodové znaky. Chlupy na rubu listů jsou delší – až 1 mm, zpravidla dvouramenné s různě dlouhými rameny. Ramena chlupů jsou obloukovitě zahnutá, jedním ramenem odstává od listové čepele. Na listu můžeme pozorovat i kombinaci jedno – a dvoura-menných chlupů orientovaných stejným směrem.

Rozšíření
Těžiště rozšíření svídy krvavé, respektive jejího nominálního (pod)druhu sanguinea je v jižní a střední části Evropy. Severní hranice prochází jižním Švédskem a Pobaltím, na západě zasahuje do východní Ukrajiny a západní části Malé Asie. Jižní hranice probíhá Řeckem, Sicílií a středním Španělskem. Roste od nížin až do 1 200 m n. m.
V ČR se jedná o hojný druh vyskytující se v teplejších oblastech, pomístně ale úplně chybí. Maximálně vystupuje do 700 m n. m. – Kletečná v Českém středohoří.
Subspecie australis, v češtině uváděn jako poddruh jižní se vyskytuje ve východní Evropě; od středního Ruska po severovýchodní Moravu a Balkánský poloostrov. Najdeme ho i V Malé Asii. V ČR je jeho výskyt omezen na teplejší oblasti severovýchodu a východu Moravy s centrem výskytu v Podbeskydské pahorkatině, zasahuje maximálně do nadmořské výšky 530 m n. m. – Beskydy, Komorní Lhotka. Detaily rozšíření nejsou doposud dostatečně známy.
S. s. subsp. hungarica se vyskytuje ve východní a jihovýchodní Evropě, naším územím prochází západní hranice jejího výskytu – jednotlivé výskyty ale najdeme až v Německu. Zasahuje i do Malé Asie. U nás tento poddruh najdeme na východní a střední Moravě, ale jeho výskyt zasahuje jednotlivě až do středních Čech. Maximální nadmořská výška výskytu je 550 m n. m. (Valašské Klobouky).

Význam, možné využití dřeva a jiných produktů
Díky nenáročnosti a střední odolnosti ke kouřovým plynům lze svídu využít ve výsadbách v městském prostředí. Používá se v živých plotech, keřových lemech a jako spodní patro ve stromových skupinách. Velmi dobře snáší řez. Často se vysazuje na svazích na neplodných půdách nebo na půdách rekultivovaných jako ochrana proti erozi. Dobře se prosazuje v konkurenci trav. Velkou nevýhodou je její mohutná kořenová výmladnost, která způsobuje její nekontrolovatelné šíření. Je to medonosná dřevina. Šťáva z plodů se využívala k barvení, plody svíravé chuti se využívaly proti průjmům. Plody se užívají homeopaticky pro úpravu funkce štítné žlázy. Dřevo má dobré pevnostní charakteristiky, pro své malé dimenze je ale použitelné jen pro výrobu drobného nářadí.
Její červené letorosty jsou dekorativní ve výsadbách, používají se i některé kultivary. Za zmínku stojí kultivary ´Midwinter Fire´ a ´Winter Beauty´, u nichž se mladé výhony barví na zimu do výrazných barev. Pestré listy najdeme u kultivaru ´Variegata´.

Pěstební nároky
Jedná se o světlomilnou dřevinu, která ale toleruje zástin. Najdeme ji v teplejších oblastech na výslunných stráních, jako součást lesních plášťů a ve světlých lesích, zejména teplomilných doubravách s du-bem zimním a dubem pýřitým. Dále roste v lužních lesích a v potočních nivách. K půdní reakci je lhostejná, roste jak na kyselých podkladech, tak i na vápencích (kde ji najdeme častěji). Vyžaduje půdy dobře zásobené minerály, humózní, hlinité až kamenité. K obsahu vody je středně náročná – roste na půdách čerstvě vlhkých až vysýchavých. Je mrazuvzdorná. Má silnou kořenovou výmladnost, rozmnožujeme ji dřevitými řízky získanými v zimním období od prosince do února, dobře se rozmnožuje i semeny. Semena se pro účely výsevu sbírají od poloviny srpna, ale nejčastěji v době plné zralosti, tj. září a říjen. Mohou se vysévat celé plody, ale zpravidla se macerováním zbavují dužniny – snížení rizika napadení houbami. Vysévá se zpravidla na jaře po krátkodobé stratifikaci (při podzimním výsevu hrozí předčasné vyklíčení na podzim nebo poškození jarními mrazíky), nebo se skladuje při snížené teplotě – při minus 6 stupních vydrží semeno klíčivé cca pět let.
Poddruh australis roste na křovinatých stráních, v lesních pláštích, na mezích a při potocích. Vyhledává půdy čerstvě vlhké, humózní, nejčastěji pískovce karpatského flyše.
Poddruh hungarica roste ve vlhkých křovinách, pobřežních porostech, prosvětlených porostech a lesních pláštích. Najdeme ho na půdách vlhkých, ale i suchých, hlinitých až hlinitopísčitých, humózních.

Škůdci
Všechny literární prameny se shodují v tom, že tato dřevina prakticky není napadána škůdci, a to ani živočišnými, ani houbami.

Současný stav a opatření k podpoře
Poddruh sanguinea nevyžaduje žádný stupeň ochrany. Vzhledem k jeho výborné výmladkové schopnosti může být někdy jeho šíření dokonce problematické. Byl zavlečen a zaznamenán na severovýchodě USA a dokonce i v Austrálii. Poddruhy australis a hungarica jsou v Červeném seznamu uváděny v kategorii C4b jako taxony nedostatečně prostudované.

Autoři:
Ing. Vladimír Janeček, PhD.,
Ing. Jana Ešnerová, PhD.,
KDŠLD FLD ČZU,
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.