Černobyl včera a dnes
Dne 26. dubna 1986 se odehrála havárie v atomové elektrárně v Černobylu na Ukrajině – do té doby první havárie se stupněm sedm na osmistupňové Mezinárodní stupnici jaderných událostí (INES), jejíž následky byly dramatické. Ještě dnes, zatímco se Ukrajina připravuje připomenout si 27 let od této smutné události, je vstup do totálně kontaminované zóny 30 km okolo elektrárny až na výjimky zakázán.
Po výbuchu reaktoru číslo 4 byly teplem požáru vymrštěny do atmosféry radioaktivní izotopy. Vítr je rozptýlil ve formě prachu a nanočástic v kouři a plynu a dosáhly značné výšky. Některé mraky obletěly během jednoho týdne severní polokouli a zanechaly na zemi radioaktivní stopu. V době 10 dnů po požáru, během nichž se vytvořilo hlavní množství radioaktivního spadu, bylo silně kontaminováno území o rozloze 200 000 km2, z čehož 65 % leželo ve třech nejpostiženějších zemích – Bělorusko, Ukrajina a Ruská federace.
Od té doby jsou sledovány přetrvávající odchylky při dlouhodobém hodnocení následků na přírodní prostředí: dlouhodobá kontaminace lesních rostlin a zvěře, zvýšená mortalita bezobratlých živočichů a savců, stejně jako snížená životnost jehličnanů.
Následky na životní prostředí
Úroveň záření se za 27 let jistě snížila, ale v některých zónách přesto přesahuje přijatelné maximální dávky. Kontaminace se objevuje zejména v lese (houby, bobule, zvěř) a snižuje se jen pomalu.
Mezi zaznamenanými účinky na zvěř se projevila zvýšená mortalita bezobratlých živočichů, podobně i savců. V evakuované zóně do 30 km okolo elektrárny lze pozorovat genetické deformace a poruchy reprodukce u zvěře. Některá média informují o vzniku nové biodiverzity následkem opuštění okolí elektrárny člověkem, ale tento názor je předmětem dohadů.
V zasažených arktických oblastech, obzvláště citlivých, neboť přírodní cykly jsou velmi pomalé, byli sobi kontaminováni pastvou lišejníků a skandinávské země musely přistoupit k porážení celých stád. Povrchové vody byly silně kontaminovány, což způsobilo, že ryby v zasažených jezerech jsou nevhodné pro konzumaci na několik desetiletí.
Mnoho milionů hektarů lesa bylo kontaminováno radioaktivitou. Došlo k rozsáh-lému hynutí jehličnanů. Borovice se projevily jako značně citlivé. Jako odolnější se ukázaly břízy, což umožnilo této pionýrské dřevině obsadit velký prostor, včetně opuštěného města Pripjať. Houštiny bříz na okrajích lesů doprovázejících vodní toky Běloruska a Ukrajiny jsou však velmi řídké. Bude třeba staletí, aby okolo Černobylu opět vznikl les hodný tohoto jména.
Vezmeme-li v úvahu velmi dlouhý poločas rozpadu příslušných prvků, bude tento stav věcí podle předpovědi přetrvávat. Neexistuje žádný reálný prostředek k „vyčištění“ zóny. Nepochybně je na lese, kde je nejjednodušší „zavřít“ radioaktivní kontaminaci, aby se minimalizovaly pozdější škody. Celkově se v zakázané zóně nachází 260 000 ha ukrajinských lesů. V současnosti stále ještě tyto porosty zabraňují infiltraci radioaktivity do půdy a kontaminaci podzemních vod.
Červený les
Červený les je název daný lesní vegetaci v zóně 10 km kolem jaderné elektrárny v Černobylu. Název pochází od barvy borovic po jejich odumření následkem zvýšené absorpce radioaktivního záření po katastrofě. Při očistných operacích po pohromě byl červený les srovnán buldozery a zahrabaný na „hřbitovech odpadu“. Lokalita červeného lesa zůstává jednou z nejvíce kontaminovaných zón na světě. Borové lesy zde byly přirozenou obnovou nahrazeny lesy březovými.
Velké nebezpečí představují lesní požáry, které mohou vypuknout v blízkosti jaderné elektrárny poškozené při nehodě Černobylu. Vědci se obávají, aby požáry neuvolňovaly oblaky radioaktivních částic, které v současnosti zůstávají uvězněné ve stromech. Lesy v ochranné zóně nejsou udržovány, dřevo se z nich nesmí vyvážet a padlé kmeny zůstávají ležet na místě. Požáry by měly ideální podmínky pro rychlé šíření, nepřístupný terén by navíc komplikoval pokusy o jejich likvidaci.
Kdyby požáry propukly v zakázané zóně, situované okolo elektrárny, radioaktivní částice by mohly být rozptýleny na značnou oblast Evropy, v horším případě by se mohly rozšířit až k britským ostrovům. To je především případ stroncia-90, plutonia a americia-241, které jsou všechny extrémně polétavé.
Ruské úřady občas oficiálně připouští, že lesní požáry zasáhly oblasti postižené radioaktivním spadem po havárii v Černobylu (např. 6. 8. 2010), obyvatelstvo však prý ohroženo není. Ukrajina ujišťuje, že přímo v ochranné zóně zatím žádné požáry nevznikly. Přiznává však, že riziko jejich vzniku je vysoké.
Současná situace
V listopadu 1986 byl dokončen sarkofág – železobetonová kobka kolem zničeného reaktoru. Díky němu se podařilo utěsnit reaktor tak, aby z něj dále nemohly unikat radioaktivní látky.
Od roku 2000 se však zničený reaktor ukrytý pod sarkofágem stává hrozbou. Stav sarkofágu se zhoršuje a propouští dešťovou vodu, což je nebezpečné z důvodu kontaminace podzemní vody. Ukrajina chce stabilizovat radiační situaci v Černobylu na dalších 100 let a s mezinárodní pomocí plánuje vybudovat nový sarkofág. V roce 2012 bylo se stavbou započato.
V roce 2000 už největší část kontaminovaných zón neznamenala mimořádné nebezpečí ozáření. Dávka způsobená radioaktivním spadem při havárii již nepřekračuje na rozdíl od zón, které byly silně kontaminované, 1 milisievert na rok. To odpovídá velikosti úrovně způsobené přirozenou radioaktivitou (průměrně 2,5 mSv/rok až 10 krát více v určitých oblastech), bez odhalitelného vlivu na populaci.
Před havárií žilo v okruhu do 30 km okolo elektrárny asi 100 000 lidí, kteří byli do 1 měsíce po havárii evakuováni. Dnes je dříve zcela evakuovaná oblast kolem elektrárny rozdělena na dvě zóny. V té první žije asi 600 starších lidí, kteří se do oblasti dobrovolně vrátili a dostávají peněžní příspěvek od státu, který zajišťuje také dovoz jídla a vody z nezamořených oblastí. Do druhé, tzv. mrtvé zóny mají přístup jen vědci a exkurze.
Mimo vědeckou činnost se rozvíjejí další aktivity: týká se to osídlování opuštěných objektů a zařízení (místy silně kontaminovaných), ilegální těžby palivového dříví a pytláctví zvěře, která se po evakuaci zóny rychle rozmnožila. Konečně turistické agentury specializované na jadernou turistiku do okolí elektrárny Černobyl přitahují „nukleární turisty“ z celého světa. Trasy prohlídek jsou vymezené tak, aby se vyloučila možnost ozáření. Zájemci mohou navštívit města Černobyl a Pripjať, která byla bezprostředně po explozi černobylského reaktoru vyklizena. Finance z turistiky by měly plynout do obnovy oblasti.
Autor:
Ing. Jaromír Nikl
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.