Brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa)

Popis druhu
Opadavý malý keř nebo malý stromek s maximální výškou 6 metrů (někteří autoři uvádí maximálně dva, jiní 5 m). Větvení je husté, větve tenké, odstávající. Kůra je zpočátku zelená, později šedá, jemně popraskaná. Větévky jsou zelenavé, téměř kulaté, později hnědé, pokryté tmavými lenticelami – korkovými bradavičkami (odtud název, rozlišení od brslenu evropského, který má celé korkové lišty). Pupe-ny jsou 2–4 mm dlouhé, špičaté, kryté zelenými šupinami s hnědým okrajem. Listy jsou vstřícné, drobné, dlouhé maximálně 6 cm, široké kolem 3,5 cm, eliptického nebo opak vejčitého tvaru, s klínovitou bází. Na okraji jsou jemně pilovité. Na rubové straně jsou na střední žilnatině, bázi a okraji čepele chloupkaté, šedozelené. Řapík je na horní straně rýhovaný, dlouhý asi 2–3 mm. Na podzim listy mění barvu na růžovou. Kvete od května do poloviny června, až nepříjemně sladce voní, až ze čtyřiceti procent rozkvétají v noci. Květy jsou zpravidla oboupohlavné. Květy rostou ve vidlanech na dlouhých stopkách (3–4 cm) po jednom až pěti pohromadě. Kališní lístky jsou čtyři, ledvinovitého tvaru, 1,5 cm dlouhé. Korunní plátky jsou také 4, okrouhlé, zřetelně žilkované, 2–3 mm dlouhé, na okrajích lehce roztřepené, na líci hustě zelenočerveně tečkované. Opylovačem je hmyz s krátkým sosákem, především mouchy. Pouze kolem tří procent květů dozraje v plody. Plodem je tobolka se čtyřmi zaoblenými hranami dlouhá 1–1,2 cm, žlutočervené barvy, takzvaný kvadrátek – často se označuje i jako „biskupská čepička“. Dozrává v říjnu. Semena jsou kulatá, černá, částečně krytá červeným míškem, po puknutí visí semena na dlouhém poutku, po dobu asi 10 dní, kdy lákají ptáky k sezobnutí.

Rozšíření
Brslen bradavičnatý zasahuje rozšířením až do Malé Asie a na Kavkaz, jinak je to východoevropský druh, v Evropě roste roztroušeně. Západní hranice probíhá Rakouskem – Štýrsko, Korutany přes naše území do Polska. Severní hranice zasahuje v Polsku až téměř ke Gdaňsku, dále prochází přes Pobaltí až po Ural v Rusku. Zasahuje na Krym a na Kavkaz, jižní hranice vede přes Turecko (izolované lokality), Albánii, bývalou Jugoslávii až do severní Itálie.
Českou republikou prochází západní hranice jeho rozšíření, v Čechách chybí, najdeme ho v teplejších oblastech jižní a středozápadní Moravy, na severu ho najdeme v předhůří Českomoravské vrchoviny – předsunuté lokality jsou v okolí Hranic a v opavské části Slezské pahorkatiny.

Význam, možné využití dřeva a jiných produktů
V kultuře se jako okrasná dřevina pěstuje od roku 1730, i když velmi zřídka – zejména v místě přirozeného výskytu,
tj. na jižní Moravě. Ve sbírkách zpravidla nebývá zastoupen, ačkoli snáší dobře sestřihávání a je vhodnou dřevinou do živých plotů. Kůra kořenů obsahuje vysoké množství gutaperči – 7–15 %, která není elastická a hojně se využívala jako izolační materiál při výrobě kabelů. Pro gutaperču byl také pokusně pěstován ve velkém. Stejně jako brslen evropský je jedovatý, obsahuje glykosid evonymin. Nejvíce jedu obsahují plody, kůra a větve. Otrava se projevuje podrážděním trávicího ústrojí, zvracením, studeným potem, průjmem. Evo-nymin patří do skupiny náprstníkových glykosidů, jeho účinky na srdce jsou ale slabé. Otravy byly zaznamenány zejména u dětí po požití nápadných plodů.
Semena se lisovala a používala jako olej na svícení nebo při výrobě mýdel. Olej ze semen se rovněž přidával do přípravků proti parazitům, zejména vším. Lesklé žluté dřevo se používalo k drobným řezbářským pracím. Využití je tedy velmi podobné brslenu evropskému.

Pěstební nároky
Brslen bradavičnatý najdeme v listna-tých a jehličnatých lesích, houštinách, na okrajích lesů i na skalách. Má rád hluboké a dobře provlhčené půdy, najdeme ho však i na půdách neutrálních, vysychavých. Roste zpravidla na vápencích, najdeme ho však i na granodioritech, rulách, andezitech, fylitech a spraši. Vyskytuje se jak v nížinách, tak i v submontánním pásmu, zpravidla však jako podrost světlých teplých lesů, zejména (šípákových) doubrav a v lesostepních formacích. V ČR ho najdeme hlavně v kolinním stupni, v nad-mořské výšce maximálně 650 m n. m. – Olešnice na Českomoravské vrchovině (celkově nejvýše ho najdeme na Slovinské skále ve výšce 1 000 m n. m.)
Tento druh najdeme ve svazích Berberidion, Prunion spinosae, Quercion pubescenti-petraeae, Carpinion betuli, v podsvazu Tilio-Acerion a ve třídě Querco-Fagetea.
Snáší jak mrazivé zimy, tak i letní přísušky. To mu dovoluje proniknout na východě až do stepí. Je to dřevina slunná, snášející slabší zástin.
Často vytváří neproniknutelné houštiny díky dobré kořenové výmladnosti. Semena jsou klíčivá zhruba po dobu dvou let, nejlepší výsledky jsou ale s výsevem ihned po natrhání, klíčí 18 měsíců. Je možné ho i poměrně snadno řízkovat.
Pro pěstování gutaperči byl v Rusku vysazován na sušších půdách na otevřené ploše.

Škůdci
O škůdcích na tomto druhu není v literatuře příliš zmínek. Je pravděpodobné, že stejně jako častější brslen evropský není výrazněji poškozován ani hmyzem, ani houbami.
Současný stav a opatření k podpoře
Brslen bradavičnatý je označován jako taxon vyžadující pozornost. To je způsobeno jeho nepřítomností v Čechách a ostrůvkovitým výskytem na větší části Moravy, na jižní Moravě je tento brslen relativně hojný.

Autoři:
Ing. Vladimír Janeček, PhD.
Ing. Jana Ešnerová, PhD.
KDŠLD FLD ČZU
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.