Drobní savci ve výsadbách lesních dřevin v pohoří Jeseníky II. - Škody na výsadbách dřevin

Hraboši a norníci poškozují výsadby buků zejména v zimním období ohryzem kůry, která je pro ně atraktivnější než kůra jiných druhů dřevin. Jsou však známy i případy poškozování stromků v průběhu vegetačního období (viz. Lesnická práce leden 2013, str. 22). Intenzita tohoto impaktu a faktory které jej ovlivňují, jsou v našich podmínkách studovány ve vybraných horských oblastech již řadu let (Beskydy, Krušné hory), z některých pohoří však obdobná vyhodnocení chybí. Snad nejintenzivněji je v posledních desetiletích tato problematika zkoumána v oblasti Beskyd, odkud je známa řada prací od 90. let 20. stol. až do současnosti a několik studií je známo i z Krušných hor. V ostat-ních pohořích probíhal doposud spíše občasný monitoring škod, ale vyhodnocení vlivu faktorů na míru impaktu, prováděno nebylo. K těmto pohořím patří i Jeseníky odkud žádné konkrétní informace k dané problematice, až do nedávné doby, prakticky neexistovaly.

Metodika studia škod
Celkem bylo v oblasti Jeseníků vybráno 18 ploch výsadeb buku lesního v různých nadmořských výškách a s různou expozicí (tab. 1). Věk výsadeb byl 5–7 let v prvním roce sledování (2007). Na každé ploše bylo kontrolováno ročně 50 stromků. Kontroly probíhaly vždy na jaře po tání sněhu po dobu čtyř let (2008–2011). U každého jedince se zjišťovala výška, průměr kmene, výskyt a rozsah ohryzu. Ohryz kůry na kmeni byl podrobně popsán, konkrétně jeho vertikální délka (cm), horizontální rozsah (%) a také stupeň ohryzu kůry na větvích. Zjištěné hodnoty byly pak vztaženy k průměru stromku a přepočítány na plochu v cm2. Celkem bylo ročně zkontrolováno 900 a za celé čtyřleté sledování pak 3 600 jedinců. Pozornost byla věnována i výšce ohryzu nad zemí, která umožňuje rozlišit škody působené jednotlivými druhy hrabošů. Hraboši r. Microtus ohryzávají kůru do výšky 20 cm, norníci rudí (Myodes glareolus), pak nad 20 cm (Heroldová et al. 2007).
Jako významné environmentální proměnné byly zaznamenávány i charakteristiky jednotlivých ploch, konkrétně velikost plochy, GPS souřadnice, expozice, věk kultury a pokryvnost bylinného patra. V rámci bylinného patra bylo pak zaznamenáno zastoupení trav, dvouděložných, buřeně a stařiny.
Na plochách byli odchytáváni i drobní savci, a to jednou ročně na podzim, vždy s předstihem před jarní kontrolou ohryzů (2007–2010). Vzorkování probíhalo pomocí sklapovacích pastí kladených do linií (na každou plochu jedna linie o 34 pastech). Pasti byly navnaděny knotem opraženým v mouce s tukem a v průběhu odchytové akce byla návnada obnovována pomocí arašídové pomazánky. Pasti byly exponovány po tři noci. Cílem odchytu bylo potvrdit výskyt hrabošovitých na lokalitě, zjistit jejich druhové zastoupení a abundanci. Data byla pro vyhodnocování zkumulována za celé sledované období. K vyhodnocení vlivu vybraných faktorů na intenzitu ohryzu a populace hrabošů bylo použito Spearmanova korelačního koeficientu v programu Statistica CZ, verze 8.

Rozsah poškození ve sledované oblasti
Z celkového množství odchycených drobných savců představovali zástupci hrabošovitých (Arvicolinae) nejpočetnější skupinu a zaujímali přes polovinu úlovku (D = 55,5 %; n = 314). Ze čtyř zjištěných druhů byli nejpočetnější norník rudý (Myodes glareolus) a hraboš mokřadní (Microtus agrestis), oba se srovnatelnou abundancí, podstatně méně byl pak zastoupen hraboš polní (M. arvalis) a zcela ojediněle hrabošík podzemní (M. subterraneus). Všechny uvedené druhy mohou škodit na výsadbách dřevin ohryzem kůry. Zbytek odchycených savců tvořili vesměs zástup-
ci myšovitých (Muridae) a rejskovitých (Soricidae), kteří ve vztahu ke škodám na výsadbách nemají prakticky žádný význam.
Z celkového počtu kontrolovaných stromků (n = 3 600) bylo za sledované období poškozeno 13,6 % (n = 489), na jednotlivých plochách pak kolísalo poškození mezi 1,5–33 %. Průměr kmenů monitorovaných stromů se pohyboval od 0,3 do 5 cm (průměrně 1,1 cm) a výška od 10,5 cm do 230 cm (průměrně 61 cm). Míru poškození stromků na jednotlivých plochách ukazuje tab. 1. Většina napadených stromků byla poškozena do výšky 20 cm (89,8 %) což poukazuje na hraboše r. Microtus, zejména pak na nejhojnějšího z nich, hraboše mokřadního. Potvrzuje to jeho klíčový význam jako hlavního škůdce ohryzem kůry v oblasti. Na některých plochách s výskytem tohoto druhu byly však stromky ohryzány od báze až do výšky několika desítek cm. To lze vysvětlit vysokou sněhovou pokrývkou, pod kterou i hraboši rodu Microtus jsou schopni ohryzávat kůru až do výše 1 m (Hansson, Zejda 1977). Nejnáchylnější k úhynu jsou stromky se 100% odstraněnou kůrou po celém obvodu kmene. Těch bylo z celkově poškozených 6,3 %.
Z hlediska expozice lokality by měla být nejnáchylnější k poškození dřevin stanoviště orientovaná severním směrem, z důvodu extrémnějšího mikroklimatu a tím i delší sněhové pokrývky, která je jedním z faktorů ovlivňujících intenzitu poškození ohryzem kůry. Ve studovaném vzorku výsadeb však nebyly žádné orientované přímo k severu. Z dostupných expozicí se ukázaly jako nejnáchylnější k ohryzu výsadby situované na severozápad. I když v počtu poškozených stromků se příliš nelišily od ostatních výsadeb (tab. 1), celková plocha poškození byla na nich nejvyšší (3 446 cm2; n = 3) a to i při přepočtu na jednu studijní plochu (1 149 cm2). Výsadby s jinou expozicí, či bez orientace k světovým stranám, pak vykazovaly při přepočtu na plochu, podstatně nižší míru poškození. Výsadby s expozicí na severovýchod 131 cm2 (celkem 262 cm2; n = 2), jihozápad 566 cm2 (celkem 1 696,8 cm2; n = 3), jihovýchod 463 cm2 (celkem 1 389 cm2; n = 3), západ 2,87 cm2 (n = 1), východ 368,2 cm2 (n = 1) a bez expozice 327,4 cm2 (celkem 1 636,8 cm2; n = 5). Podle korelačního koeficientu se nepotvrdil vliv věku výsadby na velikost a intenzitu poškození ohryzem, i když je známo, že kůra mladších stromků je více preferována z důvodu její výživnější hodnoty (Bergeron 1996).
Rozsah poškození výsadeb pozitivně koreloval s abundancí hrabošů. S je-jich rostoucí početností vzrůstala jak plocha poškození, tak počet poškozených stromků. Hodnoty byly průkazné jak sumárně u Arvicolinae (r = 0,37 – korelační koeficient pro plochu poškození, resp. 0,28 – korelační koeficient pro počet poškozených stromků; p<0,05) a pozemních hrabošů r. Microtus (r = 0,37, resp. 0,33; p<0,05), tak separátně u nejpočetnějšího z nich, M. agrestis (r = 0,42, resp. 0,34; p<0,05). U norníka byly hodnoty neprůkazné. To opět značí klíčový význam hraboše mokřadního popř. dalších zástupců r. Microtus, při poškozování výsadeb ve studované oblasti.
Intenzitu poškození ovlivňovala i skladba bylinného patra. S nárůstem podílu dvouděložných rostlin na jednotlivých plochách, narůstal i počet ohryzů s výškou nad 20 cm. Obě proměnné spolu pozitivně korelovaly (r = 0,27; p<0,05). To vypovídá o poškozování norníkem rudým, který preferuje ohryzy ve větších výškách (Heroldová et al. 2007) a habitatově je vázaný na bylinné patro s převahou dvouděložných rostlin, které ve vegetačním období představují podstatnou část jeho potravy (např. Holišová 1971). Tuto habitatovou preferenci potvrdila i pozitivní korelace mezi abundancí norníka rudého a podílem dvouděložných rostlin na lokalitě (r = 0,32; p<0,05). Na druhou stranu korelovala početnost norníka negativně s travním krytem (r = -0,36; p<0,05), který tak představuje pro tento druh nevhodný biotop.
Vztah k intenzitě ohryzů měla prokazatelně i nadmořská výška. Intenzita poškození s rostoucí nadmořskou výškou klesala. Pokles plochy poškození dřevin nebyl sice průkazný, ale byl téměř signifikantní (r = -0,46; p = 0,057), počet poškozených stromků pak klesal již průkazně (r = -0,57; p = 0,014). Větší škody v nižších polohách mohou souviset s vyšší abundancí hrabošů r. Microtus v těchto nadmořských výškách. Pokles jejich početnosti s narůstající nadmořskou výškou sice nebyl průkazný, trend byl ovšem zřetelný. Tento pokles lze vysvětlit signifikantním snižováním pokryvnosti trav s rostoucí nadmořskou výškou (r = -0,25; p = 0,03). Travní kryt totiž představuje nezbytnou podmínku výskytu těchto hrabošů, z hlediska habitatových a potravních preferencí (Suchomel et al. 2009 apod.). S nadmořskou výškou naopak stoupala početnost norníka rudého, trend však nebyl rovněž signifikantní. Lze to vysvětlit rovněž změnou charakteru bylinného patra a to vyšším podílem dvouděložných, jako podmínky pro existenci norníka na plochách ve vyšších nadmořských výškách, protože pokryvnost dvouděložných signifikantně rostla s rostoucí nadmořskou výškou (r = 0,29; p = 0,014).  
Předložené výsledky z Jeseníků zatím ukazují, že při srovnání s ostatními horskými oblastmi, odkud jsou konkrétní vyhodnocení známa, je zdejší míra poškození buku poměrně vysoká, a to např. vyšší než v Krušných horách a srovnatelná se situací v Beskydech. Uvedené poznatky však bude ještě třeba zpřesnit podrobnější analýzou vlivu vybraných environmentálních faktorů na intenzitu a dynamiku ohryzu kůry, s využitím víceletých dat.

Co vyplývá ze studie?
V pohoří Jeseníky je buk lesní dominantní listnatou dřevinou a jeho výsadby jsou zde průkazně poškozovány ohryzem kůry drobnými hlodavci. Monitoring škod a vyhodnocení vlivu environmentálních faktorů, které je ovlivňují, ukazují, že ze dvou potenciálně nejdůležitějších škůdců (hraboš mokřadní, norník rudý) hraje v horských polohách nejvýznamnější roli hraboš mokřadní. I přesto, že jeho početnost byla v našem případě o něco nižší než u norníka, podílel se na poškozování dřevin z téměř 90 %! Jeho klíčová role je tedy v tomto případě nepopiratelná. Norník rudý zde pak hraje spíše okrajovou a lokální roli. V nižších oblastech však škody působené tímto druhem výrazně narůstají, jak ukazují výsledky šetření např. z pahorkatin (Drahanská vrchovina). Z uvedeného tedy vyplývá, že v rámci ochranných opatření proti škodám od hlodavců (vyžínání bylinného patra), je důležité zaměřit se zejména na paseky s výraznou převahou trav, jejichž eliminací dojde k omezení optimálního habitatu hraboše mokřadního, což pak může vést i k zásadnímu snížení škod. Předkládaná analýza získaných dat může tedy již v této formě sloužit jako podklad pro prevenci škod, predikci poškození a pro případná doporučení pro lesnický management výsadeb buku v oblasti.
Poděkování: Závěrem bychom rádi poděkovali všem pracovníkům z Lesní správy Jeseník, kteří nám byli jakkoliv nápomocni při řešení projektu a jejichž přístup k vědcům může být vzorem pro všechny lesníky a lesní závody v ČR. Jmenovitě pak hlavně vedoucímu správy, panu Ing. Jiřímu Pňáčkovi, Ph.D. za jeho vstřícnost a maximální ochotu a také všem revírníkům, kteří se podíleli na sběru dat o drobných savcích.
Výzkum byl finančně podpořen projektem NAZV QH72075.

Autoři:
doc. Ing. Josef Suchomel, Ph.D.
Ing. et Ing. Ladislav Čepelka
doc. Ing. Luboš Purchart, Ph.D.
Mendelova univerzita v Brně
Lesnická a dřevařská fakulta
Ústav ekologie lesa
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Josef Suchomel