Paulovnie plstnatá

Popis druhu
Paulovnie plstnatá je opadavý listnatý strom z čeledi Scrophulariaceae, nově Paulowniaceae. U nás relativně vzácnější parková dekorativní dřevina, známa především v nejteplejších částech republiky. Druh dosahuje výšky 20 (25) m, dožívá se asi 80 (120) let. Průměr kmene dosahuje i přes 1 m. U nás k nejmohutnějším patřily paulovnie na nádvoří Moravského muzea v Brně s obvodem kmene přes 350 cm. Tyto stromy však již byly pokáceny a v současné době u nás není tak mohutný exemplář. Bohužel nejsou informace o maximálních rozměrech druhu z Číny nebo Japonska, také americký registr velkých stromů uvádí jen jeden údaj z roku 1989, a to strom 16 m vysoký s obvodem kmene 291 palců, což je téměř 740 cm. Nejmohutnější exemplář v Belgii dosahoval oproti tomu „jen skromných“ 415 cm obvodu a stromy na britských ostrovech pouze do 200 cm.
Koruna stromu je obvykle rozložitá, lehce stavěná, v mládí široce vejcovitá, ve vyšším věku zaoblená. Kmen průběžný, obvykle krátký. V částečném zástinu rostoucí exempláře mají delší část kmene bez větví. Má výbornou pařezovou výmladnost. Listy jsou vstřícně postavené, jednoduché, široce vejčité, výmladky mohou být 3–5 laločné. Čepel listu je na bázi srdčitá, asi 10–25 cm dlouhá a přibližně stejně široká s celistvým okrajem, na výmladcích až 50 cm. Na líci jsou listy tmavě zelené, alespoň na žilkách chlupaté, na rubu světlejší, hustě šedavě plstnaté. Řapík je 10–25 cm dlouhý, také plstnatý. Listy na podzim nemají výrazné zbarvení, opadávají v říjnu. Listové pupeny jsou vstřícně postavené, velmi drobné, vejcovité, rezivě chlupaté. Listové jizvy jsou oválné s výraznými listovými stopami. Letorosty má tlusté, rezivě plstnaté, později olysávající s výraznými mírně vystouplými světlými lenticelami, nejprve zelenavě hnědé, pak se barvící do hněda, uvnitř duté – bez dřeně. Dutina zůstává i v kmeni do vysokého věku. U mladých stromů se vytváří šedohnědá hladká kůra, u starších je tmavě šedá, mírně síťovitě rozbrázděná. Paulov-nie je rychle rostoucí dřevina. Kořenový systém má bohatě rozvinutý, avšak výrazně podpovrchový, nejde příliš do hloubky. Někdy vytváří i kořenové výmladky. Strom je během zimy nápadný velkými vejcovitými květními pupeny, cca 1 cm dlouhými, rezavě plstnatými, které jsou obvykle vstřícné až šikmo vstřícné a vytvářejí se již v pozdním létě. V tuhých mrazech někdy namrzají a opadávají. Velice dekorativní jsou květy, které rozkvétají před rašením listů, jsou opylovány hmyzem. Kalich je 1–1,5 cm dlouhý, rezivě plstnatý, koruna 4–6(8) cm dlouhá, modrofialová, žláznatě chlupatá, uvnitř s tmavšími skvrnami a žlutými proužky. Latnatá květenství rozkvétají v dubnu až květnu. Plody jsou vejcovité tobolky, 3–4 cm dlouhé, 2–2,5 cm široké, tmavě hnědé, později černé, pukající 2 chlopněmi, vytrvávající na větvičkách přes zimu. Obsahují velké množství (až
2 000 ks) drobných žlutohnědých semen s asi 2 mm širokým bělavým křídlem, která dozrávají v září až říjnu.

Rozšíření
Původní areál se rozkládá ve střední Číně, v kantonech Che-na, Hu-pej, Šan-si, Se-čuan v nadmořských výškách do 1 800 m, dle některých literárních pramenů je snad původní i na Korejském poloostrově. Odedávna je pěstována v Japonsku. Dnes je rozšířena téměř ve všech světadílech jako dekorativní dřevina nebo zdroj dřevní hmoty. Ve východní části Severní Ameriky je považována za invazní druh.

Ekologie
Je to druh světlomilný, v mládí snáší mírný boční zástin. Pro pěkné kvetení potřebuje volnou korunu. Kvete již od 8 let věku. Na vláhu je relativně náročný, snese však i v létě vysýchavé půdy. Nevadí mu větší množství skeletu v půdě. Upřednost-ňuje spíše hluboké písčito-hlinité půdy s dostatkem živin, přiměřeně zásobených vodou. Roste na půdách mírně kyselých i neutrálních. Dobře snáší i půdy bazické. Strom není příliš odolný vůči klimatickým výkyvům, v mládí u nás často namrzá a také při silných mrazech nahá květní poupata a někdy i mladé prýty odmrzají. Je celkem tolerantní ke znečištěnému ovzduší průmyslových oblastí, vhodný do měst. I když má paulovnie měkké dřevo, nebývá ve větší míře napadána škůdci.

Význam a využití
Dřevo paulovnie je velice lehké, ale pevné a má výborné rezonanční vlastnosti, proto se používá na výrobu hudebních nástrojů. Také známá japonská letadla Zero byla konstruována za pomoci tohoto materiálu. Dřevo má světlou barvu, letokruhy jsou velmi dobře zřetelné. Je roztroušeně cévnaté, měkké, o jeho trvanlivosti u nás zatím nejsou poznatky. Objemová hmotnost při 12% vlhkosti kolísá v rozmezí 180–280 kg.m-3. Využití dřeva je zejména na lehký nábytek, dále na překližky, obalový materiál, hračky, vlákninu aj. Dřevo je velmi dobře opracovatelné, využívá se na soustružení a výrobu uměleckých předmětů. Lehká a hebká semena paulovnie byla v Číně užívána jako obalový materiál při transportu porcelánu. Druh je využíván jako okrasná parková dřevina, známá dnes po celém světě. V zahradnické praxi se používá především jako solitéra nebo do malých skupinových výsadeb. Kultivary se pěstují spíše výjimečně. V USA se druh samovolně šíří a je hodnocen jako invazní dřevina. V posledních letech je taxon využíván i v Evropě jako lesnická hospodářská dřevina, pěstují se rychle rostoucí klony pro biomasu, ke známějším patří např. klon CFI.

Možnosti pěstování v ČR
Asi by stálo za to vyzkoušet tento taxon i v našich podmínkách. V Evropě je paulovnie známa od r. 1834, zaznamenány jsou první výsadby v Edinburghu na britských ostrovech. První introdukce do Čech byla dle A. M. Svobody již roku 1844, záznamy o pěstování druhu jsou z Královské obory v Praze. Je s podivem, že v Průho-nickém parku se tento taxon uvádí až v roce 1923. Druh byl nejdříve šířen v botanických sbírkách, později se stal vzácnějším prvkem městských parků, a to zejména v teplejších oblastech ČR. V současné době se paulovnie ve výsadbách vyskytuje častěji, ale stále patří k nepříliš četným druhům. Celkem dobře odrůstá, kvete i plodí. V podmínkách ČR se taxon běžně volně v krajině nešíří, nepatří k invazním druhům, i když jsou známy případy přirozeného zmlazení např. v Brně. Množit jej můžeme generativně z naturalizovaných exemplářů nebo vegetativně – řízky. Klíčivost semen je u samostatně rostoucích exemplářů nízká, cca 15–20 %, u skupin pak stoupá až na 85–90 %. Semena můžeme sbírat, jakmile zhnědnou plody, jedna tobolka obsahuje v průměru 2 000 semen. Z našich zkušeností vyplývá, že klíčivost byla o něco vyšší (5–10 %) při utržení plodů před dozráním, ještě v zelené barvě. Hmotnost 1 000 semen se pohybuje kolem 1,3 g. Semena ke klíčení potřebují dostatek světla, podobně jako vrby nebo topoly. Větší exempláře druhu jsou známy např. z Prahy, zahrady Na Valech, metro Anděl aj., Průhonic, Lednicko-valtického areálu, Brna. V seznamu památných stromů AOPK ČR je uveden jedinec z Mikulova, který v roce 2010 měl výšku 13,5 m a obvod 240 cm. Vzhledem k těmto rozměrům, rychlému růstu a udávaným vlastnostem dřeva by možná stálo za to vyzkoušet pěstovat paulovnii i u nás v lesním prostředí. V poslední době se velmi živě diskutuje o možnosti využití tzv. otužilých klonů pro rychlou produkci dřevní hmoty, zejména využití klonu CFI apod. I když údajně snese tento klon teploty do -27 °C, měli bychom se zakládáním plantáží i v nejtep-lejších a chráněných polohách být přinejmenším opatrní, bylo by třeba provést pokusné ověřovací výsadby a teprve v případě úspěšného růstu plochu dřeviny navýšit. Významné využití druhu bude nadále v sadovnicko-krajinářské praxi, tedy především v solitérních a méně početných skupinových výsadbách, zejména v parcích, resp. v městské zeleni nejteplejších částí našeho území.

Autor:
doc. Ing. Luboš Úradníček, CSc.
Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor