Škody působené zvěří a myslivecká legislativa

- Škody působené zvěří na zemědělských plodinách a v lesích jsou dlouhodobě diskutovaným tématem. Obrovským problémem se stává především přemnožená černá zvěř, v některých lokalitách jelen sika. Jaké jsou podle vás hlavní příčiny současného stavu?
Nejprve bych se vyjádřil k problematice spárkaté zvěře obecně. Problém spočívá podle mých poznatků v tom, že se nedostatečně loví holá zvěř. S vidinou navýšit stavy se dlouhodobě „zašetřuje“, ale o to intenzivněji se loví zvěř trofejová. Výsledkem je současný stav, kdy je poměr pohlaví např. u jelení zvěře naprosto nevyhovující – podle odhadů činí přibližně 1:6 až 1:7 ve prospěch laní. Když už je nutnost holou jelení zvěř zredukovat, plán lovu se dohání po říji, tedy na poslední chvíli, kdy se ho ne vždy podaří splnit. Přitom nemusím připomínat, že lov holé zvěře je nutnou podmínkou pro plnění povinnosti uživatele honitby podle § 3 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále „zákon o myslivosti“), zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře, které jsou určeny v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o uznání honitby.
Co se týče jelena siky, platí u něho vše, co jsem řekl o zvěři spárkaté a situaci s ním navíc komplikuje jeho plachost a schopnost žít skrytě – zejména, když je na něho vyvinut lovecký tlak. Na některých místech došlo k takovému přemnožení sičí zvěře, že škody jí způsobené již sleduje Česká inspekce životního prostředí jako škody na životním prostředí. Problém tedy přesáhl pole působnosti státní správy myslivosti.

- Neschyluje se k něčemu podobnému i v případě černé zvěře?
To nedokážu předpovědět. Problematika vysokých stavů černé zvěře je mnohem složitější a její přemnožení nelze zjednodušit na důsledek jedné či dvou příčin. V prvé řadě je nutno uvést, že k nárůstu stavů černé zvěře dochází na většině území Evropy od roku 1990 a všude to s sebou přináší problémy. V Rakousku se již hovoří o válce s černou zvěří.
Situaci u nás si troufnu označit za alarmující. Jarní kmenový stav černé zvěře uváděný na základě sčítání zvěře nelze podle mého názoru považovat za relevantní. S ohledem na mimořádně příznivé podmínky, které měla černá k životu v posledních třech letech, tedy opakovanou bohatou úrodu bukvic a žaludů, lze za rok 2012/2013 očekávat rekordní úlovek. Přesto nebude k redukci početních stavů černé zvěře dostačovat. Odhaduji, že na podzim letošního roku budeme mít v našich honitbách 300 až 350 tisíc divokých prasat. Vím, že se najde hodně mysliveckých kolegů, kteří budou mé prognózy zlehčovat a možná i zesměšňovat, ale vyčkejme konce roku 2013.

- Na semináři „PUPFL a škody působené zvěří“ jste uvedl, že pokud se problém s černou zvěří nezačne okamžitě a razantně řešit, bude to znamenat likvidaci lidové myslivosti. Jak jste to myslel?
Černá zvěř podle poznatků mnoha mysliveckých kolegů, s nimiž mám možnost hovořit, mění zásadním způsobem své zvyky. Již nemůžeme vycházet z dob chrutí uvedených v učebnicích, protože reprodukce probíhá po celý rok. Divočáci stejně jako v Rakousku i u nás osídlují území ve vyšších nadmořských výškách, kde jsme se s nimi dosud nesetkávali. Začínají se objevovat i v otevřené krajině. Eviduji nárůst dotazů a žádosti vlastníků honebních pozemků, resp. osob, které na nich hospodaří, na možné postupy proti vznikajícím škodám působeným černou zvěří. V posledních třech až čtyřech letech se zvyšuje počet hlášených případů poškození luk buchtováním. Podle odhadů zemědělců škody působené černou zvěří neustále narůstají. Pokud zemědělské subjekty začnou požadovat náhrady za zvyšující se škody na uživatelích honiteb a budou postupovat důsledně, nutně dojde k tomu, že „lidoví myslivci“, tedy ne ti s průměr-ným měsíčním platem, ale platem kolem mediánu, tedy okolo 20 500 Kč, nebudou mít na provozování myslivosti prostředky. O těch v důchodovém věku ani nemluvě. Nebudou na to mít ani mnozí mladí zájemci o myslivost. Vezmeme-li v úvahu, že výdaje spojené s absolvováním mysliveckého kurzu, pořízením lovecké výzbroje a výstroje a uhrazením příspěvku za vstup do mysliveckého sdružení se pohybují hrubým odhadem kolem 50 tisíc korun, a připočteme-li k tomu náklady na dojíždění do honitby, asi se shodneme na tom, že již dnes není myslivost koníčkem pro každého. A co se stane, když člen mysliveckého sdružení, který platí roční členský příspěvek ve výši např. 5 000 korun, bude muset po rozpočítání náhrad za škody způsobené zvěří přidat ještě dalších 15 000 korun? Myslivost se nutně stane pro větší část myslivců finančně nedostupnou. Někde se tato situace řeší přijetím movitého sponzora do sdružení. Větší část nákladů hradí ze svého, ale samozřejmě také určuje pravidla hry…

- Často je slyšet tvrzení, že státní správa je v řešení přemnožené zvěře „bezzubá“. Ztotožňujete se s tímto tvrzením? Nebo se jen nedostatečně využívají současné legislativní možnosti k sjednání nápravy?
Současná legislativa umožňuje vlastníkům honebních pozemků ovlivňovat stavy normované zvěře (stručná rekapitulace práv vlastníka honebních pozemků podle zákona o myslivosti je uvedena v připo-jeném rámečku – pozn. red.), s tvrzením o bezzubosti státní správy se ztotožňuji v souvislosti s nenormovanou zvěří. Zákon o myslivosti v prvé řadě neobsahuje sankce za nedodržení či nesplnění některých povinností. Nelze např. uložit sankci uživateli honitby za to, že nesplnil opatření ke snížení stavu některého druhu zvěře uloženého orgánem státní správy myslivosti podle § 39 zákona o myslivosti. Nesplnění opatření podle § 39 zákona o myslivosti ze strany uživatele honitby tak může být za současného právního stavu využito pouze jako argument při uplatnění škod způsobených zvěří v tom smyslu, že uživatel honitby nehospodařil tak, jak měl. Zákon obsahuje i další problematické pasáže, o nichž se často diskutuje. Jde např. o kontrolu hospodaření v honitbě, zejména kontrolu počtu ulovené zvěře. Bohužel však musím konstatovat, že státní správa myslivosti v některých případech současné zákonné pravomoci nevyužívá. To se týká zejména neukládání pokut za překročení normovaných stavů zvěře v případech, kdy se o překročených normovaných stavech dozví a dále neuložení opatření ke snížení stavů zvěře tam, kde dochází k nepřiměře-ným škodám působeným zvěří.

- Bavme se konkrétně. Existuje honitba, o níž se dlouhodobě ví, že na jejím území jsou extrémně vysoké stavy některého druhu spárkaté zvěře. Držiteli honitby je jedno, že mu zvěř působí škody, ale ona vytahuje i do okolních honiteb a tam škodí též. Přesto se nic neděje, nikdo nehledá řešení. Kdo a co má dnes v takové situaci dělat, aby se problém řešil?
Ve vámi uvedeném případě by měli sousední uživatelé honiteb nebo vlastníci, či osoby hospodařící na honebních pozemcích požádat obecní úřad obce s rozšířenou působností, aby uživateli honitby, ve které jsou extrémně vysoké stavy zvěře, uložil snížit její stav podle § 39 zákona o myslivosti. Pokud jsou v této honitbě překročeny normované, tedy maximální stavy zvěře, je možné navrhnout, aby byla jejímu uživateli uložena sankce, podle ustanovení § 64 odst. 3 písm. c) zákona o myslivosti, za překročení normovaných stavů zvěře. Sankci je možné uložit až do výše 200 tisíc Kč. Jestliže problémovou honitbu užívá nájemce, nikoliv držitel, je možné apelovat na držitele honitby, aby vypověděl nájemní smlouvu, pokud je to podle nájemní smlouvy možné. Důvodem zániku smlouvy o nájmu honitby pak může být důvod uvedený v § 33 odst. 6 písm. h) zákona o myslivosti za předpokladu, že o tom rozhodne orgán státní správy myslivosti v případech, kdy porušením smlouvy nájemcem dojde k vážnému ohrožení životního prostředí anebo poklesu počtu zvěře v honitbě pod stanovené minimální stavy. Otázkou vážného ohrožení životního prostředí by se měly zabývat orgány ochrany přírody a krajiny nebo Česká inspekce životního prostředí.

- Myslivci poukazují na to, že nemohou za současnou zemědělskou politiku, která způsobuje velkoplošné pěstování plodin, v nichž černá zvěř nalézá ideální podmínky pro život a reprodukci. Také upozorňují, že k poškozování lesních porostů dochází následkem zneklidňování zvěře.
Námitky k velkoplošnému pěstování zemědělských plodin se týkají především řepky a kukuřice, jejichž pěstování coby obnovitelných zdrojů je bohužel podporováno z prostředků EU, aniž by byly vzaty v úvahu vedlejší dopady, mimo jiné zvyšování početnosti černé zvěře. Domnívám se, že tento problém je třeba řešit na úrovni EU. K tomu dojde teprve tehdy, až EU začne problém přemnožené černé zvěře vnímat jako závažný.
Otázka poškozování lesních porostů je podle mého názoru složitější, než aby ji bylo možné vnímat jen jako následek zneklidňování zvěře. Podle zkušeností několika mysliveckých kolegů jde i o důsledek nevhodného přikrmování zvěře a překračování normovaného stavu zvěře. K tomu je třeba podotknout, že pokud by uživatel honitby měl poznatky, že k poškozování lesních porostů dochází následkem zneklidňování zvěře, může navrhnout podle § 9 odst. 3 zákona o myslivosti orgánu státní správy myslivosti, zejména v době hnízdění, kladení a odchovu mláďat nebo provádění lovů, nařízení přiměřeného omezení nebo i zákaz vstupu do honitby nebo jejích částí, omezení jízdy koňmi a tažnými psy a omezení jiných sportovních nebo zájmových činností.

Děkujeme za rozhovor
David Vaca a Petra Kulhanová
Foto: Petra Kulhanová