Úvodník 5/2013
Miroslav Sloup
V posledních týdnech se nám z médií dostává množství informací o přípravě novely zákona o myslivosti. Informace považuji za zjednodušené, zkreslené a mnohdy i tendenční.
Jako by základním problémem byla výlučně velikost honitby a škody zvěří. To rozhodně není nepodstatné, ale jsou skutečně zásadní jen tyto dva problémy? Osobně jsem přesvědčen, že problém je mnohem složitější.
Takové návrhy, vycházející i ze zkušeností sousedních států, byly i prostřednictvím koordinační rady Národního lesnického programu II (NLP II) ministerstvům předkládány. Zatím ovšem zůstává pouze zájem o informace, ale ne o přijetí konkrétních opatření.
Dalším, neméně důležitým faktorem je, že myslivost nemůže spoléhat jen na zájmovou činnost rekreačních myslivců. Myslivost vyžaduje řízenou a koordinovanou činnost s maximální odborností a dostatkem pravomocí. V okolních státech je toto například řešeno vysoce odborně fundovanými pracovníky (například myslivecká rada) na úseku nejen myslivosti, ale i lesnictví, ekologie a obdobných profesí. U nás na obcích s rozšířenou pravomocí (ORP) jde mnohdy o pracovníky s minimální praxí a bez hlubších znalostí v oboru s nedostatečnými pravomocemi. Výsledky jsou tomu odpovídající.
A jaký přístup chtějí v myslivosti volit ti nejzodpovědnější? To je možno odvodit ze dvou příkladů. Nejsme-li schopni řešit škody zvěří například na Křivoklátsku, předejme toto území vyhlášením NP na jiné ministerstvo a máme po starostech. Obdobně jen těžko chápu, že zvýšení odlovu u přemnožené černé zvěře je podporováno tím, že myslivcům uložíme platit zvýšené náklady. Tam, kde je nebezpečí nějaké nákazy, která nevznikla činností myslivců, zaplatí si myslivci požadovaná vyšetření sami. To určitě velmi povzbudí zájem o zvýšený odlov.