Javor stříbrný

Popis druhu

Javor stříbrný (stříbrolistý) je opadavý listnatý strom z čeledi Aceraceae, dnes řazen do čeledi Sapindaceae. U nás je velmi častou introdukovanou parkovou dekorativní dřevinou. Druh dosahuje výš-ky 30 (40) m, dožívá se až 300 let. Průměr kmene dosahuje i přes 2 m, u nás k nejmo-hutnějším patří např. památný strom v Jiříkově s obvodem kmene přes 500 cm a výškou 25 m. Podobného obvodu, 503 cm, dosahuje i v Paříži rostoucí francouzský šampión. Z Belgie je udáván nejvyšší evropský exemplář, který v roce 2009 měřil 35 m s obvodem kmene 483 cm. Jako nejsilnější jedinec v Evropě je uváděný strom z Německa, z Bad Muskau s obvodem kmene 587 cm. Nejmohutnější strom z původního areálu roste ve státě  Kentucky a má obvod 760 cm, výšku 30,6 m (2006). Koruna stromu je výrazně rozložitá, lehce stavěná, od mládí na volném prostoru široce vejčitá až kulovitá. Kmen obvykle krátký, v porostu rostoucí exempláře mají delší část kmene bez větví. Výmladnost na kmeni je malá, na pařezu vyšší. Listy má vstřícné, jednoduché, dlanitě laločnaté. Čepel listu je 5(7)laločná, střední lalok je často s dalšími 3 laloky, na bázi je mírně srdčitá, asi 8–15 cm dlouhá a přibližně stejně široká s výrazně zubatým okrajem. Na líci jsou listy lesklé, hladké, sytě zelené, na rubu matné, stříbřitě zbarvené, nejprve plstnaté, později olysávající – dle spodní strany listu dostal i původní název. Také řapík je lysý, 4–8 cm dlouhý. Listy se na podzim barví do zlatožluté barvy nebo jasně, jiskřivě, zářivě žluté barvy až do karmínově červena, opadávají v říjnu. Pupeny jsou vstřícně postavené, listové o velikosti 3–4 x 2–3 cm, vejčité. Květní pupeny jsou kulovité o velikosti 5 mm, lysé s větším počtem pupenových šupin. Listové jizvy jsou polokruhovité. Letorosty má jakoby článkované se žlutými mírně vystouplými lenticelami, nejprve červenohnědé, pak se barvící do hněda, dvouleté větvičky šedohnědé, starší pak až stříbřité. U starých stromů se vytváří šedohnědá rozbrázděná borka, u mohutných exemplářů až černá, v pruzích odlupčivá. Javor stříbrný je velmi rychle rostoucí dřevina. Kořenový systém má bohatě rozvinutý, avšak spíše podpovrchový, nejde příliš do hloubky. Je znám tím, že velmi často proniká do potrubí s vodou. Strom jednodomý, kvete v březnu, výjimečně i v úno-ru. Květy jsou ve svazčitých květenstvích, vyrůstajících z bočních pupenů. Samčí květy mají rourkovité okvětí s delšími tyčinkami, samičí květy mají okvětí zvoncovité, semeník dvoupouzdrý a výrazně červené blizny. Plodem jsou křídlaté dvounažky, srůstající v tupém úhlu. Nažka je 10–15 mm dlouhá, elipsoidního tvaru, zpočátku zelená, později šedožlutá. Křídla mají 35–70 mm s výrazně vyniklou žilnatinou. Semena dozrávají v červnu a okamžitě klíčí.

Rozšíření

Původní areál se rozkládá ve východní části Severní Ameriky, od Atlantického oceánu na východě po Dakotu a Kansas na západě, ze severu z New Brunswicku a jižního Ontaria v Kanadě na jih až do severních oblastí Floridy. V jižní a střední části areálu roste spolu s jilmem americkým (Ulmus americana), dále pak s ambroní západní (Liquidambar styraciflua), duby bahenním (Quercus palustris) a dvoubarvým (Q. bicolor), s topolem (Populus deltoides), platanem západním (Platanus occidentalis) a jasanem (Fraxinus pennsylvanica). V severní části areálu se vyskytuje ve státech Ohio a Indiana s dalšími druhy, jako např. tupelou lesní (Nyssa sylvatica), ve východní Kanadě s břízou tuhou (Betula lenta), b. papírovitou (B. papyrifera) a b. topololistou (B. populifolia), ve státě New York s jasanem americkým (Fraxinus americana) s jilmy (Ulmus rubra a U. thomasi) nebo s tsugou kanadskou (Tsuga canadensis) a dubem velkoplodým (Quercus macrocarpa).

Ekologie

Jedná se o světlomilný druh, v mládí snáší boční zástin. Pro rychlý růst potřebuje volnou korunu. Na vláhu je relativně náročný, nemá rád v létě vysýchavé půdy. Nevadí mu ani větší množství skeletu v půdě. Nejlépe odrůstá na mírně kyselých, hlubokých písčito-hlinitých půdách s dostatkem živin, přiměřeně zásobených vodou. Výjimečně snese i pH 2,2 na rašelinných půdách, obvykle však roste na kyselých půdách s pH vyšším než 4. Je odolný vůči klimatickým výkyvům, vegetační doba 120–240 dní. Rozmezí srážek pro dobrý růst je 800–1 300 mm ročně. Je celkem tolerantní ke znečištěnému ovzduší průmyslových oblastí, vhodný do měst, ale nesnáší zasolení půdy. Patří ke druhům, které jsou v domovině častěji napadány škůdci. U nás je celkem odolný.

Význam a využití

Dřevo má běl světlou, od téměř bílé přes zlatavou až po světle načervenalou, jádro je tmavě hnědočervené barvy.  Letokruhy jsou dobře zřetelné, dřevo je roztroušeně cévnaté.  Dřevo je středně těžké, patří však k tzv. měkkým javorům. Objemová hmotnost při 12% vlhkosti kolísá v rozmezí 490–550  kg.m-3. Využití dřeva je zejména na nábytek a dýhy, dále na obalový materiál, hračky, vlákninu. Barevné výřezy se používají na výrobu hudebních nástrojů. Dřevo je velmi dobře opracovatelné, využívá se na soustružení a výrobu uměleckých předmětů. Druh je využíván jako okrasná parková dřevina, známá dnes po celém světě. V zahradnické praxi se používá především jako solitéra nebo do malých skupinových výsadeb, případně do alejí. V evropských poměrech není druh využíván jako lesnická hospodářská dřevina, i když v Severní Americe v některých oblastech patří k významným zdrojům dřeva. Např. v jižním Ontariu mají plantáže javoru stříbrného v 5 letech výšku 4 m, ve 45 letech průměrnou výšku 25 m a výčetní tloušťku okolo 30 cm. Pěstuje se jako příměs i v monokulturách.

Možnosti pěstování v ČR

V Evropě je javor stříbrný znám od r. 1725. První introdukce do Čech byla dle A. M. Svobody až roku 1835, nejstarší zápis byl nalezen v Královské oboře v Praze, dále pak později na Sychrově a Hluboké. Druh byl nejdříve vysazován v zámeckých zahradách, poté se dostal i do městských parků. V současné době se vyskytuje běžně ve větších městech, někde i v alejích, a celkem dobře odrůstá. Množit jej můžeme generativně z naturalizo-vaných exemplářů. Semena můžeme sbírat, jakmile zežloutnou plody – ze stromů nebo ze země.  Hmotnost 1 000 semen se pohybuje kolem 150–400 g. Semena klíčí velmi rychle, není potřeba žádné stratifikace. Klíčivost v USA je kolem 93 %, v našich podmínkách obvykle 80–90 %. Lze jej množit i vegetativně z nevyzrálých řízků v červenci a říjnu, kdy zakořeňuje v průměru 80 % materiálu. V ČR se taxon vyskytuje relativně často, ale spíše v nižších a středních polohách. Větší exempláře jsou známy např. z Prahy, Průhonic, Brna, Lednicko-Valtického areálu, Židlochovic aj. Také 5 exemplářů je zapsáno v seznamu památných stromů AOPK ČR. Mimo javor z Jiříkova k těm větším patří např. stromy z Brna s obvodem kmene přes 480 cm nebo z Jindřichovic s obvodem kmene 477 cm. Pravděpodobně nejmohutnějším exemplářem na území ČR byl památný javor v obci Klášter u Nepomuku s obvodem kmene 523 cm a výškou 34 m, který však odumřel v roce 2010. Vzhledem k těmto rozměrům a udávaným univerzálním vlastnostem zejména bělového dřeva by možná stálo za to vyzkoušet jej i u nás v lesních porostech. V podmínkách ČR se taxon volně v krajině nešíří, nepatří k invazním druhům. Nepatří k druhům chráněným či vzácným. Významné využití druhu bude nadále v sadovnické dendrologii, tedy především v solitérních a méně početných skupinových výsadbách, zejména v parcích, v městské zeleni. Olistěním, rychlým růstem, brzkým kvetením, stříbřitou barvou větví a hlavně barvou rubu listů a jejich podzimním vybarvením patří javor stříbrný k velmi dekorativním stromům.

Poděkování: Tvorba příspěvku byla podpořena projektem Vytvoření a rozvoj multidisciplinárního týmu na platformě krajinné ekologie, reg. číslo CZ.1.07/2.3.00/20.0004 za přispění finančních prostředků EU a státního rozpočtu České republiky.

Autor:

doc. Ing. Luboš Úradníček, CSc.

Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.