Dvě desetiletí od posledního přemnožení mnišky

Bekyně mniška (Lymantria monacha L.) je po několik století považována za jednoho z hlavních hmyzích škůdců středoevropských lesů, přičemž mezi tzv. listožravým hmyzem drží nepochybně primát jako druh vůbec nejvýznamnější. Toto výsadní postavení nezískala mniška nadarmo, neboť rozsah a „ničivá síla“ jejího přemnožení byla (a ostatně do současnosti je) lesníkům dobře známa. V dobách neexistence účinných obranných opatření představovaly „mniškové záplavy“, jak se její gradace tehdy označovaly, skutečnou pohromu, ohrožující samu podstatu tehdejších vznikajících jehličnatých monokultur. Přestože se od té doby mnohé v pojetí lesního hospodářství změnilo, rozsáhlé zastoupení jehličnatých porostů v lesích střední Evropy stále přetrvává (např. v Česku reprezentují v současnosti jehličnany téměř 75 % druhového složení lesů). Proto také nadále lesnická legislativa ve většině zemí mnišku „vyjímá“ z běžného souboru lesních hmyzích škůdců a přiřazuje jí zvláštní statut tzv. škůdce kalamitního, na něž se vztahují přísnější ustanovení kontrolních a ochranných opatření. Důvod je prostý – obvyklý neočekávaný a rychlý „nástup“ přemnožení, pokud unikne pozornosti lesníků, může způsobit prostřednictvím silných žírů a holožírů nevratné poškození starších smrkových a také borových porostů, které je poté nutno předčasně a se ztrátami vytěžit.

Výskyt mnišky v minulosti
První zaznamenaná přemnožení mnišky v oblasti střední Evropy jsou skutečně velmi starého data, v odborné literatuře se uvádějí první zmínky již z 15. a 16. století. Skutečně věrohodné údaje pak pocházejí z posledních tří, resp. čtyř století. Postupná kumulace informací o rozsahu a podobě gradací přinesla celou řadu poznatků, majících zcela obecnou, či naopak časově a místně podmíněnou platnost. Pro české země je asi nejzajímavější skutečnost, že až do cca 80. let 19. století byla většina přemnožení u nás lokalizována v borových porostech, poté došlo k „přeorientování“ gradujících populací mnišky na smrčiny, což platí až do současnosti (příčiny uvedeného fenoménu nejsou přitom doposud zcela uspokojivě objasněny). Obecně přitom můžeme ve střední Evropě v současnosti stále rámcově vylišit dvě nestejně velké a vzájemně do sebe nepřecházející části tohoto území (se severojižní orientací), vyznačující se odlišnou gradační „strategií“ mnišky. Zjednodušeně řečeno, na části severní poloviny střední Evropy mniška graduje dominantně na borovici (severní Německo, většina území Polska, Litva), na zbylém území pak na smrku (jižní Německo, Rakousko, Česko). Její vlastní výskyt je však extrémně celoplošný (v nízkých početnostech je v lesích prakticky „všudypřítomná“), neboť jde o výrazně polyfágní druh, jenž se může vyvíjet v zásadě na všech lesních dřevinách. Setkáme se s ní proto jak v čistě dubových porostech nížin a pahorkatin, tak také v podhorských a horských bučinách či ve vysokohorských smrčinách. V těchto lesích se však (až na výjimky) nepřemnožuje a její početnost je zde proto obvykle velmi nízká. Další zajímavou skutečností, rovněž nedostatečně objasněnou, je rozdílná frekvence výskytu tzv. melanistických forem dospělců (motýlů) v různých časových údobích a územních celcích. Analýzou literárních údajů lze zjistit, že zatímco např. v našich podmínkách dříve spíše převažovali jedinci světle zbarvení (typická forma „monacha“), v posledních cca 100 letech dochází k postupnému nárůstu tmavých forem – především pak u samců (formy „nigra“, „eremita“ a „atra“). Uvedený jev však zdá se není možno interpretovat ani jako „čistý“ projev tzv. industriálního melanismu, stejně tak jako asi neplatí poukazy na možnou souvislost s fází populační dynamiky příslušné místní populace. Buď jak buď jde o nápadný fenomén, s nímž se setká každý, kdo se mniškou dnes blíže zabývá. (Pro zajímavost lze uvést např. výsledky namátkového sledování dospělců mnišky v letošním roce prostřednictvím odchytu na světelný zdroj, kdy v bučině Žofínského pralesa byla zjištěna cca 50% frekvence výskytu světlých forem, zatímco v bučině v Bílých Karpatech u obce Vápenky byly prakticky všechny nalezené mnišky tmavé, a naopak ve smíšených listnatých lesích úbočí Plešivské planiny ve Slovenském krasu byly zase uloveny pouze formy světlé.)
V českých zemích byla historicky zaznamenána celá řada gradací, oddělených od sebe navzájem různě dlouhými obdobími „klidu“, tedy tzv. latencí mnišky. Z pohledu jejich distribuce v průběhu
20. století lze uvést, že většina jich proběhla v první polovině, a to jak ve smyslu jejich počtu, tak zejména s ohledem k jejich rozsahu (jen tzv. velká gradace v letech 1917-1927 zasáhla plochu kolem 600 tis. ha, z čehož cca 100 tis. ha – převážně smrkových porostů - bylo poškozeno tak, že je bylo nutno vytěžit). Ve druhé polovině 20. století byly zaznamenány pouze 3 období přemnožení, přičemž první (v letech 1954-1955) lze jen stěží za gradaci v pravém smyslu slova označit (napadeno bylo pouze několik desítek ha ve dvou lokalitách). Ve zbylých případech se jednalo o přemnožení v letech 1964-1968, kdy byla mniška celkem vykázána na ploše cca 5 tis ha, a o zatím poslední přemnožení z let 1993-1996, kdy evidovaná plocha překročila 30 tis. ha. Lokality s výskytem přemnožení se při poslední gradaci nacházely především v tradičních oblastech „historických mniškových ohnisek“, jako jsou Brdy, Českomoravská vrchovina, podhůří Krkonoš či Drahanská vrchovina. Při obranných opatřeních byla již použita moderní ULV aplikační technika a provedené letecké zásahy byly dostatečně účinné. (Zájemce o bližší informace k „historii“ mniškových gradací a o používaných metodách kontroly a obrany lze odkázat na přehledový článek M. Švestky, který vyšel ve 12. čísle Lesnické práce z roku 1998, na str. 452-454.)

Výskyt mnišky v současnosti
V posledních dvou desetiletích je sledování mnišky založeno jednak na jejím stálém monitorování lesnickým provozním personálem jednotlivých vlastníků a uživatelů lesů, přičemž se používají doporučené metody kontrol – nejčastěji sledování výskytu trusu (trusinek) housenek a sledování výskytu motýlů pochůzkou či metodou feromonových pastí. O intenzitě a pečlivosti „provozních“ kontrol však lze mít určité pochybnosti, zejména pak u některých vlastnických kategorií a dále také s ohledem na současnou „vytíženost“ většiny personálu jinými záležitostmi, jež ochranu lesa postupně spíše zatlačují do pozadí. Značnou roli hraje také skutečnost, že již dlouho k žádnému přemnožení mnišky nedošlo (což ostatně platí i o většině ostatních „defoliátorů“). Další složkou provádějící sledování výskytu mnišky je Lesní ochranná služba, jež v rámci své činnosti každoročně monitoruje výskyt tohoto škůdce ve vybraných oblastech republiky prostřednictvím kontroly trusinek. Počty dílčích lokalit, na nichž se kontrola provádí, v jednotlivých letech, resp. během uvedeného dvacetiletého období sice poněkud kolísají, celkově však zjištěné výsledky poskytují dostatečný obraz o stavu populačních hustot mnišky a jejich meziročních trendech (v posledních letech se jedná o kontroly na cca 40-50 lokalitách, rozmístěných v rámci známých gradačních ohnisek). Na jednotlivých lokalitách se hodnotí výskyt trusinek na ploškách 10x10 cm, a to vždy pod nejméně 10 stromy, přičemž pod každým stromem se kontroluje nejméně 10 plošek (kontroly se provádí v zapojených smrkových porostech, trusinky se hledají na hrabance, popř. i na jiném podkladu, např. povrchu lesních cest).
Četnost výskytu trusinek se hodnotí v rámci stromu a plochy v 5 kategoriích (0, 0-1, 1-2, 2-5 a více než 5 trusinek).
Výsledky dosažené v roce 2013 ukazují, že mniška se na kontrolovaných lokalitách nalézá ve stavu pokračující latence, byť ve srovnání s rokem 2012 došlo k mírnému nárůstu množství trusinek (v roce 2012 zcela převažovaly plochy s prakticky nulovým nálezem, v roce 2013 byla u cca poloviny ploch zaznamenána druhá kategorie, tedy „nenulové“ nálezy do 1 ks trusinky v průměru na plošku). Takový stav (meziroční nárůst) však byl zaznamenán i několikrát v minulosti v průběhu uvedených dvou desetiletí, v dalších letech ale již dále nestoupal a ke vzniku tzv. zvýšeného stavu tedy nedošlo. Pro zajímavost lze doplnit, že v letošním roce bylo relativně nejvíce trusinek nalezeno na dvou lokalitách, nalézajících se v širším prostoru Českomoravské vrchoviny (vrch Stražiště u Lukavce a lesní komplex Skalky-Venušín u Větrného Jeníkova). Z pohledu stavu situace v obou velkých zemských celcích, tedy v Čechách a na Moravě, lze uvést, že nebyly zjištěny žádné „regionální“ rozdíly (ze zmíněných zhruba 20 ploch s nenulovými průměrnými nálezy se jich 6 nalézalo na Moravě – jde tedy o odpovídající poměr vzhledem k velikosti obou území). Pro úplnost zbývá ještě doplnit, že ve slezské části se v posledních letech vzhledem k malému rozsahu vhodných lokalit a také z historických důvodů nízkého výskytu gradací kontrola neprovádí.
Je tedy patrné, že mniška se dle poznatků lesního provozu i dle výsledků monitoringu LOS na našem území v současnosti stále nalézá ve stavu latence. Podobně je hodnocena situace i u našich sousedů na jihu a západě, tedy v Dolních a Horních Rakousích a v Bavorsku, kde v loňském roce nikde nezaznamenali zvýšený stav mnišky a podobný obraz předpokládají i pro letošní rok. V Sasku také prognózují nízký stav výskytu, byť zde již jejich území v nejsevernějších oblastech bezprostředně navazuje na oblasti Brandenburska, kde v roce 2012 došlo v borových porostech k přemnožení mnišky (ošetřeno bylo cca 5 tis. ha). V polském Horním Slezsku, sousedícím s naším územím, není také přemnožení v roce 2013 předpokládáno, s určitou výjimkou několika lokalit severně od Zhořelce. V západním, středním a severozápadním Polsku však naopak doznívá gradace mnišky z let 2011 a 2012 (v prvním zmíněném roce bylo v Polsku ošetřeno kolem 10 tis. ha, v druhém pak téměř 100 tis. ha borových porostů) a škodlivý výskyt mnišky zde podle předpokladů v roce 2013 ještě překročí 10 tis. ha.

Závěrem
Dostupné zdroje informací tedy nasvědčují, že populace bekyně mnišky setrvávají na „smrkovém“ gradačním území stále v latenci. Suché a teplé počasí letošního léta (a jakési domácí předznamenání z minulých let v podobě asymetrických period sucha, vázaných hlavně na území Moravy a Slezska) však může znamenat, že nelze vyloučit zvrat této příznivé situace. Minimálně je jisté, že letošní červencové a srpnové počasí bylo velmi vhodné pro rojení mnišky a související úspěšné kladení vaječných snůšek. A pokud se i v příštím roce bude podobný ráz počasí opakovat, je pravděpodobný další nárůst populačních hustot v důsledku tohoto stimulu (nesmíme zapomínat, že v minulosti přemnožení mnišky pravidelně předcházelo suché a teplé počasí, stačí připomenout poslední gradaci z let 1993-1996, resp. příslušný extrémní charakter počasí počátku 90. let minulého století). K vlastním možnostem prognózování mniškových gradací je dlužno poznamenat, že se přes mnohostranné úsilí doposud nepodařilo nalézt žádnou uspokojivou metodu, s jejíž pomocí by bylo možno gradace věrohodně předpovídat. Dlouhodobá periodicita zde zjevně neexistuje, a pokud je jedním z hlavních formujících faktorů vzniku gradací chod povětrnostních vlivů, nelze se ani divit, že taková metoda není k dispozici (všemožná úskalí a z nich plynoucí vypovídací hodnota, resp. míra úspěšnosti „dlouhodobějších předpovědí počasí“ je přes všechny možnosti moderních přístrojů a navazujícího modelování dobře známa).
Výskytu mnišky tedy bude zřejmě v budoucích letech nutno věnovat zvýšenou pozornost, zejména pak v místech předchozích gradací. Lesní ochranná služba dle potřeby zvýší hustotu monitorovaných lokalit a rozšíří také jejich územní rozsah. O zjištěných výsledcích pak budou neprodleně informovány příslušné regionální „lesnické autority“ a s případným hrozícím nebezpečím gradace bude seznámena i nejširší lesnická veřejnost. Nezastupitelnou roli v celém systému kontroly výskytu mnišky však hraje její „provozní“ sledování. V takovém případě bude tedy nutné odpovědně přistoupit i k jejich vlastnímu provádění, jak to ostatně ukládá i příslušné znění vyhlášky MZe ČR č. 101/1996 v platném znění. Používané kontrolní metody jsou osvědčené a při jejich správném uplatňování lze zaručit, že případné vznikající přemnožení bude podchyceno včas.

Autor:
Ing. Jan Liška
LOS VÚLHM, v.v.i.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: J. Liška