Jana Beranová, Ondřej Vybíral
Od roku 2011 začala stoupat obliba prodeje stojícího dřeva v aukcích. Důvod je jasný: prodávající má zájem na co nejlepší ceně za dříví, kterou jsou mu schopni potenciální kupující v místě a čase nabídnout, a neomezenému spektru zájemců se nabízí možnost nakoupit dříví ve veřejné obchodní soutěži. V případě úspěšného prodeje a uzavření kupní smlouvy má kupující možnost si vlastní sortimentací zhodnotit nakoupené dříví tak, aby dosáhl předpokládaného profitu, což ho ostatně motivovalo k účasti v soutěži. Popsaný model vypadá velmi jednoduše: prodávající nabídne přesný počet stojících stromů za předem jasných těžebních a odvozních podmínek, kupující má limit finančních prostředků, který je schopen za předpokládaný objem zásob dřeva zaplatit.
Pro prodávajícího nastane problém v okamžiku, když se vytěží dřeva více, než bylo vydraženo – jednoduše řečeno prodělá. O této situaci se pravděpodobně prodávající nedozví. V opačném případě, když se vytěží méně, než bylo vydraženo, tak se kupující okamžitě obrátí na prodávajícího a začne vleklý spor o to, kdo měl pravdu. Řada potenciálních prodávajících proto odmítá prodej dříví v aukcích z čistě pragmatických důvodů, aby předešli sporům. Kupující zase velmi bedlivě sledují a vyhodnocují nejen výsledky aukcí jednotlivých prodávajících na českém trhu (WOODPROJECT, s.r.o., FORESTA SG, a.s., LČR, s.p.) nejen kvůli cenám, ale především kvůli dopadu těchto cen na hospodářský výsledek vlastní firmy i ostatních kupujících.