Karlovarský lesmistr

Historie využívání karlovarských lesů
Pro zdůraznění souvislostí se ale nejdříve musím vrátit k úplnému počátku psané historie blízkého okolí dnešních Karlových Varů. Původní pralesy na tomto území začaly být intenzívně káceny asi až po vzniku prvních zdejších osad. Nejstarší písemná zmínka se vztahuje ke kostelu sv. Linharta v Oboře. Psal se rok 1246 a kostel dostali křížovníci s červenou hvězdou. Obora patřila pod královský hrad v Lokti. V roce 1325 vydal Jan Lucemburský léno pro Kojatu z Otnavic, ze kterého lze soudit, jak to asi v okolí Obory tehdy vypadalo. Kromě lesů se u osady nacházela pole, pastviny a louky.
Osadníci potřebovali nejen dřevo, ale také obilí, zeleninu, ovoce, pastvu pro dobytek či seno pro koně, a tak na všech příhodných místech les vyklučili. V kácení lesů se pak ve středověku rychle pokračovalo. V roce 1370 udělil Karel IV. nově vznikajícím lázním u horkého vřídla lesy a další pozemky u Obory a rovněž i všechny statky související se vsí Drahovice. Velmi dobře věděl, že bez tohoto majetku by nově vznikající město jen živořilo. První měšťané samozřejmě lesy využívali, jak to šlo, a co nepokáceli na stavební dříví, to použili na palivo. Původní lesní porosty s převahou jedle a buku byly v okolí rychle se rozvíjejícího lázeňského města prakticky beze zbytku zničeny a za necelá dvě století zůstaly kopce nad městem téměř holé. Z dávných vyobrazení (nejstarší známá rytina pochází z roku 1625) je pak víc než zřejmé, proč byl tenkrát z výšin nad Wary (pozn.: historický název města) tak dobrý výhled.    
Kronikáři se pak od té doby často zmiňují o katastrofálním nedostatku dřeva. Například po strašlivém požáru v roce 1604 nenašli karlovarští měšťané ve vlastních lesích dostatek potřebného stavebního dříví, a tak ho museli draze dovážet.
Původní lesy byly tedy zcela vyklučeny, a to mělo pro jejich další vzhled fatální důsledky. Ve středověku se totiž les obnovoval pouze přirozenou cestou. Dlouho se čekalo, až paseky díky přírodě znovu zarostou. Obnovu však ještě velmi zpomalovala pastva dobytka v lese a již tak chudá půda byla navíc dále degradována hrabáním steliva. Neustávaly také četné krádeže, a proto se stále víc zdůrazňovala potřeba zavést nový systém do hospodaření v lesích.  
V roce 1754 vydala Marie Terezie v Praze „Císařský královský patent lesů a dříví“, první zákonnou normu upravující hospodaření v lese na území českých zemích v rámci tehdejšího Rakousko–Uherska. Toto nařízení především nabádalo k úspoře těžeb. Řád ustanovoval, že lesy, stejně jako ostatní městské hospodaření, musí být pod dozorem hospodářského správce.
Karlovarská rada jmenovala svého prvního správce lesů, truhlářského mistra Stöhra, až v roce 1756. Ustanovení městského lesníka značně přispělo k zavedení pořádku do hospodaření. Brzy se též začalo s prvními pokusy o tzv. umělou obnovu lesů. Do připravené půdy se vysévala semena různých dřevin. Později, hlavně kvůli urychlení procesu obnovy, se ve školkách pěstovaly i sazenice. Ty se pak vysazovaly na vyčištěné paseky.
Lesníci v té době získávali vzdělání různě. Rychle se však učili nové metody a zanedlouho se začalo formovat i odborné školství. A to se již dostáváme do doby, kdy se narodil Václav (Wenzel) Koch.

Václav Koch jako první v Čechách čelil přemnoženému obaleči jedlovému
Koch byl jmenován karlovarským lesmistrem na jaře v roce 1856 (23. 4.). Jeho předchůdce lesmistr Hampe hospodařil v karlovarských lesích podle plánu, který v roce 1852 vypracoval taxátor Moritz Ginsel z Dalovic. Jenže systematická obnova lesů se v podstatě záhy zcela přerušila, a to na poměrně dlouhé období. Zaváděný systém se totiž musel přizpůsobit škodám, které vznikly při nečekané kalamitě. Ta nakonec karlovarské lesy velmi významně poznamenala.
Pravděpodobně již v roce 1853 se v lázeňských lesích poprvé objevily dosud neznámé housenky, a to v poměrně velkém množství. Ohnisko tohoto přemnožení se nacházelo v jedlových porostech středního věku. V následujícím roce se už na napadených stromech nedal přehlédnout masivní žír celé armády škůdců. Stromy rychle usychaly a převládalo rezavé zbarvení všech napadených ploch.
Lesmistr Hampe nešťastnou shodou okolností právě v této době vážné onemocněl, a proto nemohl věnovat novému nebezpečí dostatečnou pozornost. Obaleč se proto nerušeně šířil, podle dochovaných záznamů nakonec napadl více než 130 jiter lesa (cca 75 ha).
V roce 1856 Hampe závažné chorobě podlehl. Wenzel Koch ihned převzal správu lesů a po důkladné prohlídce usýchajících porostů neprodleně učinil řadu rázných opatření k jejich záchraně. Pokusil se také stanovit příčiny kalamity. Mimo jiné dospěl k závěru, že k přemnožení hmyzu přispěly i chyby jeho předchůdců. V té době se například vůbec neprováděly probírky mladých porostů, takže byly příliš husté a snadno zranitelné. Navíc se jedle mnohde sázela na nevhodná stanoviště a to všechno oslabovalo její odolnost.  
V rozsáhlé zprávě, adresované magistrátu a také České lesnické jednotě, popsal Koch poškozené porosty a odhadl délku trvání zatím ničím nerušeného žíru housenek. Předpokládal, že hmyz se z ohniska kalamity šířil nejméně čtyři roky. Koch, stejně jako Hampe, se nejdříve domníval, že jedli napadl obaleč smrkový. Později ale dospěl k závěru, že se v karlovarských lesích přemnožil jiný motýlek – obaleč jedlový, kterého tehdejší lesnická věda prakticky dosud neznala. Koch začal tento hmyz zkoumat a jeho jednotlivá vývojová stadia (housenku, kuklu a motýla) poslal České lesnické jednotě k bližšímu určení. Zároveň se snažil zastavit šíření škůdce. Nejdříve dal všechny porosty, které už stejně nebylo možné zachránit, vykácet. Dřevo prodal, hrabanku a větve nechal na místě spálit. Porosty, které byly zasažené jen částečně, nařídil pročistit. Všechnu na zem popadanou hmotu (jehličí, klest a větve) lesní dělníci beze zbytku hrabali na hromady a pak se cíleně pálila. Vždy tak, aby co největší část lesa zahalila mohutná kouřová clona. Přidušené housenky ve velkém množství popadaly ze stromů. Údajně jich byly miliony, ale tímto způsobem se zlikvidovala jen část populace obaleče, možná sotva polovina. Rozsah kalamity vzbuzoval rozruch i mezi lázeňskými hosty a také odborná lesnická veřejnost věnovala karlovarskému případu značnou pozornost.
Například němečtí lesníci předpovídali, že karlovarské městské lesy do dvou let zcela uschnou. V tomto smyslu také vyzněl článek, který vyšel 22. 8. 1858 v německém, v té době poměrně významném, periodiku Allgemeine Zeitung. Pruští odborníci se domnívali, že v karlovarských lesích už prakticky nezbyl jediný zdravý strom a doporučovali rozsáhlá asanační opatření. Tyto odhady však byly příliš nadsazené. Podle pozdějších záznamů se v karlovarských lesích nakonec vykácelo, samozřejmě za poměrně krátké časové období, cca 60 000 m3 dřeva.
Pražské místodržitelství reagovalo na poplašný článek v německých novinách a vyslalo do Karlových Varů přednostu zemské dohlédací služby, lesního radu Smolera. Ten místní lesy prohlédl a opatření, které Koch prováděl k potlačení škůdce, shledal za dostatečná a správná. Rada Smoler rovněž ocenil Kochovu snahu vysazovat v okolí lázní co nejvíc listnáčů. Pro uklidnění veřejnosti pak vyšel v pražské Bohemii článek (17. 9. 1858), který reagoval na zvěsti uveřejněné v říšskoněmeckém listu.    
Obaleč se ale v městských lesích vyskytoval ve zvýšené míře až do roku 1893. Tento hmyz ovšem nebyl jediným škůdcem na jedlích ve zdejších lesích. Starší porosty také likvidoval kůrovec. Jediná obrana, kácení všech napadených stromů, nebyla totiž stoprocentně účinná. Při loupání a pálení kůry sice zahynulo velké množství brouků, ale přeživší znovu napadali další, dosud zdravé stromy.
K přemnožení škůdců v karlovarských lesích mohlo dojít z celé řady příčin. Zhruba od poloviny 19. století klesala v porostech postupně stále víc hladina spodní vody. Město v té době budovalo síť lesních vodovodů, což v konečném důsledku znamenalo, že se z lesa velmi rychle odváděla téměř všechna voda. Jedle tedy mohla reagovat jak na úbytek vody, tak možná i na oslabení stále stoupajícími exhalacemi. Karlovy Vary se v té době rychle rozrůstaly a ve všech domech se topilo sokolovským sirnatým uhlím. Oslabené jedle se pak staly snadnou kořistí hmyzích škůdců.
V létě roku 1859 Koch řečnil na sjezdu České lesnické jednoty v Mariánských Lázních a předal zde shromážděným lesníkům své zkušenosti z boje proti obaleči.  
V roce 1862 si karlovarské lesy prohlédl bavorský lesmistr von Oelhafen a předpověděl brzký zánik jedle na Karlovarsku. Bohužel se nemýlil. Několik skupin jedlí však přece všechno přežilo a s nimi i naděje.

Současné zastoupení jedle
Současný stav porostů lze zhodnotit v rámci krátké rekapitulace dějinného vývoje. V prapůvodních, smíšených lesích, které kdysi téměř souvisle pokrývaly krajinu mezi Ohří a Teplou, měla jedle poměrně velké zastoupení. První kolonizátoři vymýtili lesy v okolí Obory a také u Drahovic. Později byla odlesněna velká část celého území a nejvíce pak rozsáhlé okolí rozvíjejících se lázní. S cílenou obnovou porostů, včetně setí semene na paseky a se sázením stromků, se začalo až v druhé polovině 18. století. Jedle spolu se smrkem měla v takto vznikajících lesích i nadále podstatné zastoupení, a to až do poloviny 19. století. Po obalečové kalamitě se plocha jejího rozšíření rychle snížila. Nakonec z původních asi třiceti procent porostní plochy (tento areál rozšíření lze dovodit ze zachovaných map) se její podíl v porostech snížil na necelá dvě procenta zaznamenaná v roce 1930. Koncem minulého století byl pak podíl jedle v karlovarských lesích naprosto zanedbatelný.
A jaký je výhled do budoucnosti? Po roce 2000 začali pracovníci příspěvkové organizace Lázeňské lesy více podporovat přirozené zmlazování jedle. Především se snažili jedli ochránit před zvěří, a tak se v lese objevily nejrůznější oplocenky a zároveň i některé typy zvláštních ochran jednotlivých stromků. Zvýšily se také počty nově vysazovaných sazenic. Celkem pět tisíc jedlí vysázeli dělníci v roce 2002 a od té doby se každoročně sázejí na vhodná místa další jedličky. Většina výsadeb se dobře ujala.
V lesní školce Linhart se rovněž začaly pěstovat tzv. semenáčky. To byl důležitý krok k produkci vlastních sazenic. Semeno totiž pocházelo ze šišek natrhaných na majestátních jedlích, rostoucích ve starých porostech nedaleko od Obrazu. Sběry šišek se už několikrát opakovaly, a tak začal postupně fungovat celý pěstební cyklus, s každoročním výsledkem asi pěti tisíc kusů kvalitních sazenic. Za uplynulých deset let se ale plošné zastoupení jedle v karlovarských lesích, přes veškerou snahu všech lesníků, zatím příliš nezvýšilo. Staré jedle totiž dál odumírají. Současné zalesňovací snahy pak zhodnotí až další generace. Věříme ale, že „naše“ jedle nepřehlédnou, respektive, že bude i nadále pokračovat postupná obnova jedlových porostů.

Osobnost Václava Kocha
Co ještě říci k osobě lesmistra W. Kocha. Podle údajů, které jsme získali v archivních materiálech, které mimo jiné velmi podrobně mapují hospodaření velkostatku Hartenberg (Hřebeny), se Wenzel Koch narodil ve vsi Olšová Vrata (Espenthor) v lednu (2. 1.) v roce 1813.
Již od roku 1828 byl ve službě u majitelů velkostatku. Ten v té době patřil Auerspergům. Zachovala se totiž část korespondence mezi Kochem a hrabětem Josefem z Auerspergu.
V září roku 1842 (5. 9.) žádal Koch vrchnost o místo lesníka ve Svažci (revír) na statku Lesná patřícímu Auerspergům. V dopise Koch uvedl, že je vyškolený, tzv. zkoušený lesník. Zkoušku z lesnictví absolvoval u C. k. vlastenecko-hospodářské společnosti Království českého. Koch též v žádosti zmiňuje své tři roky nástupní praxe. Na Hřebenech pak sloužil rok a devět měsíců na lesním úřadě. Vykonával tu pomocné práce. Potom zde působil (2 roky) jako lesní adjunkt. Zřejmě se osvědčil, a tak se nakonec stal písařem tohoto úřadu. V této funkci setrval dlouhých devět let. V době, kdy žádal o místo lesníka, měl tedy již celkem šestnáct let praxe.
Žádost byla nakonec vyřízena kladně a Koch nastoupil od roku 1842 (1. 10.) na místo lesmistra ve Svažci.
Rozličné záznamy o hospodaření statku přinášejí přehled, jak se tehdy na takovém statku žilo a z jakých komodit pocházely výnosy, které plnily pokladnici Auerspergů. A nebyl to jen prodej dřeva.
Zajímavým dokladem poměrů na Hřebenech byl i případ, kdy na Kocha padl stín podezření, že krátí tržby. Od roku 1853 (3. 8.) byl vrchností vyšetřován po udání podřízeného, že nevykázal žádný výnos z prodeje mechu. Mech se tehdy používal mimo jiné jako stelivo. Údajně měl i další hříchy, ale Koch se poměrně účinně obhajoval. Vyšetřování se táhlo a vztahy mezi úředníky na správě statku asi nebyly právě nejlepší. Hrabě považoval svého lesmistra za příliš zpupného a dával mu to občas pocítit. Nelze se tedy divit, že Koch se nakonec rozhodl statek opustit.
V dopise s datem 5. 4. 1856 napsal hraběti Auerspergovi, že se uchází o místo v lázeňském městě. Potřeboval totiž vysvědčení, aby obstál u konkursu. Auerspergům sloužil dvacet osm let a hrabě nakonec Kochovi délku služby potvrdil.   
Wenzel Koch tedy přišel do města horkých pramenů jako zkušený lesník (bylo mu 43 let) a zde se brzy dostal do povědomí tehdejší veřejnosti. Vydobyl si určité renomé jak ve městě, tak i v České lesnické jednotě a též mezi ornitology. Dokázal zastavit šíření obaleče a na holinách po vykácených jedlích se brzy zazelenal mladý smíšený les. Preferování listnáčů (buky, duby, jasany a další podobné dřeviny) při následném zalesňování kalamitních holin hodnotili kladně odborníci i veřejnost. Řada porostů z jeho zalesňovacích projektů se vlastně dožila plné zralosti až po 2. světové válce a Koch tak významně ovlivnil základní vzhled dnešních lázeňských lesů.
Své zkušenosti a znalosti dokonale využil při snaze obnovit lesy v okolí města v duchu tehdejších představ o lázních zasazených do esteticky krásného a zároveň ochranného rámce. Les měl návštěvníkům poskytovat především tolik vyhledávaný stín. Pacienti se zde měli v letních měsících nerušeně procházet v alejích a dýchat svěží vzduch provoněný silicemi. Zdravý les měl vždy velký význam pro mikroklima dané oblasti. Tato a další hlediska, například krajinářská, romantická a okrasná, vítězila nad hledisky čistě ekonomickými.

Seznam použité literatury je k dispozici u autorů.

Autoři:
Pavel Reiser
Ing. Martin Jiřík
Lázeňské lesy Karlovy Vary, p. o.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.