Archiv časopisu Svět myslivosti

Číslo 1 (2009)

Úvodník 1/2009

Doc. RNDr. Petr Koubek, CSc.

Vážení čtenáři,
docela zřetelně si vzpomínám na okamžik, kdy jsem byl požádán o vyslovení názoru na vydávání nového mysliveckého časopisu. Tehdy, někdy ve druhé polovině roku 1999, jsem neváhal ani vteřinu s kladnou odpovědí. Záměr podpořila také většina oslovených odborníků různého mysliveckého zaměření i dotázaní zástupci myslivecké veřejnosti. Netrvalo dlouho a nový časopis měl jméno, formát, redakční radu a hlavně nezbytné finanční zázemí. Vzhledem k počáteční euforii jsme se příliš nezabývali námitkami různých prognostiků, že druhý myslivecký časopis na tak malém trhu nemá šanci uspět, že nebudeme mít o čem psát, že neodoláme konkurenci, že možnosti získat finanční prostředky z reklamy jsou omezené atd.
První zasedání redakční rady, pokud si dobře pamatuji, bylo velmi bouřlivé. Co člen, to jiný názor, nápad střídal nápad a všichni jsme měli utkvělou představu, že první číslo Světa myslivosti bude naprosto precizní, bez jediné chybičky.

Svět myslivosti na prahu 10. ročníku

Ing. David Vaca, Ph.D.

V letošním roce se Svět myslivosti dožívá malého jubilea: výtisk časopisu, který právě držíte v ruce, je prvním číslem 10. ročníku (celkově 109 číslem v historii Světa myslivosti). Při této příležitosti se možná hodí trochu zavzpomínat na první krůčky našeho časopisu a zrekapitulovat vývoj, jímž prošel během uplynulých devíti let. Předem žádám o prominutí případného osobního tónu, způsobeného faktem, že s časopisem je spojeno uplynulých devět let mého života.

Mortalita spárkaté zvěře na liniových stavbách

Ing. Tomáš Kušta

Pozemní komunikace rozčleňují krajinu na menší části, čímž dochází k tzv. bariérovému efektu. Hrozí riziko, že rozsáhlé oblasti výskytu zvěře od sebe budou trvale izolovány, čímž dojde i k izolaci jednotlivých populací, což by znamenalo ohrožení samotné existence některých druhů velkých savců. Při hospodaření se spárkatou zvěří je nezbytné respektovat základní biologické, ekologické a etologické potřeby druhů, k nimž patří především umožnění volného pohybu v celém areálu rozšíření populace. Vlivem pozemních komunikací je však tento pohyb značně omezen. Dopravní komunikace s vysokým provozem vytvářejí pro zvěř obtížně překonatelné překážky. Při jejich překonávání jí hrozí smrtelné nebezpečí v důsledku střetů s dopravními prostředky.

Zvěř versus dopravní komunikace v honitbě Domažlických městských lesů

Ing. David Vaca, Ph.D.

Ztráty na zvěři v důsledku jejích střetů s dopravními prostředky se dotýkají především nájemců honiteb, jimiž procházejí frekventované komunikace. Jednou z takových honiteb je honitba města domažlických městských lesů, kterou protíná silnice vedoucí k hraničnímu přechodu Folmava a současné železniční trať. Podrobnější informace nám poskytl lesník Václav Fišr.

Na stopě šumavských srnců

Mgr. Pavel Šustr, Ph.D., RNDr. Luděk Bufka, doc. Ing. Jaroslav Červený, CSc.

O telemetrickém projektu na Šumavě byla již ve Světě myslivosti řeč v sérii článků „Šumavský jelen z ptačí perspektivy“ (Svět myslivosti č. 3, 4 a 5/2008). V rámci tohoto výzkumu je kromě jelení zvěře sledována také srnčí zvěř. V tomto článku čtenáře seznámíme s údaji získanými u srnčí zvěře v první etapě sledování, která probíhala v roce 2006.

Předání hlavních cen soutěže Rarita roku 2008

Redakce

Již při předání hlavních cen soutěže Rarita roku 2007, které proběhlo v listopadu 2007, jsme se v redakci těšili na další soutěžní ročník. Nebylo to jen proto, že jsme měli radost z úspěchu soutěže u čtenářů, ale také kvůli tomu, že s předáváním cen účastníkům, jejichž trofeje se umístily na prvních třech místech, je spojeno osobní setkání, na které každý z nich svou trofej přiveze. Nejúspěšnější trofeje je tak možné vidět „naživo“, což je vždy lepší než na fotografii, byť by byla sebekvalitnější. Předání cen za soutěžní ročník 2008 proběhlo v Kostelci nad Černými lesy ve středu 3. prosince.

Zahrada v lese

Ing. David Vaca, Ph.D., a Ing. Roman Urbanec, Ph.D.

Naše příroda v tuto roční dobu spí a teprve za čas se začne připravovat na další vegetační období. Zimní měsíce s sebou přinášejí především úkol postarat se pravidelným přikrmováním o zvěř a usnadnit jí překlenutí nelehkých časů. Přestože většina myslivců soustřeďuje svou pozornost na pravidelné návštěvy přikrmovacích zařízení, není na škodu již nyní přeskočit v myšlenkách ze zimy do jara či léta a zamyslet se nad tím, jak pomáhat zvěři (a nejen jí) i v potravně příznivější části roku, zvláště pokud jde o lesní honitby s nižší úživností. Inspirací může být přístup našich rakouských kolegů.

Husice liščí – nový hnízdící druh v ČR

MVDr. Julius Klejdus

Husice liščí (Tadorna tadorna) je druh rozšířený v palearktické oblasti od Irska až po západní Čínu. Do našich krajů zalétal ještě ve druhé polovině minulého století jen vzácně na tahu. Husice byly tehdy pozorovány pouze na velkých rybnících, zejména vypuštěných, na velkých řekách a jen výjimečně na menších vodních plochách. Tento stav se však změnil koncem 20. a na počátku 21. století – bylo zaznamenáno hnízdění druhu na různých místech ČR. Podle nejnovějšího Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v České republice (Šťastný, Bejček, Hudec 2006) je husice liščí novým hnízdícím druhem v ČR.

Škody působené zvěří jako výsledek lidské činnosti

Ing. Zdeněk Navrátil

Pojem škody působené zvěří slyšíme skloňovat ze všech stran. Veřejnost je masírována polopravdami, zkreslenými informacemi a dokonce studiemi účelově zpracovanými pro určité lokality. Jsme svědky různých teorií o objektivizaci škod a v neposlední řadě srovnávání s orkánem Kyrill. Protože jsem na světě již relativně dlouhou dobu, dospěl jsem do stadia, kdy se vyhýbám jakékoliv paušalizaci. Přírodní prostředí naší vlasti je velmi rozmanité a je krajně nezodpovědné posuzovat přírodu povrchně, bez ohledu na regionální odlišnosti. Nejhorší je srovnávat podmínky střední Evropy s podmínkami rozsáhlých národních parků severní Ameriky.

50 let zubří obory v Topoľčiankách

Jozef Šabo

Zubří obora v Topoľčiankách má nezpochybnitelný podíl na záchraně zubra evropského jako živočišného druhu. V době jejího založení (1958) žilo na celém světě pouze přibližně 150 zubrů. Za půlstoletí existence obory jich v ní přišlo na svět 170. Zubři se v Topoľčiankách začali chovat s perspektivou postupného navracení do volné přírody na Slovensku. Tento cíl se podařilo splnit. Do přírody sice nikdy nebyl vypuštěn zubr přímo z Topoľčianek, ale v žilách zubrů vysazených v Národním parku Poloniny v r. 2004 koluje krev topoľčianských předků.