Úvodník 1/2009
Doc. RNDr. Petr Koubek, CSc.
Vážení čtenáři,
docela zřetelně si vzpomínám na okamžik, kdy jsem byl požádán o vyslovení názoru na vydávání nového mysliveckého časopisu. Tehdy, někdy ve druhé polovině roku 1999, jsem neváhal ani vteřinu s kladnou odpovědí. Záměr podpořila také většina oslovených odborníků různého mysliveckého zaměření i dotázaní zástupci myslivecké veřejnosti. Netrvalo dlouho a nový časopis měl jméno, formát, redakční radu a hlavně nezbytné finanční zázemí. Vzhledem k počáteční euforii jsme se příliš nezabývali námitkami různých prognostiků, že druhý myslivecký časopis na tak malém trhu nemá šanci uspět, že nebudeme mít o čem psát, že neodoláme konkurenci, že možnosti získat finanční prostředky z reklamy jsou omezené atd.
První zasedání redakční rady, pokud si dobře pamatuji, bylo velmi bouřlivé. Co člen, to jiný názor, nápad střídal nápad a všichni jsme měli utkvělou představu, že první číslo Světa myslivosti bude naprosto precizní, bez jediné chybičky. S odstupem času již vím, že naše očekávání byla nesplnitelná a naše přání naivní. Výsledek se – pochopitelně – v mnohém lišil od našich představ: nevěrohodné barvy, typografické chyby a několik překlepů. Provedli jsme některé změny ve výrobě, přišel nový grafik, zaměstnali jsme korektorku a všichni jsme se snažili o to, aby další čísla byla lepší a odpovídala významu časopisu. Řečeno lékařskou terminologií: porod proběhl s komplikacemi, novorozenec byl stabilizován a po několika měsících téměř v pořádku. Ukázalo se, že vyrobit po formální i obsahové stránce nový atraktivní časopis je pro nepříliš zkušený tým velmi obtížné. Ještě obtížnější však bylo udržet jej při životě, tj. získat tolik předplatitelů, aby se alespoň z větší části pokryly náklady na výrobu. Na každé z redakčních rad jsme netrpělivě čekali na sdělení, kolik nových předplatitelů přibylo. Věřte, že v atmosféře tvrdého konkurenčního boje jsme za každého z vás, kteří si Svět myslivosti předplatili, byli skutečně vděčni.
S přibývajícími zkušenostmi se začalo dařit trvale odstraňovat drobné chyby, někdy jsme dokonce celé číslo pochválili bez zásadních připomínek. S rostoucí úrovní časopisu přicházely nové materiály k publikaci, mohli jsme začít spolupracovat s odborníky v různých oborech myslivosti, specialisty na střelné zbraně a stále častěji jsme dostávali nabídky ke zveřejňování fotografií našich i zahraničních fotografů zvěře a přírody. Díky tomu se snad začalo dařit připravovat jednotlivá čísla tak, aby byla zajímavá pro co nejširší okruh čtenářů. S cílem vyvolat diskusi v letargizující myslivecké společnosti jsme se odhodlali i k publikaci některých kontroverzních materiálů. Vaše ohlasy, často velmi protichůdné, a následná diskuse ukázaly nezbytnost otevřené komunikace. Svým způsobem pomohly nejen ke zviditelnění Světa myslivosti, ale přispěly též k řešení ožehavých problémů české myslivosti.
Vážení čtenáři, vrátím-li se k medicínské terminologii, mohu konstatovat, že za sebou máme dětská léta doprovázená různými drobnými onemocněními, jejichž léčba však není ani příliš složitá, ani nikterak nákladná. Snad alespoň část z vás byla spokojena s tím, jak naše společné dítě „vypadá“, co všechno „umí“ a jaké má „chování“.
Ohlédnu-li se za uplynulými devíti lety, mohu nejen za sebe, ale jistě i za všechny členy redakční rady Světa myslivosti zcela určitě prohlásit, že nelitujeme času, který jsme našemu časopisu ve volných chvílích věnovali. Bez vás, kteří časopis čtete, přispíváte do něj, kritizujete jej a mluvíte o něm, by ale vše, co děláme, nemělo smysl. Vaše spokojenost je oceněním naší práce, a proto si vaší přízně nesmírně ceníme, vážíme si jí a děkujeme za ni. Mohu slíbit, že uděláme vše, co je v našich silách, abyste byli i v dalších letech s úrovní Světa myslivosti spokojeni.
Svět myslivosti stojí na prahu jubilejního desátého ročníku. Deset let v životě myslivce je poměrně dlouhá doba. Deset mysliveckých sezón, deset jeleních říjí, desítky honů na drobnou, naháněk na černou a stovky hodin práce v honitbě. V případě života časopisu (byť ten desátý rok je teprve na začátku) mě to tak dlouhé nepřipadá, nicméně jsou to roky usilovné práce pro kamarády myslivce i pro ostatní, kteří mají rádi přírodu. Práce, která nepřináší hmotné statky, ale je-li dobře vykonána, potěší.
Vážení čtenáři, dovolte mi, abych vám na závěr ještě jednou poděkoval za vaši přízeň, popřál vám do roku 2009 mnoho mysliveckých zážitků a krásných chvilek prožitých v přírodě a snad se nebudete zlobit, když popřeji i Světu myslivosti do jeho jubilejního ročníku a dalších let pevné zdraví.
Vážení čtenáři,
docela zřetelně si vzpomínám na okamžik, kdy jsem byl požádán o vyslovení názoru na vydávání nového mysliveckého časopisu. Tehdy, někdy ve druhé polovině roku 1999, jsem neváhal ani vteřinu s kladnou odpovědí. Záměr podpořila také většina oslovených odborníků různého mysliveckého zaměření i dotázaní zástupci myslivecké veřejnosti. Netrvalo dlouho a nový časopis měl jméno, formát, redakční radu a hlavně nezbytné finanční zázemí. Vzhledem k počáteční euforii jsme se příliš nezabývali námitkami různých prognostiků, že druhý myslivecký časopis na tak malém trhu nemá šanci uspět, že nebudeme mít o čem psát, že neodoláme konkurenci, že možnosti získat finanční prostředky z reklamy jsou omezené atd.
První zasedání redakční rady, pokud si dobře pamatuji, bylo velmi bouřlivé. Co člen, to jiný názor, nápad střídal nápad a všichni jsme měli utkvělou představu, že první číslo Světa myslivosti bude naprosto precizní, bez jediné chybičky. S odstupem času již vím, že naše očekávání byla nesplnitelná a naše přání naivní. Výsledek se – pochopitelně – v mnohém lišil od našich představ: nevěrohodné barvy, typografické chyby a několik překlepů. Provedli jsme některé změny ve výrobě, přišel nový grafik, zaměstnali jsme korektorku a všichni jsme se snažili o to, aby další čísla byla lepší a odpovídala významu časopisu. Řečeno lékařskou terminologií: porod proběhl s komplikacemi, novorozenec byl stabilizován a po několika měsících téměř v pořádku. Ukázalo se, že vyrobit po formální i obsahové stránce nový atraktivní časopis je pro nepříliš zkušený tým velmi obtížné. Ještě obtížnější však bylo udržet jej při životě, tj. získat tolik předplatitelů, aby se alespoň z větší části pokryly náklady na výrobu. Na každé z redakčních rad jsme netrpělivě čekali na sdělení, kolik nových předplatitelů přibylo. Věřte, že v atmosféře tvrdého konkurenčního boje jsme za každého z vás, kteří si Svět myslivosti předplatili, byli skutečně vděčni.
S přibývajícími zkušenostmi se začalo dařit trvale odstraňovat drobné chyby, někdy jsme dokonce celé číslo pochválili bez zásadních připomínek. S rostoucí úrovní časopisu přicházely nové materiály k publikaci, mohli jsme začít spolupracovat s odborníky v různých oborech myslivosti, specialisty na střelné zbraně a stále častěji jsme dostávali nabídky ke zveřejňování fotografií našich i zahraničních fotografů zvěře a přírody. Díky tomu se snad začalo dařit připravovat jednotlivá čísla tak, aby byla zajímavá pro co nejširší okruh čtenářů. S cílem vyvolat diskusi v letargizující myslivecké společnosti jsme se odhodlali i k publikaci některých kontroverzních materiálů. Vaše ohlasy, často velmi protichůdné, a následná diskuse ukázaly nezbytnost otevřené komunikace. Svým způsobem pomohly nejen ke zviditelnění Světa myslivosti, ale přispěly též k řešení ožehavých problémů české myslivosti.
Vážení čtenáři, vrátím-li se k medicínské terminologii, mohu konstatovat, že za sebou máme dětská léta doprovázená různými drobnými onemocněními, jejichž léčba však není ani příliš složitá, ani nikterak nákladná. Snad alespoň část z vás byla spokojena s tím, jak naše společné dítě „vypadá“, co všechno „umí“ a jaké má „chování“.
Ohlédnu-li se za uplynulými devíti lety, mohu nejen za sebe, ale jistě i za všechny členy redakční rady Světa myslivosti zcela určitě prohlásit, že nelitujeme času, který jsme našemu časopisu ve volných chvílích věnovali. Bez vás, kteří časopis čtete, přispíváte do něj, kritizujete jej a mluvíte o něm, by ale vše, co děláme, nemělo smysl. Vaše spokojenost je oceněním naší práce, a proto si vaší přízně nesmírně ceníme, vážíme si jí a děkujeme za ni. Mohu slíbit, že uděláme vše, co je v našich silách, abyste byli i v dalších letech s úrovní Světa myslivosti spokojeni.
Svět myslivosti stojí na prahu jubilejního desátého ročníku. Deset let v životě myslivce je poměrně dlouhá doba. Deset mysliveckých sezón, deset jeleních říjí, desítky honů na drobnou, naháněk na černou a stovky hodin práce v honitbě. V případě života časopisu (byť ten desátý rok je teprve na začátku) mě to tak dlouhé nepřipadá, nicméně jsou to roky usilovné práce pro kamarády myslivce i pro ostatní, kteří mají rádi přírodu. Práce, která nepřináší hmotné statky, ale je-li dobře vykonána, potěší.
Vážení čtenáři, dovolte mi, abych vám na závěr ještě jednou poděkoval za vaši přízeň, popřál vám do roku 2009 mnoho mysliveckých zážitků a krásných chvilek prožitých v přírodě a snad se nebudete zlobit, když popřeji i Světu myslivosti do jeho jubilejního ročníku a dalších let pevné zdraví.