Úvodník 12/2009
Ing. David Vaca, Ph.D.
Vážení čtenáři,
závěr roku vybízí k různým zamyšlením, často s ohledem na zhodnocení uplynulých dvanácti měsíců. Já si v letošním prosincovém úvodníku dovolím zajít v čase o něco dál, a to do r. 2002. Tehdy, konkrétně v srpnovém čísle Světa myslivosti, vyšel pilotní díl seriálu, který jsme nazvali Naše obory. Cílem redakce bylo zmapovat nejdůležitější a nejzajímavější oborní chovy v ČR. Téma získalo záhy u čtenářů velkou oblibu a články o oborách vychází v našem časopise nepřetržitě dodnes (s jedinou výjimkou, jíž bylo č. 10/2002). Vše však má svůj konec, a tak i seriál o oborách dospěl do finále. V tomto čísle časopisu si na str. 38–39 můžete přečíst závěrečný díl. Domnívám se, že není na škodu ohlédnout se krátce za seriálem, který více než sedm let patřil k pilířům obsahu Světa myslivosti.
Na úvod si neodpustím trochu statistiky. Seriál se objevil v celkem 88 číslech časopisu (včetně tohoto) a bylo v něm představeno téměř 190 oborních chovů z celé naší republiky. Nejprve jsme věnovali pozornost historickým oborám větších výměr, poté jsme mapovali i obory mladší a menší. Od ledna 2008 jsme zvolili podobu informování o oborách podle jednotlivých krajů kvůli tomu, aby bylo možné podchytit i obory nejmenší a nejmladší, byť názor na ně a chov zvěře v nich není mezi myslivci jednotný. Šlo nám o zisk maxima podkladů o současném obornictví v ČR. To se podařilo, takže momentálně máme k dispozici ucelený přehledový materiál o oborních chovech u nás, který v příštím roce vydáme v knižní podobě. Ostatně nemálo čtenářů se nás dotazovalo na to, zda neplánujeme vydat seriál knižně. Rád sděluji, že se na knize pracuje.
Nebylo vždy jednoduché dopídit se k údajům o oboře, kterou jsme chtěli představit. Téměř pravidelně jsme naráželi na bariéru nezájmu ze strany vlastníků obory, kteří neměli chuť veřejně prezentovat svůj chov. Důvody měli různé. Nutno dodat, že po usilovném přesvědčování nedůvěřivých majitelů obor o tom, že nám jde o získání údajů k serióznímu účelu, se nakonec většina z nich nechala obměkčit a údaje nám poskytla. Za to jim patří poděkování.
Seriál o oborách byl objektem častých diskusí na zasedáních redakční rady Světa myslivosti. Na jednu stranu byla kvitována s povděkem systematičnost práce a komplexnost získaného materiálu, na stranu druhou jsme byli často upozorňováni na hodnověrnost údajů o uváděných stavech zvěře a celkovém odstřelu. Velmi rychle jsme došli k závěru, že pouze vlastníci obor či oborníci vědí, kolik zvěře ve své oboře mají, a že teoretické poučky o chovu zvěře v oborách jsou mnohdy na hony vzdálené současné praxi. Jde o komplikované téma na velmi dlouhou diskusi, v níž se v budoucnu jistě nevyhneme též otázce společenské akceptovatelnosti oborních chovů, která již nyní nabývá na důležitosti. Stejně významná bude otázka etiky v oborních chovech zvěře či využívání moderních metod plemenitby, resp. názor na to, které postupy ještě patří do myslivosti a které je třeba odmítnout.
Tématu oborních chovů se do budoucna jistě nebudeme vyhýbat. Plyne to již z pouhého faktu, že stále vznikají nové obory, byť již ne tak rychle, jako počátkem tohoto tisíciletí. Jiné jsou naopak před zánikem. Budeme rádi za vaše připomínky a názory na toto téma.
Na závěr mi dovolte poděkovat vám za přízeň, kterou věnujete Světu myslivosti, a vyjádřit přání, aby tomu tak bylo i v příštím roce. Tímto číslem (v pořadí sto dvacátým) uzavíráme desátý rok existence našeho časopisu. Až jím budete listovat, v redakci již budeme dávat dohromady materiál na první číslo 11. ročníku …
Jménem celé redakce přeji všem čtenářům příjemné Vánoce a úspěšný rok 2010!
Vážení čtenáři,
závěr roku vybízí k různým zamyšlením, často s ohledem na zhodnocení uplynulých dvanácti měsíců. Já si v letošním prosincovém úvodníku dovolím zajít v čase o něco dál, a to do r. 2002. Tehdy, konkrétně v srpnovém čísle Světa myslivosti, vyšel pilotní díl seriálu, který jsme nazvali Naše obory. Cílem redakce bylo zmapovat nejdůležitější a nejzajímavější oborní chovy v ČR. Téma získalo záhy u čtenářů velkou oblibu a články o oborách vychází v našem časopise nepřetržitě dodnes (s jedinou výjimkou, jíž bylo č. 10/2002). Vše však má svůj konec, a tak i seriál o oborách dospěl do finále. V tomto čísle časopisu si na str. 38–39 můžete přečíst závěrečný díl. Domnívám se, že není na škodu ohlédnout se krátce za seriálem, který více než sedm let patřil k pilířům obsahu Světa myslivosti.
Na úvod si neodpustím trochu statistiky. Seriál se objevil v celkem 88 číslech časopisu (včetně tohoto) a bylo v něm představeno téměř 190 oborních chovů z celé naší republiky. Nejprve jsme věnovali pozornost historickým oborám větších výměr, poté jsme mapovali i obory mladší a menší. Od ledna 2008 jsme zvolili podobu informování o oborách podle jednotlivých krajů kvůli tomu, aby bylo možné podchytit i obory nejmenší a nejmladší, byť názor na ně a chov zvěře v nich není mezi myslivci jednotný. Šlo nám o zisk maxima podkladů o současném obornictví v ČR. To se podařilo, takže momentálně máme k dispozici ucelený přehledový materiál o oborních chovech u nás, který v příštím roce vydáme v knižní podobě. Ostatně nemálo čtenářů se nás dotazovalo na to, zda neplánujeme vydat seriál knižně. Rád sděluji, že se na knize pracuje.
Nebylo vždy jednoduché dopídit se k údajům o oboře, kterou jsme chtěli představit. Téměř pravidelně jsme naráželi na bariéru nezájmu ze strany vlastníků obory, kteří neměli chuť veřejně prezentovat svůj chov. Důvody měli různé. Nutno dodat, že po usilovném přesvědčování nedůvěřivých majitelů obor o tom, že nám jde o získání údajů k serióznímu účelu, se nakonec většina z nich nechala obměkčit a údaje nám poskytla. Za to jim patří poděkování.
Seriál o oborách byl objektem častých diskusí na zasedáních redakční rady Světa myslivosti. Na jednu stranu byla kvitována s povděkem systematičnost práce a komplexnost získaného materiálu, na stranu druhou jsme byli často upozorňováni na hodnověrnost údajů o uváděných stavech zvěře a celkovém odstřelu. Velmi rychle jsme došli k závěru, že pouze vlastníci obor či oborníci vědí, kolik zvěře ve své oboře mají, a že teoretické poučky o chovu zvěře v oborách jsou mnohdy na hony vzdálené současné praxi. Jde o komplikované téma na velmi dlouhou diskusi, v níž se v budoucnu jistě nevyhneme též otázce společenské akceptovatelnosti oborních chovů, která již nyní nabývá na důležitosti. Stejně významná bude otázka etiky v oborních chovech zvěře či využívání moderních metod plemenitby, resp. názor na to, které postupy ještě patří do myslivosti a které je třeba odmítnout.
Tématu oborních chovů se do budoucna jistě nebudeme vyhýbat. Plyne to již z pouhého faktu, že stále vznikají nové obory, byť již ne tak rychle, jako počátkem tohoto tisíciletí. Jiné jsou naopak před zánikem. Budeme rádi za vaše připomínky a názory na toto téma.
Na závěr mi dovolte poděkovat vám za přízeň, kterou věnujete Světu myslivosti, a vyjádřit přání, aby tomu tak bylo i v příštím roce. Tímto číslem (v pořadí sto dvacátým) uzavíráme desátý rok existence našeho časopisu. Až jím budete listovat, v redakci již budeme dávat dohromady materiál na první číslo 11. ročníku …
Jménem celé redakce přeji všem čtenářům příjemné Vánoce a úspěšný rok 2010!