Úvodník 5/2009
Ing. David Vaca, Ph.D.
Vážení čtenáři,
o některých věcech víme, že nejsou optimální a že bychom mohli či spíše měli ve svém zájmu usilovat o jejich zlepšení. Současně si však uvědomujeme, že uvedeme-li věci do pohybu s cílem změnit současný stav, nečeká nás snadná cesta a výsledek našeho snažení může být přinejmenším nejistý. Obáváme se toho, že ve finále bychom mohli zjistit, že výsledná změna je spíše k horšímu. A tak přešlapujeme na místě, přemýšlíme a diskutujeme. Pro jistotu však potichu, abychom neupoutali pozornost těch, kteří by také chtěli změnu, ale opačným směrem, a naše počínání by je mohlo probudit k aktivitě. Občas zanadáváme na současný stav, občas si oddechneme, že by mohlo být ještě hůře. O čem je řeč? O našem zákonu o myslivosti.
Nemá cenu vracet se k jeho tvorbě, na situaci před několika lety si každý z nás dobře vzpomíná. Léta rychle utíkají, přehoupli jsme se do druhé půle desetiletého nájemního období a jsme svědky toho, že se v médiích stále častěji diskutuje o nutnosti změnit zákon. Myslivci to neříkají, tyto hlasy zaznívají především od části vlastníků honebních pozemků a ochranářských organizací. Vrcholný orgán státní správy myslivosti – Ministerstvo zemědělství ČR – se v této věci vyjadřovalo dosud jen velmi opatrně a diplomaticky. Po nedávných personálních změnách a vnitřní diskusi se však najednou z Prahy ozývá rozhodné: „Jdeme do toho! Připravíme moderní koncepci myslivosti, ze které bude snadné stvořit zákon. Oslovíme všechny zainteresované, výsledek bude konsensem všech názorů.“ Kéž by tomu tak bylo. Před lety mělo ministerstvo také snahu vytvořit platformu k diskusi o podobě zákona. Platforma sice vznikla, ale zainteresované subjekty se zanedlouho rozhádaly a jak to dopadlo, víme všichni. Pokud přejdeme k jádru věci, narazíme dnes, stejně jako před lety, na otázky, které zásadně rozdělují myslivce a část vlastníků pozemků. Jde především o míru zasahování státu do věcí souvisejících s výkonem práva myslivosti a o minimální výměru honitby. Znovu lze očekávat ostrou výměnu názorů. Každopádně bude zajímavé sledovat počínání MZe. Novým ředitelem odboru rybářství, myslivost a včelařství se stal – pro mnohé překvapivě – dr. Ing. Libor Řehák, jenž od poloviny 90. let vytrvale upozorňuje na to, že naše myslivost potřebuje transformaci. Pod hlavičkou Asociace profesionálních myslivců ČR, jejímž prezidentem donedávna byl, vznikla řada materiálů na toto téma. Nyní dostal možnost ovlivnit sled věcí z pozice pracovníka vrcholného orgánu státní správy myslivosti. Uvidíme, zda se mu podaří přesvědčit své nadřízené o nutnosti změn, sestavit tým spolupracovníků a své vize uvést v život.
O něco dříve, než proběhly personální změny na MZe, došlo k „zemětřesení“ na generálním ředitelství Lesů České republiky, s. p. To však většinu myslivců a hlavně lesníků v posledních letech nemohlo na rozdíl od ministerských změn překvapit. S novým generálním ředitelem Ing. Svatoplukem Sýkorou přišlo rozhodnutí pronajmout část ze 150 režijních honiteb s cílem zvýšit efektivitu a ekonomický výsledek LČR v oblasti myslivosti. Do jaké míry se tento cíl podaří naplnit, je rovněž s otazníkem. Podle průběhu posledních měsíců to totiž vypadá, že přinejmenším v případě části honiteb LČR končí doba několikasettisícových nájmů, které nebyly v r. 2003 něčím neobvyklým. Během let se nájmy díky klauzuli v nájemních smlouvách postupně zvyšovaly a dnes se, možná i vlivem ekonomické krize, stávají pro některé nájemce neúnosnými. O nabídnuté honitby zájem určitě bude, otázkou je, za jakou cenu.
Výše uvedená témata budeme pečlivě sledovat a snažit se na stránkách Světa myslivosti přinášet aktuální a objektivní informace.
Vážení čtenáři,
o některých věcech víme, že nejsou optimální a že bychom mohli či spíše měli ve svém zájmu usilovat o jejich zlepšení. Současně si však uvědomujeme, že uvedeme-li věci do pohybu s cílem změnit současný stav, nečeká nás snadná cesta a výsledek našeho snažení může být přinejmenším nejistý. Obáváme se toho, že ve finále bychom mohli zjistit, že výsledná změna je spíše k horšímu. A tak přešlapujeme na místě, přemýšlíme a diskutujeme. Pro jistotu však potichu, abychom neupoutali pozornost těch, kteří by také chtěli změnu, ale opačným směrem, a naše počínání by je mohlo probudit k aktivitě. Občas zanadáváme na současný stav, občas si oddechneme, že by mohlo být ještě hůře. O čem je řeč? O našem zákonu o myslivosti.
Nemá cenu vracet se k jeho tvorbě, na situaci před několika lety si každý z nás dobře vzpomíná. Léta rychle utíkají, přehoupli jsme se do druhé půle desetiletého nájemního období a jsme svědky toho, že se v médiích stále častěji diskutuje o nutnosti změnit zákon. Myslivci to neříkají, tyto hlasy zaznívají především od části vlastníků honebních pozemků a ochranářských organizací. Vrcholný orgán státní správy myslivosti – Ministerstvo zemědělství ČR – se v této věci vyjadřovalo dosud jen velmi opatrně a diplomaticky. Po nedávných personálních změnách a vnitřní diskusi se však najednou z Prahy ozývá rozhodné: „Jdeme do toho! Připravíme moderní koncepci myslivosti, ze které bude snadné stvořit zákon. Oslovíme všechny zainteresované, výsledek bude konsensem všech názorů.“ Kéž by tomu tak bylo. Před lety mělo ministerstvo také snahu vytvořit platformu k diskusi o podobě zákona. Platforma sice vznikla, ale zainteresované subjekty se zanedlouho rozhádaly a jak to dopadlo, víme všichni. Pokud přejdeme k jádru věci, narazíme dnes, stejně jako před lety, na otázky, které zásadně rozdělují myslivce a část vlastníků pozemků. Jde především o míru zasahování státu do věcí souvisejících s výkonem práva myslivosti a o minimální výměru honitby. Znovu lze očekávat ostrou výměnu názorů. Každopádně bude zajímavé sledovat počínání MZe. Novým ředitelem odboru rybářství, myslivost a včelařství se stal – pro mnohé překvapivě – dr. Ing. Libor Řehák, jenž od poloviny 90. let vytrvale upozorňuje na to, že naše myslivost potřebuje transformaci. Pod hlavičkou Asociace profesionálních myslivců ČR, jejímž prezidentem donedávna byl, vznikla řada materiálů na toto téma. Nyní dostal možnost ovlivnit sled věcí z pozice pracovníka vrcholného orgánu státní správy myslivosti. Uvidíme, zda se mu podaří přesvědčit své nadřízené o nutnosti změn, sestavit tým spolupracovníků a své vize uvést v život.
O něco dříve, než proběhly personální změny na MZe, došlo k „zemětřesení“ na generálním ředitelství Lesů České republiky, s. p. To však většinu myslivců a hlavně lesníků v posledních letech nemohlo na rozdíl od ministerských změn překvapit. S novým generálním ředitelem Ing. Svatoplukem Sýkorou přišlo rozhodnutí pronajmout část ze 150 režijních honiteb s cílem zvýšit efektivitu a ekonomický výsledek LČR v oblasti myslivosti. Do jaké míry se tento cíl podaří naplnit, je rovněž s otazníkem. Podle průběhu posledních měsíců to totiž vypadá, že přinejmenším v případě části honiteb LČR končí doba několikasettisícových nájmů, které nebyly v r. 2003 něčím neobvyklým. Během let se nájmy díky klauzuli v nájemních smlouvách postupně zvyšovaly a dnes se, možná i vlivem ekonomické krize, stávají pro některé nájemce neúnosnými. O nabídnuté honitby zájem určitě bude, otázkou je, za jakou cenu.
Výše uvedená témata budeme pečlivě sledovat a snažit se na stránkách Světa myslivosti přinášet aktuální a objektivní informace.