Úvodník 7/2009
Ing. David Vaca, Ph.D.
Vážení čtenáři,
čím jiným začít tento úvodník než ohlédnutím za veletrhem Natura viva 2009, jehož součástí byla národní přehlídka trofejí, tedy akce, která se koná jednou za pět let. Je pravda, že odstup od minulé národní přehlídky byl o rok kratší, ale to nic nemění na významu, který se této akci všeobecně přikládá.Jaká tedy byla Natura viva 2009? Pokud by se měl hledat výstižný přívlastek, asi nejvhodnější by bylo použít výraz „standardní“. Odhlédneme-li od národní přehlídky trofejí, vše ostatní vidíme/prožíváme/chválíme/kritizujeme na výstavišti každý rok. Natura viva, to je obrovská nabídka lovecké výzbroje a výstroje, všudypřítomná dechová hudba, tlačenice u stánků, přátelská setkání s kamarády z nejrůznějších koutů republiky, nedýchatelno v halách, takřka rodinná atmosféra, koncerty loveckých trubačů, pot, předražené klobásy a pivo, fronty na toaletách, lovecké trofeje, medovina atd. Po patnácti ročnících lze tvrdit, že tuto akci nenavštívilo snad jen minimum tuzemských myslivců, takže všichni dobře ví, o čem je řeč, když se řekne Natura viva.
Opakovaně zaznívá kritika některých návštěvníků či vystavovatelů zejména v souvislosti s omezenou kapacitou výstaviště, technickými nedostatky, omezeným prostorem k parkování atd. O všem lze diskutovat a vymýšlet, co by se dalo zlepšit, ale při tom je třeba si uvědomit jednu zásadní věc: Natura viva je náš jediný myslivecký veletrh, tudíž nemá konkurenci, která je motorem změn. Přičteme-li k tomu fakt, že má exkluzivní podporu Českomoravské myslivecké jednoty, relativně strategickou polohu na mapě, zvládnutou propagaci a dnes již lze říci, že i tradici, je nabíledni, že volání po změnách či důstojnějším prostředí vyznívá do prázdna. Těm, kteří by rádi zažili výstavu jinde a jinak se tak musí logicky vybavit parafráze citátu velikána našeho národa Járy Cimrmana: „Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.“ Bohužel. Dokud se některé z výše uvedených věcí nezmění, budeme stále jezdit na „naši starou dobrou Naturu vivu“ a snít o lepších zítřcích. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že valná část návštěvníků je s veletrhem spokojena (možná si už zvykla), takže proč z toho dělat problém …
Jak již bylo konstatováno, letošní ročník veletrhu byl obohacen o národní přehlídku trofejí. Před čtyřmi lety kritizoval na tomto místě doc. RNDr. Petr Koubek, CSc., kromě jiného přílišnou glorifikaci trofejí z intenzivních chovů na úkor chovu zvěře ve volných honitbách. V tomto ohledu se toho moc nezměnilo. Poptávka po silných trofejích je stále velká a mnoho lovců je ochotných přimhouřit oči nad tím, kde a za jakých okolností uloví kapitálního jelena, daňka či muflona. Dobrým krokem ze strany organizátorů národní přehlídky trofejí bylo oddělit v katalogu i na přehlídce trofeje z volnosti od trofejí z obor. Nejde o nic nového, takto se trofeje rozdělovaly již na výstavách před 70 lety. Dnes se k tomuto systému vracíme a pod tlakem nejrůznějších podvodů s „dopovanými trofejemi“, neuznanou světovou trofejí jelena odchovaného na malé farmě v Rakousku a „uloveného“ v Bulharsku či moderních metod plemenitby, které se přímo či nepřímo promítají do myslivosti, začínáme diskutovat o tom, co je ještě myslivost, kde jsou její hranice a jak to udělat, aby se některé většinově odmítané jevy podařilo eliminovat. V rámci této diskuse jsme do tohoto čísla zařadili i příspěvek o inseminační stanici jelenů, daňků a muflonů, která byla založena před dvěma lety na Slovensku, a anketu, která se váže k tomuto tématu. Není pochyb o tom, že v případě diskuse a hledání řešení (existuje-li nějaké) půjde o běh na dlouhou trať. Snaha o jeho nalezení by však měla být v zájmu nás všech.