Příběhy loveckých obrazů – Rien Poortvliet
Petr Šeplavý
Když jsem jel v létě roku 1997 s redaktorem časopisu Wild und Hund Alexandrem Kraahem do Holandska navštívit rodinu Riena Poortvlieta, abychom s holandským vydavatelem a vdovou po malíři projednali korektury u nás vyráběného kalendáře, byl již Rien Poortvliet dva roky po smrti. V jeho rodném domku v Soestu na holandském venkově jsem měl možnost vidět malířův ateliér, kde vše zůstalo jako v den předčasné smrti. V relativně tmavé místnosti s originály obrazů na stěnách ležela na masivním dřevěném pracovním stole rozpracovaná kresba a vedle ní štětce v hrnečku a sklenička s vodou, kterou paní Poortvlietová denně vyměňuje. Vše vypadalo, jako by si malíř jen na chvilku odskočil. Celá místnost byla prodchnuta odkazem skvělého ilustrátora a malíře mysliveckých námětů Riena Poortvlieta.
Když jsem jel v létě roku 1997 s redaktorem časopisu Wild und Hund Alexandrem Kraahem do Holandska navštívit rodinu Riena Poortvlieta, abychom s holandským vydavatelem a vdovou po malíři projednali korektury u nás vyráběného kalendáře, byl již Rien Poortvliet dva roky po smrti. V jeho rodném domku v Soestu na holandském venkově jsem měl možnost vidět malířův ateliér, kde vše zůstalo jako v den předčasné smrti. V relativně tmavé místnosti s originály obrazů na stěnách ležela na masivním dřevěném pracovním stole rozpracovaná kresba a vedle ní štětce v hrnečku a sklenička s vodou, kterou paní Poortvlietová denně vyměňuje. Vše vypadalo, jako by si malíř jen na chvilku odskočil. Celá místnost byla prodchnuta odkazem skvělého ilustrátora a malíře mysliveckých námětů Riena Poortvlieta.