Úvodník 1/2010
Doc. RNDr. Petr Koubek, CSc.
Vážení čtenáři,
je téměř jisté, že hodnocení uplynulé lovecké sezóny nebude nijak oslnivé. Zklamáním pro většinu myslivců byly výřady drobné zvěře. Ani v oblastech tradičně bohatých na zajíce a bažanty, jako jsou Břeclavsko, Hodonínsko a Znojemsko, nedosahovaly výřady očekávané výše. Rozumní hospodáři v některých honitbách, poté co na prvním honu zjistili, jaká je skutečnost, od dalších raději upustili. A tak se posezení na posledních lečích velmi často měnilo v otevřené diskusní fórum, probírající vliv různých faktorů na stavy drobné zvěře. Množství diskutérů a příspěvků svědčilo o tom, že o osud drobné zvěře se strachuje velká část zúčastněných. Diskuse bývají často velmi bouřlivé a mnohdy, alespoň pro mě, jsou nejpěknějším zážitkem z honu. Je potěšující sledovat, kolik tzv. „obyčejných myslivců“ ví, o čem mluví, zná odbornou literaturu a často ti nejméně nápadní překvapí hlubokými znalostmi a zdravým úsudkem. Ještě jedna věc je na skupině diskutérů nápadná. Většinou mají psa, staré, dobře ošetřované zbraně, obyčejné myslivecké oblečení a upracované ruce. Ti ostatní, jichž v posledních letech přibývá, s nablýskanými italskými brokovnicemi, okázalým oblečením a výbavou, s terénními automobily, v nichž objíždějí hony v širokém okolí, nediskutují. Nemají o čem. Zpravidla ožívají jen při vzpomínkách na „hartebesty“, „elandy“ a „warthogy“, které ulovili na posledním africkém safari …
Občas se setkáme s nápadem, který by stál za vyzkoušení, ale k jeho realizaci chybí vůle, v horším případě několik hlasů na členské schůzi. Jeden, získaný zcela nedávno, bych rád zmínil. Myslivcům z Veselí na Moravě se daří dlouhodobě hospodařit s vysokými stavy zaječí zvěře a mohou se chlubit pěknými výřady (dokonce i v loňském roce!). Přirozeně mě velmi zajímalo, jak je to možné a co je příčinou tohoto stavu. Zdá se, že je to prosté. Kromě běžných, všude praktikovaných opatření, uplatňují myslivci ve Veselí ještě jedno pravidlo: na honech nestřílejí zajíce vybíhající z kruhu (s výjimkou postřelených) a nedotláčejí kruhové leče (často zůstávají lovem nedotčené plochy, které se jinde důsledně „vyloví“). Před 20 lety se moudrému hospodáři podařilo přesvědčit kolegy a prosadil opatření, které může mít opravdu zásadní vliv na stavy zaječí zvěře v této honitbě. Je až neuvěřitelné, jak se daří veselským myslivcům důsledně dodržovat i toto opatření, vyžadující vysokou kázeň. Za to jim patří uznání!
Oč horší máme výsledky v chovu drobné zvěře, o to „lepších“ výsledků dosahujeme v chovu spárkaté. Zvláště některé druhy (sika japonský, jelen lesní, prase divoké) se nám daří „chovat“ až neskutečně dobře. Dotáhli jsme to tak daleko, že jejich stavy budeme muset významně redukovat. Pro mnohé myslivce to bude jistě krutá zpráva. Doba, kdy chov i lov byl založen na fiktivních číslech, zdaleka neodpovídajících skutečným stavům, je pryč. Tlak vlastníků poškozených lesů i orgánů státní správy je soustředěný a v některých oblastech ČR i oprávněný. Těžko argumentovat s fotografií tlupy siků z konce lovecké sezóny, na níž je zachyceno více než 500 jedinců. Těžko argumentovat proti námitkám k chovu nepůvodních druhů (sika), chovaných v neúnosných stavech na úkor druhů původních! Těžko argumentovat na záchranu zbytku jesenických kamzíků! To ale není vina ochranářů, jak lacině tvrdíme, to je vina nás myslivců, že jsme se dostali tak daleko. Nezbývá nám nic jiného, pokud chceme dohodu v jiných případech, než si zamést před svým prahem a udělat, co se udělat musí!
Ještě jedna nepříjemná věc nás čeká. Brzy budeme zjišťovat škody způsobené zvěří, a ty, jak se zdá, nemusí být díky nezvykle teplému počasí na konci roku 2009 malé. Pro mnohé uživatele honiteb možná i likvidační. I v tomto případě platí výše napsané.
Ne za všechny problémy si však mohou myslivci sami. Do nového roku jsme dostali dárek od našich zákonodárců. Stačilo jen vyměnit několik slov, abychom měli zaděláno na závažný problém. Od 1. ledna 2010 bude totiž z trestného činu pytláctví obviněn pouze ten, kdo neoprávněně uloví zvěř nebo ryby v hodnotě nikoliv nepatrné, tedy v hodnotě nejméně 5000 Kč. Pokud někdo neoprávněně uloví zvěř či ryby v hodnotě nižší, dopustí se pouze přestupku. Asi vůbec nikoho nepřekvapí, že něčemu takovému, jako je zákon, v němž se přesně stanovuje podle výše škody, co je a co není trestný čin, chybí cokoliv, co by umožnilo určit výši způsobené škody. Než bude nějaká zákonná norma vypracována a schválena, mohou čeští pytláci vesele pytlačit. Nevím přesně, kde se stala chyba, ale něco mi říká, že o zákonech týkajících se myslivosti by měla být včas informována naše myslivecká organizace zastupující většinu českých myslivců. Byla, nebo nikoli? S poukazem na výsledek je to v obou případech naše selhání.
Česká myslivost se opakovaně potýká s různými problémy, které řeší s větším či menším úspěchem. Nastávající rok nám naši pozici opět neusnadní. Budeme muset, jako již tolikrát v minulosti, řešit palčivé otázky související s chovem zvěře, dodržováním zákonů, budeme muset odrážet někdy neoprávněné požadavky různých zájmových skupin, ale především budeme muset trpělivě a stále dokola vysvětlovat, obhajovat, vyjednávat a hledat pochopení našich spoluobčanů, pro něž myslivost není životní vášní.
Přeji nám, aby opravdových myslivců, jimž leží osud české myslivosti na srdci, příliš neubývalo, a aby se ti, kteří věnují maximum svého volného času ve prospěch zvěře, těšili pevnému zdraví. S jejich pomocí věřím v úspěšný rok 2010.
Vážení čtenáři,
je téměř jisté, že hodnocení uplynulé lovecké sezóny nebude nijak oslnivé. Zklamáním pro většinu myslivců byly výřady drobné zvěře. Ani v oblastech tradičně bohatých na zajíce a bažanty, jako jsou Břeclavsko, Hodonínsko a Znojemsko, nedosahovaly výřady očekávané výše. Rozumní hospodáři v některých honitbách, poté co na prvním honu zjistili, jaká je skutečnost, od dalších raději upustili. A tak se posezení na posledních lečích velmi často měnilo v otevřené diskusní fórum, probírající vliv různých faktorů na stavy drobné zvěře. Množství diskutérů a příspěvků svědčilo o tom, že o osud drobné zvěře se strachuje velká část zúčastněných. Diskuse bývají často velmi bouřlivé a mnohdy, alespoň pro mě, jsou nejpěknějším zážitkem z honu. Je potěšující sledovat, kolik tzv. „obyčejných myslivců“ ví, o čem mluví, zná odbornou literaturu a často ti nejméně nápadní překvapí hlubokými znalostmi a zdravým úsudkem. Ještě jedna věc je na skupině diskutérů nápadná. Většinou mají psa, staré, dobře ošetřované zbraně, obyčejné myslivecké oblečení a upracované ruce. Ti ostatní, jichž v posledních letech přibývá, s nablýskanými italskými brokovnicemi, okázalým oblečením a výbavou, s terénními automobily, v nichž objíždějí hony v širokém okolí, nediskutují. Nemají o čem. Zpravidla ožívají jen při vzpomínkách na „hartebesty“, „elandy“ a „warthogy“, které ulovili na posledním africkém safari …
Občas se setkáme s nápadem, který by stál za vyzkoušení, ale k jeho realizaci chybí vůle, v horším případě několik hlasů na členské schůzi. Jeden, získaný zcela nedávno, bych rád zmínil. Myslivcům z Veselí na Moravě se daří dlouhodobě hospodařit s vysokými stavy zaječí zvěře a mohou se chlubit pěknými výřady (dokonce i v loňském roce!). Přirozeně mě velmi zajímalo, jak je to možné a co je příčinou tohoto stavu. Zdá se, že je to prosté. Kromě běžných, všude praktikovaných opatření, uplatňují myslivci ve Veselí ještě jedno pravidlo: na honech nestřílejí zajíce vybíhající z kruhu (s výjimkou postřelených) a nedotláčejí kruhové leče (často zůstávají lovem nedotčené plochy, které se jinde důsledně „vyloví“). Před 20 lety se moudrému hospodáři podařilo přesvědčit kolegy a prosadil opatření, které může mít opravdu zásadní vliv na stavy zaječí zvěře v této honitbě. Je až neuvěřitelné, jak se daří veselským myslivcům důsledně dodržovat i toto opatření, vyžadující vysokou kázeň. Za to jim patří uznání!
Oč horší máme výsledky v chovu drobné zvěře, o to „lepších“ výsledků dosahujeme v chovu spárkaté. Zvláště některé druhy (sika japonský, jelen lesní, prase divoké) se nám daří „chovat“ až neskutečně dobře. Dotáhli jsme to tak daleko, že jejich stavy budeme muset významně redukovat. Pro mnohé myslivce to bude jistě krutá zpráva. Doba, kdy chov i lov byl založen na fiktivních číslech, zdaleka neodpovídajících skutečným stavům, je pryč. Tlak vlastníků poškozených lesů i orgánů státní správy je soustředěný a v některých oblastech ČR i oprávněný. Těžko argumentovat s fotografií tlupy siků z konce lovecké sezóny, na níž je zachyceno více než 500 jedinců. Těžko argumentovat proti námitkám k chovu nepůvodních druhů (sika), chovaných v neúnosných stavech na úkor druhů původních! Těžko argumentovat na záchranu zbytku jesenických kamzíků! To ale není vina ochranářů, jak lacině tvrdíme, to je vina nás myslivců, že jsme se dostali tak daleko. Nezbývá nám nic jiného, pokud chceme dohodu v jiných případech, než si zamést před svým prahem a udělat, co se udělat musí!
Ještě jedna nepříjemná věc nás čeká. Brzy budeme zjišťovat škody způsobené zvěří, a ty, jak se zdá, nemusí být díky nezvykle teplému počasí na konci roku 2009 malé. Pro mnohé uživatele honiteb možná i likvidační. I v tomto případě platí výše napsané.
Ne za všechny problémy si však mohou myslivci sami. Do nového roku jsme dostali dárek od našich zákonodárců. Stačilo jen vyměnit několik slov, abychom měli zaděláno na závažný problém. Od 1. ledna 2010 bude totiž z trestného činu pytláctví obviněn pouze ten, kdo neoprávněně uloví zvěř nebo ryby v hodnotě nikoliv nepatrné, tedy v hodnotě nejméně 5000 Kč. Pokud někdo neoprávněně uloví zvěř či ryby v hodnotě nižší, dopustí se pouze přestupku. Asi vůbec nikoho nepřekvapí, že něčemu takovému, jako je zákon, v němž se přesně stanovuje podle výše škody, co je a co není trestný čin, chybí cokoliv, co by umožnilo určit výši způsobené škody. Než bude nějaká zákonná norma vypracována a schválena, mohou čeští pytláci vesele pytlačit. Nevím přesně, kde se stala chyba, ale něco mi říká, že o zákonech týkajících se myslivosti by měla být včas informována naše myslivecká organizace zastupující většinu českých myslivců. Byla, nebo nikoli? S poukazem na výsledek je to v obou případech naše selhání.
Česká myslivost se opakovaně potýká s různými problémy, které řeší s větším či menším úspěchem. Nastávající rok nám naši pozici opět neusnadní. Budeme muset, jako již tolikrát v minulosti, řešit palčivé otázky související s chovem zvěře, dodržováním zákonů, budeme muset odrážet někdy neoprávněné požadavky různých zájmových skupin, ale především budeme muset trpělivě a stále dokola vysvětlovat, obhajovat, vyjednávat a hledat pochopení našich spoluobčanů, pro něž myslivost není životní vášní.
Přeji nám, aby opravdových myslivců, jimž leží osud české myslivosti na srdci, příliš neubývalo, a aby se ti, kteří věnují maximum svého volného času ve prospěch zvěře, těšili pevnému zdraví. S jejich pomocí věřím v úspěšný rok 2010.