Úvodník 11/2010

V posledních dvou desetiletích byla v odborném mysliveckém tisku publikována řada článků objasňujících uvedenou problematiku, konaly se dvě odborné konference na toto téma a Ministerstvo zemědělství vydalo poměrně obsáhlou tematickou brožuru. Na přechod k nábojům s bezolovnatými broky k lovu vodní pernaté zvěře jsem se náhodně zeptal deseti myslivců, jichž se odstřel vodní pernaté zvěře bezprostředně týká, a také dvou prodejců zbraní a střeliva. Myslivci byli o problematice netoxických broků bohužel informováni jen velmi mlhavě nebo vůbec a více než polovina z nich netušila, že od příštího roku nebudou moci používat k výše uvedenému účelu náboje s olověnými broky. Zarážející bylo, že ani prodejci nic konkrétního nevěděli. Budou se snad u nás opakovat problémy dánských myslivců z období před dvěma desítkami let, když dnes jsme na změnu mnohem lépe připraveni, pokud jde o střelivo laborované netoxickými broky vyvinuté pro Evropu, a jsme také jedním z posledních států v Evropě, kde toto opatření nabývá platnosti?

Opatření při odstřelu vodní pernaté zvěře se přitom týká nemalé části českých myslivců, snad jedné čtvrtiny, možná až třetiny. Úlovky vodní pernaté zvěře se ročně počítají ve stovkách tisíc kusů, což rozhodně není nepodstatné.

Na zákaz používání olověných broků k tomuto účelu jsou přitom připraveni jak výrobci střeliva včetně tuzemské firmy Sellier & Bellot, a. s., tak Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Mezinárodní komise pro zkoušky ručních palných zbraní (C. I. P.) stanovila dvě kategorie nábojů s „ocelovými“ broky. První je určena pro běžné zbraně určené a přezkoušené pro náboje s olověnými broky, samozřejmě pokud jsou dostatečně robustní a v dobrém technickém stavu. Tato kategorie chyběla před 20 lety při přechodu na bezolovnaté broky v prvním evropském státu – Dánsku. Zbraně pro tyto náboje nemusí být ani přezkoušeny pro „ocelové“ broky. Druhá kategorie zahrnuje náboje většího výkonu, pro něž musí být zbraň dostatečně masivní a musí být přezkoušena pro náboje s „ocelovými“ broky. Balení nábojů druhé kategorie musí být řádně označeno.

V praxi myslivci záhy poznají, že výkon nábojů s „ocelovými“ broky je ve srovnání s olověnými broky nižší, účinný dostřel je u nábojů první kategorie menší přibližně o čtvrtinu a pro dosažení stejné ranivosti je třeba užít větší průměr broků. Pokud myslivci tyto faktory nezohlední, výrazně naroste podíl postřelené zvěře. V každém případě by si myslivci měli střelbu s „ocelovými“ broky vyzkoušet na střelnici, protože rozdíl v porovnání se střelbou olověnými broky je značný a často trvá dlouho, než se s těmito náboji „chytí“.

Jaké zbraně a náboje by měli používat:

• Nejvhodnější je ráž 12, menší ráže 16 a 20 mají výkon výrazně nižší.
• Je třeba, aby „ocelové“ broky měly průměr alespoň 3,2 mm, neboť menší průměr má nedostatečný ranivý účinek.
• Pokud myslivec vystřelí na vodní pernatou zvěř jen několik ran ročně a má zbraň, která není příliš robustní, je asi nejvhodnější a ještě finančně únosné užívat náboje s vizmutovými broky. Jejich balistika je téměř stejná jako balistika olověných broků a nekladou také větší nároky na zbraň, lze je užívat v jakémkoliv zahrdlení. Jejich cena je však asi pětinásobná proti olověným.
• Jestliže myslivec loví vodní pernatou zvěř častěji a má zbraň dostatečně robustní, použije zřejmě náboje s „ocelovými“ broky první kategorie, aniž by musel nechat zbraň přezkoušet pro ocelové broky. Musí však počítat s nižším výkonem a menším účinným dostřelem. Není vhodné plné zahrdlení. Cena těchto nábojů bude záviset na objemu výroby, je však nutno počítat s 1,5 až dvojnásobkem ceny nábojů s olověnými broky.
• Myslivci, kteří si potrpí na vyšší výkon zbraně a mají dostatečně robustní zbraň, mohou nechat svou zbraň přezkoušet pro ocelové broky a používat náboje II. kategorie. Případně mohou zakoupit a používat dovezené speciální zbraně a střelivo např. ráže 12x89.

Lze říci, že odborná stránka problematiky byla již dostatečně rozebrána ve dříve uveřejněných článcích a nemá smysl ji znovu opakovat.

Závěrem bych chtěl říci, že věřím ve vítězství zdravého rozumu a že se myslivci poučí alespoň na „poslední chvíli“ a nedojde tak k poškození kvalitních starších a často velmi hodnotných zbraní, ručních prací minulých generací puškařů, jako se stalo před lety v Dánsku.