Archiv časopisu Svět myslivosti

Číslo 2 (2010)

Úvodník 2/2010

RNDr. Jakub Hruška, CSc.

Vážení čtenáři,
v posledních týdnech vzbudil mezi myslivci pozornost dopis ústředí Českomoravské myslivecké jednoty, vyzývající k protestům kvůli údajnému pokusu státu zmenšit minimální výměru honiteb na 250 ha. Protože je tato informace vytržena z mnohem širšího kontextu, dovolím si uvést ji na pravou míru, což je třeba udělat trochu obšírněji.

Národní lesnický program II a myslivost

Ing. Miroslav Sloup

V současné době se mezi myslivci stále častěji hovoří o Národním lesnickém programu II (NLP II) a jeho dopadech na myslivost. Coby koordinátor projektu za Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, jenž byl pověřen zpracováním návrhu konkretizace opatření pro jednu z tzv. klíčových akcí, jíž je dosažení vyváženého stavu mezi lesem a zvěří, jsem byl redakcí Světa myslivosti požádán o zpracování informace na toto téma.

Stanovisko ČMMJ k projednávání nástrojů NLP II

Ing. Josef Pubal

Již při projednávání Národního lesnického programu II (NLP II) bylo stanovisko Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) velice zdrženlivé. Souhlasné stanovisko s tímto materiálem bylo avizováno v okamžiku, kdy se Ministerstvo zemědělství (MZe) a Ministerstvo životního prostředí (MŽP) z úrovně ministrů zavázala, že cílem NLP II nebude otevřít zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., ale pouze změnit vyhlášku č. 553/2004 Sb. Při projednávání nástrojů NLP II v koordinační radě (KR) NLP II se však naše obavy bezezbytku naplnily.

Metodika stanovení výše lovu na základě stavu ekosystému je na světě. A co dál?

Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D.

Škody působené spárkatou zvěří na lese jsou bezesporu jedním z největších dlouhodobých problémů naší myslivosti. I když si jejich význam nemusíme plně uvědomovat, je faktem, že jde o jeden z mála faktorů, které mohou zásadně změnit celé myslivecké hospodaření. Smyčka požadavků lesníků, příp. zemědělců a ekologů kolem jelení, mufloní a další spárkaté zvěře se stahuje již od 80. let minulého století a v mnoha oblastech již bylo dosaženo dílčích úspěchů. I přes prokazatelnou redukci zvěře a snížení škod je to však pro mnohé stále málo a poslední měsíce přinesly několik změn, které se časem mohou promítnout i do hospodaření v honitbách.

Změny předpisů o ochraně přírody

JUDr. Ing. Jiří Staněk, CSc.

Rok 2009 byl poznamenán, mimo jiné, čilou legislativní aktivitou Ministerstva životního prostředí (MŽP). Zejména v oblasti ochrany přírody a jejích složek bylo vydáno několik právních předpisů, z nichž nejdůležitější jsou nepochybně několikeré významné změny zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Tyto předpisy se některými ustanoveními přímo nebo nepřímo dotýkají také myslivosti, a proto je vhodné si je připomenout.

Další krok k řešení problematiky pytláctví v ČR

Petr Horák a Ing. Libor Řehák, Ph.D.

V pátek 15. ledna t. r. se v aule Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity v Praze uskutečnilo jednání zástupců subjektů zainteresovaných v myslivosti a odborné veřejnosti. Cílem svolání akce byla diskuse o posuzování celospolečenské nebezpečnosti pytláctví a objektivním určování hodnoty všech druhů zvěře.

Hodnocení populací jelení zvěře podle složení paroží

Tomás Landete-Castillejos, Laureano Gallego, Andrés García a José Estevez

Chov volně žijící zvěře prochází změnami a při řešení mnoha problémů, včetně zlepšování kvality trofejí, je stále více zapotřebí vědecký přístup. Některé problémy souvisejí se špatnou praxí chovatelů, jiné jsou biologické či obecné povahy. V řadě biotopů je např. limitujícím faktorem chovu zvěře obsah živin v potravě. Pokud jde o bílkoviny nebo o celkový nedostatek potravy, je poměrně snadné situaci vyřešit. Jestliže však je limitujícím faktorem složení potravy (např. nedostatek některých prvků), je vědecký přístup na místě.

Nové poznatky o liškách

-ta-

Životní podmínky naší zvěře se během posledních desetiletí pronikavě změnily. Změny se projevují, jak může každý pozorovat, rozdílně podle druhu zvěře, pozitivně či negativně. Zatímco drobné zvěře ubývá, stavy velké zvěře vzrůstají. Také stavy lišek se podstatně zvýšily. Důvodů je několik, významné jsou dva: plošné očkování proti vzteklině a proměny krajiny. Dnes je lišek pětkrát více než před 20 roky, což samozřejmě ovlivňuje jejich způsob života: s liškou se čím dál tím více setkáváme v blízkosti měst. Není to nový poznatek; již švýcarští výzkumníci před časem prokázali, že růst počtu lišek souvisí s růstem měst.

Fotopast není jen hračka – zkušenosti z Národního parku Šumava

Mgr. Pavel Šustr, Ph.D., RNDr. Luděk Bufka a Ing. Oldřich Vojtěch

S výzkumnými aktivitami týmu zoologů ze Správy Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, týkajícími se telemetrického sledování zvěře, byli čtenáři Světa myslivosti již dříve seznámeni (č. 3, 4, 5, 6/2008 a 1, 2/2009). Kromě telemetrie a analýzy potravy sledovaných druhů používá náš tým řadu dalších metod výzkumu a monitoringu zvířat. Metodou s velmi zajímavými výsledky je používání fotopastí. Jednou z předností této metody je její neinvazivnost – při jejím použití nijak nezasahujeme do života sledovaných jedinců.

Široké „možnosti“ využití vnadišť

Ing. Lubomír Klement

Již přibližně před deseti lety jsem ve svém článku „Problematika chovu a lovu černé zvěře“, uveřejněném v Myslivosti, upozorňoval na neúměrně se zvyšující stavy divočáků, způsobené chybami v hospodaření s nimi, a nabízel některé možnosti, jež by mohly vést ke snížení jejich početnosti. V diskusi na zmíněné téma byl zpochybněn zejména odchyt mladé černé zvěře s tím, že tato praxe tady kdysi v minulosti byla a vedla k totálnímu vyhubení divočáků ve volnosti. Na druhou stranu několik mysliveckých subjektů potvrdilo, že se odchytu selat již několik let úspěšně věnují. V současné době jsou stavy černé zvěře takové, že si nikdo ani netroufne odhadnout jejich výši. Většina myslivců je ale ráda, že je co lovit, a aby divočáků neubývalo a měli stále prostřeno, naváží po celý rok na místa hrdě nazývaná „vnadiště“ doslova hromady krmiv. Tato vnadiště jsou intenzívně lovecky využívána, ale také bohužel zneužívána …