Úvodník 6/2010
Ing. Petr Smutný
Vážení čtenáři,
toto číslo Světa myslivosti se k vám dostává začátkem měsíce června, měsíce myslivosti. Červen nebyl zvolen za měsíc myslivosti náhodou – v přírodě přicházejí na svět nové životy, které často potřebují lidskou péči a ochranu. V červnu si také připomínáme, že myslivci mají jednu velkou povinnost: propagovat svou činnost na veřejnosti a především mezi mládeží. Získáváme tím nové zájemce o myslivost. Především by však akce měly směřovat k „výchově“ veřejnosti, aby byla k myslivosti tolerantnější.
Velice mě potěšilo, že hlavním tématem tohoto čísla je práce s mládeží. Dovolte mi na tomto místě krátké zamyšlení nad významem propagace myslivosti, v našem případě práce s mladou generací.
Chceme-li objektivně hodnotit současný stav, musíme se ohlédnout do historie. V r. 1983 obdržel tehdejší Český myslivecký svaz od Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře (CIC) čestnou medaili za propracovaný systém práce s mládeží. Časy, kdy práce s mládeží byla v ČR na výsluní, jsou však bohužel ty tam. O to víc bychom měli být pyšní, že se podařilo uchovat a udržet tradici ojedinělého systému Zlaté srnčí trofeje (ZST), která funguje nepřetržitě od roku 1970. O vzniku letos čtyřicetileté tradice se dozvíte více na str. 12–14 v tomto čísle časopisu v rozhovoru s jedním z jejich zakladatelů. Samozřejmě, že cílem práce s mládeží za tehdejšího režimu byla i politická výchova. Kroužky byly prestižní, ovšem často i nucenou záležitostí, takže je bylo možné najít skoro na každé vsi. V této souvislosti je třeba konstatovat, že pokud kroužek vznikl pouze proto, aby „byl“ a naplnil statistiky, měl na své okolí téměř nulový pozitivní dopad. Uvědomme si ale na druhou stranu, že lidé zapálení pro tuto činnost se s politickou situací nemění, a pokud to s výchovou mladé generace myslí vážně, je jedno, za jakého režimu jsou aktivní. Z historie bychom si proto měli vzít především nápady a aktivity, které zanikly, abychom dnes nemuseli vymýšlet již vymyšlené a dokázali se při našem současném počínání poučit. Čtyřicet let fungující systém ZST je toho důkazem.
Po sametové revoluci bohužel došlo k rapidnímu úbytku mysliveckých kroužků, ale i nadšenců pracujících s mládeží a k zániku veškerých dalších aktivit. Lze říci, že tímto propadem jsme zaspali dobu. V současné době se budeme jen velice těžko snažit o zlepšení vnímání myslivosti ve společnosti. Proto bychom neměli usnout na vavřínech s tím, že nám čtyři desítky let nepřetržitě funguje systém ZST, který je v ČR unikátní. Dnešní propagace myslivosti potřebuje daleko více aktivit, než je ZST. Našim prvořadým úkolem je oslovit širokou veřejnost, a tím pádem mládež. Proto nám myslivecké kroužky a ZST nevytrhnou trn z paty. Proč? Protože jsou zaměřeny přece jen více odborně na „mysliveckou mládež“, zatímco široká veřejnost zůstává opomíjena a čím dál více na ni působíme jako uzavřená společnost „zelených mužíků“ střílejících po všem, co se pohne. Je třeba si uvědomit, že propagací myslivosti si nebudujeme konkurenci v podobě masového přívalu nových myslivců, jak také často slýchávám. Zlepšujeme si „podhoubí“ kolem nás, abychom mohli vůbec existovat. Ze zkušenosti vím, že nic nepřekoná vazbu mezi rodičem (myslivcem) a potomkem, kdy existuje vysoká pravděpodobnost, že dítě převezme myslivost po rodiči. Nedělejme si tedy iluze, že propagačními akcemi nalákáme zástupy nových myslivců. Nehledě na to, že bychom je potřebovali – stačí se podívat na demografický vývoj „myslivecké populace“ v ČR …
Děti a mládež jsou pro nás východiskem, jak jednoduše navázat kontakt s veřejností. Myšlenka je jednoduchá: pokud uspořádáme akci pro děti, přijdou s nimi jejich rodiče, a to je přesně to, co dnes potřebujeme. Kdy jindy začít než teď – v červnu, měsíci myslivosti a dnu dětí?
Ekologické, ale i lesnické subjekty to pochopily již dávno. Dnes mají perfektně zpracované programy tzv. lesní pedagogiky či výukové programy na školách. Neměli bychom jim být konkurencí, ale vítaným společníkem pro vzájemné doplnění aktivit. Jde nám přece o společný cíl: vychovávat mladou generaci ke kladnému vztahu k přírodě.
Proto nám všem přeji, abychom dokázali čerpat inspiraci nejen z historie, ale i ze současnosti – z lesní pedagogiky či aktivit různých ekologických organizací. K tomu všemu budeme potřebovat především chuť a nadšení. Říká se, že kdo nehoří, nezapálí. Přeji proto všem, kteří mají chuť propagovat myslivost, aby v sobě zapálili ohníčky, které budou pozvolna přeskakovat i na další kolegy. Postupně vám začnou pomáhat a zúčastňovat se propagačních aktivit. Radostný úsměv dětí a pochopení od rodičů bude vaší největší odměnou a „dřívím“ do ohníčku, který vás zahřeje a dodá vám i vašim spolupracovníkům chuť a síly do další podobné činnosti.