Úvodník 7/2010
Ing. David Vaca, Ph.D.
Vážení čtenáři,
je příjemné zjistit, že stále existují honitby a oblasti chovu zvěře, kde se navzdory dnešní myslivosti nepříliš nakloněné době daří aplikovat osvědčené postupy myslivecké péče o zvěř, využívat při tom moderní poznatky vědy, výzkumu a techniky a dosahovat výborné výsledky nejen v chovu zvěře, ale též v péči o její životní prostředí. Moc jich není, ale přece jen jsou. Mezi takové oblasti patří slovenská Poľana, proslulá především chovem jelení zvěře.Podobné honitby u nás i na Slovensku mají zpravidla velkou výměru a jediného vlastníka a uživatele, který dlouhodobě uplatňuje smysluplná pravidla chovu, dokáže kontrolovat jeho výsledky a reagovat na aktuální situaci přijetím potřebných opatření. Jednoduše řečeno – má chov ve svých rukou. To je to, co bohužel chybí většině našich malých pronajatých honiteb. S jistotou lze říci, že do budoucna nemůžeme počítat s vytvářením rozsáhlých honiteb, takže jedinou cestou, jak zlepšit chov zvěře a řešit problémy s tím související, je chov na větších územních celcích. Jak však vidno, o zakládání oblastí chovu není příliš velký zájem, protože kdyby tomu tak nebylo, existovalo by jich mnohem více než dnes. To je však stará známá písnička, které již většina posluchačů nevěnuje pozornost. Dokud však nebudeme mít zájem sami něco změnit, můžeme po silných trofejích jen zálibně pokukovat.
Na Poľane jsou fascinující – měřeno našim pohledem – nízké početní stavy jelení zvěře, s nimiž tamní myslivci hospodaří, přičemž nelze přehlédnout, že jim do hospodaření zasahují predátoři, hlavně vlci. Zatímco u nás máme v mnoha oblastech chronický problém s nadbytkem především holé zvěře (stavy všech druhů u nás žijící spárkaté zvěře trvale rostou), špatnou věkovou strukturou, nevyrovnaným poměrem pohlaví a nízkou kvalitou trofejové zvěře, na Poľane je tomu přesně naopak. V diskusi o kvalitě zvěře lze samozřejmě argumentovat vysokou úživností tamního prostředí, přirozeným výběrem atd., ale roli člověka-myslivce a účinnosti jeho zásahů do populace zvěře nelze bagatelizovat.
Ani ne tak problematika zvyšování kvality chovu zvěře jako spíše jejích stavů, či lépe škod, které zvěř působí na lesních ekosystémech a v zemědělství, možná získá nový náboj po letošních parlamentních volbách, které podstatně zamíchaly kartami na tuzemské politické scéně. Do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se dostalo mnoho nových tváří a bude zajímavé sledovat rozložení sil při řešení otázek souvisejících s myslivosti. Před volbami sice zástupci politických stran oslovených naší redakcí ve shodě tvrdili, že myslivost nepotřebuje radikální změny, ale tehdy nikdo netušil, jak volby dopadnou … Hodně bude záležet též na tom, kdo se stane ministrem zemědělství a s jakým zadáním na ministerstvo přijde. Role ministra je totiž klíčová v souvislosti s naplňováním Národního lesnického programu II, který může zásadním způsobem ovlivnit hospodaření se zvěří. Možná se přece jen dočkáme slibované novely „plánovací“ vyhlášky č. 553/2004 Sb.
Během příštích měsíců se ukáže, jak se bude vše vyvíjet. Řadu věcí máme ve svých rukou a bylo by škoda složit je klína a nic nedělat. Aktuálně se blíží jedna z příjemných mysliveckých aktivit přelomu července a srpna, jíž je lov srnců v říji, takže každému aktivnímu myslivci s povolenkou k lovu v kapse se přímo nabízí zapojit se do plnění plánu lovu …
Všem přeji „Lovu zdar!“