Úvodník 10/2011
Ing. David Vaca, Ph.D.
Vážení čtenáři,
naplno se rozběhla hlavní lovecká sezóna, která mnohým z nás přinese krásné zážitky z pobytu v přírodě, s přáteli na lovecké chatě, s loveckým psem, těm šťastnějším i radost z úlovku a trofeje a všem určitě nové zkušenosti, a možná i ponaučení. Někdo se samozřejmě dočká zklamání z neúspěšného lovu či přemítání nad uloveným chovným kusem. Taková je myslivost. Na tím vším se však letos vznáší nejistota z budoucna. Co když je to naposledy? Co když za dva roky přijdeme o honitbu? Co když již nebudu moci chodit lovit na svá oblíbená místa? Stejné otázky, které si kladli mnozí myslivci před blížícím se koncem nájemního období před dvaceti či deseti lety, se derou na povrch i nyní.
Nervozitu mezi myslivci je cítit. K jejímu posílení přispívají nejrůznější zprávy šířící se éterem – o snižování výměry honiteb, o zvyšování cen nájemného, o tvorbě nových honiteb atd. A co my – redakce mysliveckého časopisu? Máme tomuto tématu věnovat pozornost? A jak o něm máme psát? Jak ho uchopit? Máme chlácholit čtenáře, že se nemají čeho bát, neboť se nebude nic měnit, nebo bychom měli popisovat, co se (možná) bude dít? Slovo „možná“ úmyslně vkládám do závorky, neboť to, o čem se hovoří v souvislosti s koncem nájemního období, dnes žádný ze zainteresovaných subjektů ani nepotvrdí, ani nevyvrátí.
O tom, že horkému tématu příštích měsíců je nutné věnovat pozornost, není pochyb. Předstírat, že se nic nestane, je pro část myslivců vděčné a konejšivé, ale o to větší rozčarování může přijít. I druhá varianta má však své negativum: psát otevřeně o změnách, jichž se mnozí obávají, podpoří neklid v honitbách, jehož následkem bude intenzivnější odstřel trofejové zvěře se všemi zápornými jevy, které moc dobře známe právě z období před dvaceti či deseti lety, a z něhož se mnohé oblasti dosud nevzpamatovaly. Přesto je třeba téma konce nájemního období sledovat, psát o něm, komentovat aktuální situaci, a to realisticky a bez příkras. Od Světa myslivosti se to očekává. Současně je nutné věřit v zodpovědnost myslivců a právě nyní, v probíhající lovecké sezóně, apelovat na všechny v honitbách, aby při lovu trofejové zvěře zachovali chladnou hlavu a chovali se … myslivecky. V tomto případě ostatně nic jiného nezbývá. Od začátku nynějšího nájemního období se v některých oblastech přece jen podařilo upravit poměr pohlaví a věkovou strukturu velké spárkaté zvěře a bylo by smutné velmi rychle zničit to, co se buduje několik let. Všichni víme, že to jde nadmíru snadno.
Realisticky je nutné věnovat pozornost i početním stavům spárkaté zvěře, jejichž nárůst v podstatě u všech druhů spárkaté zvěře žijící v našich honitbách je nepopiratelný a každý rok jej pouze potvrzují čísla nové myslivecké statistiky. Jistě, existují regionální rozdíly v početnosti zvěře, ale celkový trend zvyšování stavů, který lze vyčíst z grafů vývoje úlovků, je evidentní (Svět myslivosti č. 9/2011). V tomto případě bychom měli naopak postupovat velmi razantně a intenzivně lovit – nikoli trofejovou, ale holou zvěř. Letos, příští rok, za dva roky …
Zákon o myslivosti stanovuje, jak bychom se měli chovat v našich honitbách a co by mělo být výsledkem. Realita se s tím však dosti často neslučuje. Budeme mít v našich honitbách staré jeleny, daňky, muflony, kňoury? Budeme zápolit s vysokými stavy holé zvěře a přemnoženými divočáky? Budeme mít nad sebou neustále Damoklův meč v podobě škod působených zvěří? To záleží především na nás samých.