Úvodník 9/2011

Většina z vás jistě pochopila mírnou dávku ironie a odpustila mi ji, ale soudě podle reakcí okolí (viz zářijové číslo Světa myslivosti), je mezi námi nezanedbatelné množství myslivců, kteří dosud nezaznamenali zásadní legislativní změnu týkající se lovu vodní pernaté zvěře, nebo ji ignorují. Od 1. ledna t. r. je u nás totiž možné lovit vodní pernatou zvěř pouze netoxickými broky. Přechod na netoxické broky řeší zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v § 45 Zakázané způsoby lovu, kde je v odst. 1 písm. w uvedeno: „Je zakázáno používat olověné brokové náboje k lovu vodního ptactva.“

Zákaz lovu vodní pernaté zvěře olověnými broky není žádná novinka. Již v r. 1991 ho přijal Stálý výbor Bernské konvence a Dohodou o ochraně africko-euroasijského stěhovavého vodního ptactva byl r. 2000 stanoven jako konečné datum používání olověných broků na mokřadních lokalitách v členských státech Dohody. Česká republika si vyjednala výjimku do 31. 12. 2010. Na propagaci, zdůvodnění a obhajobu tohoto rozhodnutí a přípravu jeho zavedení do praxe jsme měli čas od nabytí platnosti zákona o myslivosti, tedy deset let. Jak jsme na tuto změnu připraveni?

Musím se přiznat, že na striktní zákaz používání olověných broků k lovu vodní pernaté zvěře nemám vyhraněný názor. Je zřejmé, že opakovaný lov velkého množství kachen na stojatých vodách, zvláště pokud jsou málo hluboké (aby tam mohly sbírat potravu ze dna i plovavé kachny), vede ke kumulaci broků v sedimentech a k větší pravděpodobnosti jejich pozření. Ale co lov kachen a hus mimo vodní plochy? V řadě honiteb téměř chybí vodní plochy, a přesto se tam každoročně loví na posklizňových zbytcích obilí a kukuřice desítky hus a divokých kachen. A co podzimní lov na tekoucích vodách?

Navíc ani mé osobní zkušenosti s lovem netoxickými broky nejsou příliš pozitivní. Mnoho kachen, evidentně zasažených, odlétalo a s jejich dohledáním jsme měli velké problémy, i když jsme stříleli na velmi krátkou vzdálenost (do 20 m). Pravda, stříleli jsme staršími zbraněmi a používali „méně výkonné“ náboje. Počet postřelených a nedohledaných kachen byl v poměru s počtem kachen ulovených olověnými broky výrazně vyšší. V rozporu s tvrzeními zůstalo v ulovených kachnách extrémní množství broků. Kvůli tomu, že se „ocelové“ broky odrážejí téměř od všeho, do čeho narazí, byla střelba velmi náročná na bezpečnost. Je proto téměř jisté, že myslivec dosud lovící olověnými broky bude účinností a hlavně úspěšností střelby netoxickými broky zklamán.

Než ovšem dospěje k tomuto závěru, musí realizovat řadu rozhodnutí. První se váže ke zbrani. Nejjednodušší je koupit novou, již přizpůsobenou střelbě náboji s netoxickými broky. Pokud na ni nemá peníze a bez lovu na kachny se neobejde (a chce ctít zákon), měl by dát svoji zbraň raději přezkoušet, aby s ní mohl bezpečně střílet alespoň náboji s nižším výkonem. I to však něco stojí, přičemž je nutné počítat také s možností, že zbraň zkoušku nevydrží, a pokud ano, tak se dříve nebo později – podle množství vystřelených nábojů – stejně zničí. Pravděpodobně si bude muset také připlatit za náboje, neboť se proslýchá, že budou dražší než ty s olověnými broky.

Lov, který nesplní očekávání a vyžádá si další finanční náklady, nevěstí pro bezproblémovou aplikaci nového legislativního opatření do praxe nic dobrého. To potvrzují také zprávy od prodejců zbraní a střeliva: o náboje s netoxickými broky byl zatím jen minimální zájem, přestože sezóna lovu vodní pernaté je za dveřmi (po jejím ukončení by bylo velmi zajímavé porovnat počet ulovených kachen s počtem zakoupených netoxických nábojů).

Kde se stala chyba? Stojí za současnou situací naše typická vlastnost řešit vše na poslední chvíli, nebo jde o obyčejné úřednické selhání? Dnes můžeme říci, že kompetentní orgány státní správy myslivosti v otázce zavedení netoxických broků byly – zejména v posledních letech platnosti naší výjimky – velmi aktivní. Abychom se na změnu řádně připravili, bylo možné zúčastnit se odborných konferencí a řady seminářů či načerpat informace z četných článků v odborném tisku. Dokonce byl finančně podpořen výzkum vlivu toxického střeliva na vodní pernatou zvěř. I když nepřinesl nijak přesvědčivé výsledky, přece jen upoutal pozornost. Shrnuto a podtrženo: díky uvedeným skutečnostem můžeme docela dobře odhadnout, jak to bude první zářijový týden na českých rybnících, řekách a „loužích“ při lovu vodní pernaté zvěře vypadat. Většina z nás bude spokojeně lovit postaru, jako by se nic nedělo. Tím se ovšem budeme dopouštět přestupku, který může být v případě odhalení trestán pokutou ve výši přibližně 30 000 Kč.

Jak však bude zajištěna kontrola dodržování tohoto legislativního opatření? Kontrolu dodržování používání nábojů s netoxickými broky může provádět pouze orgán státní správy myslivosti, může ji spojit s policejní kontrolou na požívání alkoholu či kontrolou zbraní, ale i v tomto případě je kontrola naprosto bezzubá. Abyste ukojili zvědavost státního úředníka, stačí mít v kapse dva tři „správné“ náboje. Kdo byl někdy na společném lovu kachen nebo na večerním tahu a zná organizaci lovu vodní pernaté zvěře, dobře ví, že dokázat konkrétní osobě, že ulovila kachnu olověnými broky, je zhola nemožné. Přihlédneme-li k množství loveckých akcí vyžadujících kontrolu a k počtu úředníků státní správy myslivosti, kteří jako jediní ji mohou provádět, je nade vší pochybnost zřejmé, že účinná kontrola není a nebude možná. Ostatně, podobně jako většina dotázaných myslivců se i valná část pracovníků státní správy myslivosti k nastalé situaci příliš konkrétně nevyjadřuje, vědoma si nemožnosti cokoliv udělat. Celá záležitost bohužel není nikterak překvapivá a člověk nemusí být znalcem poměrů v české myslivosti a myslivecké legislativě, aby byl překvapen výsledkem.