Úvodník 12/2011

S podobným myšlenkovým postupem zřejmě pracují i naši zákonodárci, a tak se nejen v myslivecké praxi každou chvíli setkáváme s novými právními předpisy, novelizacemi a jinými legislativními změnami. Asi není nutné zdůrazňovat, že ne každá novinka se na 100 % vydaří a splní všechna očekávání. Právě konec kalendářního roku, resp. začátek roku nového je častým bodem zlomu, kdy vstupuje v platnost spousta novinek, a to nejen legislativních. Ani přelom let 2011/2012 nebude v tomto ohledu výjimkou a např. nám myslivcům nabídne novelu veterinárního zákona. Nedělám si iluze, že každý myslivec bude novou legislativní normu dopodrobna studovat, a jsem přesvědčen, že spousta z nás nikdy nepročetla ani předešlý veterinární zákon. V tomto ohledu je úkolem časopisu přiblížit čtenářům nejdůležitější ustanovení týkající se provádění myslivosti a tím přispět k obecně silnějšímu právnímu povědomí i těch myslivců, kteří nenacházejí ve čtení zákonů zalíbení. Z vlastní zkušenosti asistenta při výuce předmětu Myslivost na vysoké škole mohu konstatovat, že u studentů pozoruji stále častější problémy se správným studiem právních předpisů, s jejich chápáním a interpretací. Přitom dokonalá znalost všech právních ustanovení patří k tomu nejdůležitějšímu, co by měl každý myslivec bez výjimky ovládat, neboť stále platí stará pravda, že „každý myslivec je neustále jednou nohou v kriminále“.

Co se týče veterinárního zákona, uvedu svoji osobní zkušenost s vývojem praktického naplňování ustanovení o vyšetřování ulovené zvěře vnímavé na svalovce, a to z pohledu řadových myslivců i Státní veterinární správy ČR (SVS).

V r. 2009 byla v jednom z okresů jižní Moravy rozvířena kauza týkající se vyšetřování ulovených divokých prasat na svalovce. Na začátku všeho stálo oznámení podané Krajské veterinární správě (KVS) jedním z myslivců na jeho kolegu, jenž byl podezříván z neodevzdávání vzorků. Rozběhlo se vyšetřování, které mimo jiné ukázalo, že v r. 2008 bylo v tomto okresu státní veterinární laboratoří vyšetřeno jen asi 44 % veškerých ulovených prasat. V té době byla realita vyšetřování vzorků taková, že myslivci odevzdávali vzorky k vyšetření pouze minimálně označené a někdy chybělo i číslo plomby uloveného kusu. Ke vzorkům neexistovaly průvodní listy, žádosti o vyšetření, potvrzení o převzetí vzorku ani nic jiného, čím by mohl myslivec prokázat alespoň odevzdání vzorku. Místo protokolu o laboratorním vyšetření platilo pravidlo „pokud se Vám neozveme, je to v pohodě“. Záznamy o vzorcích byly tedy značně „děravé“, a to jak na straně lovců, tak na straně sběrných veterinárních míst či veterinárních laboratoří. Při vzniklé konfrontaci se SVS bránila tím, že zákon ukládá lovci zajistit laboratorní vyšetření a že je tedy pouze na jeho odpovědnosti, jak se k dané povinnosti postaví. Myslivci oponovali, že SVS jim nevydává doklady o převzetí či vyšetření vzorků, na což SVS zareagovala vydáním formuláře „Objednávka laboratorního vyšetření na svalovce u volně žijící zvěře“, jenž od té doby doznal několika změn názvu, formátu i obsahu. Dalším problémem bylo vyšetřování vzorků mimo laboratoře SVS. V mnoha případech šlo o vyšetřování méně citlivou kompresní metodou soukromými veterináři, kteří byli sami myslivci, nebo s nimi byli úzce svázáni. Některým však bohužel chybělo povolení pro tento druh vyšetřování od KVS či akreditace od Českého institutu pro akreditaci. Okamžité vyšetření u kamaráda-veterináře lovcům vyhovovalo samozřejmě podstatně více, než mnohdy desítky kilometrů dlouhý „výlet“ do sběrného místa v pracovní době a několikadenní čekání na výsledek. V případě ulovení divočáka v pátek večer byl výsledek laboratorního vyšetření znám nejdříve v úterý. Jen podotýkám, že podle ustanovení zákona nesměl být ulovený kus po celou tuto dobu zpracováván.

V porovnání s uvedenými skutečnostmi udělala SVS za poslední dva roky výrazně vstřícný krok směrem k myslivcům. Jako aktivní myslivec vidím do budoucna prostor pro zlepšování situace ve vyšetřování vzorků na trichinelózu zejména v zahušťování sítě míst pro sběr vzorků, rychlejší a efektivnější komunikaci laboratoře a lovce (uživatele honitby) a v podpoře a motivaci pro soukromé veterinární lékaře k certifikaci laboratoří na vyšetřování trichinelózy. Některé uvedené problémy bude nový zákon jistě řešit.

Myslivcům (uživatelům honiteb) se novým rokem otevře možnost dodávat ulovenou zvěř nejen spotřebitelům a do maloobchodních prodejen, ale i do registrovaných restaurací. Vzhledem k tomu, že některé druhy zvěře mohou být nositeli nemocí a nákaz nebezpečných i pro člověka, bude na nás myslivcích, abychom důsledně dodržovali veškerá pravidla daná nejen legislativou a před veřejností se prezentovali jako zodpovědní moderní dodavatelé kvalitní potraviny, kteří důsledně dbají na přísné dodržování všech veterinárních a hygienických pravidel.