Úvodník 12/2012
Petr Ziegrosser
Vážení čtenáři,
tak je zase jeden rok za námi. Zatím jen kalendářní, ale brzy skončí i ten myslivecký. A s ním i nájmy na honitby a možná i dlouholetá přátelství. Časy se mění rychleji, než si patrně všichni uvědomujeme. Neměli bychom se v předvánočním čase na chvilku zastavit a popřemýšlet? Stojí nám to pachtění vůbec za to?
Za posledních dvacet let jsme získali mnoho. Máme kvalitní auta, bezvadnou loveckou výzbroj a výstroj, můžeme si koupit jakoukoliv zbraň. Můžeme si koupit, co chceme, téměř vše, pokud na to máme. Kulovnice, brokovnice, optiku pro denní i noční vidění, fotopasti, střelivo těch nejlepších značek, oblečení a boty se supermembránami, poplatkové lovy ... Jediné, co nelze koupit, je pohoda, zdraví, přátelství a kamarádi. Hodnoty, které nás s nabývajícím majetkem jaksi opouštějí. Dát dohromady partu kamarádů, mezi nimiž se cítíme dobře, a strávit společně s nimi alespoň dva dny, to se podaří jen zřídka. A to, aby po lovu poseděli lovci společně s honci a vůdci psů, to se již téměř nestává. Poděkování zástupce lovců (často i krále honu) personálu u výřadu se také často nevidí, i když je výřad dobrý a den se vydařil.
Zamysleme se v předvánoční čas nad tím, co se to s námi stalo. Co vlastně chceme a oč usilujeme. A stojí nám to vůbec za to? Ta velká auta, ve kterých jezdíme sami. Ty drahé zbraně, které nikdo neobdivuje. Ty honitby, které sami nedokážeme obhospodařovat. Stejně tak, jako ty nádherné mladé přítelkyně. Má smysl lovit ročně tolik zvěře a získat tolik trofejí, když se nemám komu pochlubit a podělit se o radost? Mnoho jsme získali, ale více jsme ztratili.
Je jen na nás, jak se s tím vyrovnáme. Snad nám vyjde o Vánocích alespoň chvilička času na přemýšlení …