Sika japonský v ČR a úskalí jeho managementu

Jan Dvořák a Lenka Palyzová

Jelen sika pochází z východní Asie – z japonských ostrovů, Koreje, Mandžuska, východní Číny a jihovýchodní sibiřské části Ruska (Ussurijsko). Pro obdivuhodnou schopnost přizpůsobit se novému prostředí byl od druhé poloviny 19. století vysazován i mimo svoji domovinu (Austrálie 1868, Nový Zéland 1885, Anglie 1870, Francie 1890, země Rakousko-Uherska 1891, Německo 1893, Dánsko 1900, Polsko 1910, Severní Amerika 1916), kde vesměs velmi dobře prospívá, a to jak v oborních chovech, tak ve volné přírodě. V některých zemích se ve volnosti natolik rozmnožil, že jeho populace působí významné škody v zemědělství a lesnictví a s existencí siky jsou spojena další negativa, zejména hybridizace s jelenem evropským. Mezi takové země patří i ČR. Hodláme-li zodpovědně přistoupit k řešení stále se zvětšujícího problému, je dobré analyzovat příčiny současného stavu.