Miroslav Vodňanský
Vážení čtenáři,
všechno se mění – prostředí, které nás obklopuje, společnost, ve které žijeme, lidé, s nimiž se stýkáme – a samozřejmě i my. Každý z nás to pociťuje sám na sobě. A když se podíváme kolem sebe, zapřemýšlíme nad svým životem a ohlédneme se, tak si uvědomujeme, jak se vše mění – něco k lepšímu, něco k horšímu, ale nic není trvale takové, jaké to bylo dřív. To samozřejmě platí i pro myslivost. Mnohé změny, které přináší doba, přijímáme velmi rádi a rychle je považujeme za samozřejmost. Zvláště v těch případech, když jde o věci, které nám něco usnadňují nebo zpříjemňují. V praktickém výkonu myslivosti je dnes například zcela běžné, že se do honiteb jezdí pohodlnějšími a většinou i pro terén způsobilejšími automobily. Téměř každý myslivec má u sebe mobilní telefon a vývoj je zřetelný i v používání lovecké optiky, zbraní a různého jiného vybavení pro výkon lovu. Ale jde také o, jak se vyvíjí i myšlení a přístup k myslivosti. A v tomto ohledu vzniká bohužel dojem, jako by se u některých myslivců zakonzervovaly postoje z doby, kdy vlastnictví auta značky Trabant bylo pro mnohé ještě zdrojem závisti a volání telefonem na kličku fungovalo přes spojovatele v příslušné telefonní ústředně. Neplatí to samozřejmě pro všechny, ale je důležité, aby si opravdu co nejvíce myslivců uvědomilo, že myslivost není pouhé hobby a relaxace. Pokud nějaký chovatel chová doma králíky stejně jako před třiceti lety, tak se to týká opravdu jen jeho samého a jeho králíků. Jestliže ale nějaký uživatel honitby v dnešní době přistupuje k lovu zvěře a k péči o ni stejným způsobem jako v době, kdy byly zcela odlišné podmínky prostředí a jiné vlastnické vztahy, vůbec se to netýká jen jeho samého.