A znovu o sikovi! (str. 10-13)

Petr Koubek

Snad žádný jiný druh zvěře žijící v ČR se v posledních letech netěší takové pozornosti jako jelen sika. Dlužno říci, že právem. Jeho šíření má téměř invazní charakter, druh vykazuje „neuvěřitelný“ reprodukční potenciál (sčítané stavy se příliš neliší od normovaných, které jsou každoročně téměř stejné, přesto odstřel roste o stovky kusů), honitbami v některých oblastech táhnou stohlavé tlupy, škody působené na lesích a polních kulturách dosahují desítek milionů korun a jako „bonus“ sika pustoší genofond původního jelena evropského. Proto ta četnost odborných seminářů věnovaných sikovi (Dobříš 1999, Žlutice 2007, Dubina 2012 a 2014). Podle počtu odborných akcí a článků věnovaných tomuto druhu by se dalo soudit, že již víme, jak celou situaci s přemnoženým sikou řešit a už jen ladíme některé drobnosti. Jak však ukázal poslední ze seminářů, uspořádaný 16. května t. r. v Dubině u Karlových Varů, tak snadné to není. Problém známe, víme, jak ho řešit, ale zdá se, že není nikoho, kdo by ho skutečně řešit chtěl!