ÚVODNÍK (str. 1)
David Vaca
Vážení čtenáři,
jak záhy zjistíte, v tomto čísle Světa myslivosti věnujeme nadstandardní prostor tématu, které všichni známe – přehlídkám trofejí. Možná vás napadne, jestli to není zbytečné. Nač se zabývat něčím, co je zavedené a léty prověřené? Čímsi, co funguje z roku na rok, setrvačně, pořád stejně … Možná právě proto! V anketě na str. 4–7 respondenti pojmenovávají řadu neduhů přehlídek a unisono upozorňují na to, že je v mnoha směrech nutné změnit přístup k jejich pořádání, ale i k systému propagace, výběru prostředí, hodnocení trofejí atd. Někde to již myslivci pochopili a pracují na zlepšování formy i obsahu těchto tradičních akcí.
Na špičce v kvalitě prezentací výsledků lovu jsou některé divize Vojenských lesů a statků ČR, s. p. Ostatně snímek na titulní stránce tohoto čísla časopisu byl pořízen na jedné z těchto akcí – na Libavé. Kdokoli může namítnout, že jde o velkou firmu, která na to má prostředky, ale proč se neinspirovat alespoň v něčem? Vždyť všechny potřebné změny není nezbytně nutné provést jednorázově. I postupná změna je cenná. Ale musí se chtít!
Samostatnou kapitolou přehlídek trofejí je jejich proklamovaný vliv na „zlepšování kvality chovu zvěře“. Jak ve zmíněné anketě kriticky upozorňuje Mgr. Bádr, či o několik stránek dál Ing. Ziegrosser, máme v tomto ohledu skutečně o čem přemýšlet. Začíná to od hodnocení trofejí, pokračuje přes přístup k chovatelským opatřením a končí konstatováním, že přehlídky vymyšlené před desítkami let jsou v dnešních reáliích podstatě k ničemu, neboť … (zbytek najdete v diskusním příspěvku Ing. Ziegrossera). Co s tím? Změnit přístup!
Na přehlídky trofejí jezdím rád. Zajímá mne především dění v regionu, odkud pocházím, ale pro porovnání uvítám i možnost podívat se, jak se to dělá jinde. Na přehlídkách „doma“ se obvykle vídám s přáteli, kteří na ně jezdí se stejnou pravidelností jako já. Potkáme se, popovídáme, prohlédneme si trofeje, rozebereme situaci v myslivosti. A těšíme se na příští rok. Nač nedokážu odpovědět, je, proč na přehlídky jezdí málo myslivců. Téměř kamkoliv přijedu, slyším nářky nad nízkou účastí členů místního okresního mysliveckého spolku, nad nezájmem o přehlídky. Čím to je? Špatnou propagací přehlídky? Špatným výběrem prostředí pro její uspořádání? Nevyhovujícím termínem? Neatraktivním programem? Nedostatkem času myslivců? Jejich nezájmem? Určitě by se našlo mnoho dalších důvodů. Ale třeba to „málo“ je normální jev dnešní doby, jímž se nemá smysl příliš zabývat … Skutečně?
A jsme zase na začátku. Možná právě jakási „provozní slepota“, ty desítky přehlídek, které jsme navštívili, ty tisíce trofejí, které jsme viděli, nám brání v tom, abychom se nad přehlídkami dokázali racionálně a bez předsudků zamyslet a kriticky zhodnotit, co má z jejich podoby ještě smysl, a co je naopak již přežité. Někdy stačí člověka postrčit a začne přemýšlet či konat. V našem případě může být impulsem dobře připravená přehlídka někde u nás doma a je úplně jedno, jestli ji zorganizoval aktivní okresní myslivecký spolek či divize státního podniku. Nebo návštěva přehlídky někde v zahraničí. První dojem nemusí být vždy stoprocentně pozitivní, ale může být podnětem k zamyšlení a třeba i ke konstatování, že ne vše, co děláme, je tak perfektní, jak o tom mluvíme.
Každopádně musí být chuť něco změnit!