Úvodník (str. 1)
Jiří Kamler
Vážení čtenáři,
aktuální číslo Světa myslivosti je věnováno daňčí zvěři, která je pro svou krásu i užitek středem pozornosti a péče mnoha myslivců. To, jak se u nás daňkům daří, dokazují asi nejlépe statistické údaje o množství lovené daňčí zvěře. Z nich vyplývá, že daněk sice pozvolna, ale vytrvale rozšiřuje areál svého výskytu v ČR, a spolu s tím průběžně narůstají i jeho úlovky.
Z pohledu daňka evropského coby druhu by vzhledem k trvalému růstu jeho početnosti a osídlování nových oblastí bylo hodnocení současné situace nanejvýš optimistické. Je zřejmé, že naše krajina zvěři stále nabízí zatím nevyužité zdroje potravy a krytu. Pokud se ovšem na situaci podíváme v širších souvislostech, vkrádají se otázky, jestli je takový vývoj optimální, zda je v souladu s cíli uživatelů honiteb, vlastníků půdy a dalších zainteresovaných subjektů a kdy bude naplněna kapacita prostředí. Je logické, že donekonečna se počty daňčí zvěře zvyšovat nemohou a jednou se zastavit musejí. Zvláště za situace, kdy stoupají stavy všech konkurenčních druhů spárkaté zvěře a nárůst početnosti daňčí zvěře nemůžeme vysvětlit poklesem stavů např. zvěře jelení. Zejména od vlastníků lesů navíc již desítky let zaznívají více či méně hlasité výzvy k redukci přemnožené zvěře, jež jsou v protikladu k jejím trvale stoupajícím stavům. Proto by bylo velmi žádoucí, kdybychom si utvořili jasnou představu o optimálním a maximálním osídlení krajiny zvěří a dokázali ji dlouhodobě udržovat. Takový cíl se ovšem mnohem snáze plní na větších územích a při představě delší časové perspektivy hospodaření, než dovolují současné honitby.
Daňčí zvěř má přitom řadu vlastností, které z ní dělají druh vhodný do dnešní krajiny. Dokáže se přizpůsobit zneklidňování člověkem a využívat velmi rozdílné zdroje potravy. Zároveň nepůsobí škody ohryzem jako jiné druhy spárkaté zvěře, takže ji provází pověst nenáročného a bezkonfliktního druhu. To ovšem platí jen do chvíle, než začneme sledovat škody okusem a likvidaci přirozené obnovy. V tomto ohledu se daněk projevuje podobně jako jiné druhy a v případě možnosti rád spásá listy a letorosty dřevin. Ve srovnání se srnčí zvěří má ovšem výhodu v tom, že jej uživí i seno založené do krmelců a u nás i v zahraničí profituje z toho, že snáší intenzivní chov v malých oborách, farmách či zooparcích. Pro menší obory v nižších polohách asi neexistuje vhodnější druh. Díky svému rozšíření a snadné „studovatelnosti“ je i častým předmětem zájmu vědců.
Několik staletí výskytu daňka evropského v ČR je asi dostatečným důkazem toho, že tento druh zvěře nachází v našich honitbách příhodné podmínky a dokázal se sžít s ostatními druhy. Na nás myslivcích je, abychom nejen zlepšovali jeho životní prostředí, ale také s ním dokázali hospodařit tak, aby společně s ostatními druhy nebyl příčinou neúměrných škod na lesních porostech a zemědělských plodinách. Uvědomme si, že obohacení honiteb se srnčí zvěří o zvěř daňčí výrazně změní pastevní tlak na les. Jakékoliv zvyšování početnosti býložravé zvěře by proto mělo být prováděno jen tam, kde to prostředí snese. Všem uživatelům honiteb s daňčí zvěří přeji, aby jejich honitby poskytovaly zvěři dobré podmínky k životu a oni sami se mohli těšit z její přítomnosti.