Chov a lov zvěře ve skotské ptačí rezervaci Abernethy Forest Nature Reserve
{mosimage}
00ZAHR
Chov a lov zvěře ve skotské ptačí rezervaci Abernethy Forest Nature Reserve
Radim Plhal
Britské ostrovy má většina z nás spojené s Londýnem, královnou či se skupinou Beatles a asi jen málokdo by v této průmyslové části světa, s intenzivním zemědělstvím a krajinou rozdělenou podle vlastnických hranic, očekával myslivecké zážitky. Přesto se i tam najde dost míst, málo dotčených moderní civilizací, která poskytují prožitky při osamoceném pobytu v horách spojeným s lovem jelení zvěře. Mé zkušenosti pocházejí ze severního Skotska, které představuje nádherný kout naší planety. Oblast se v předešlých dvou letech stala cílem mých pracovních prázdninových cest. Rád se podělím se čtenáři Světa myslivosti o zkušenosti s managementem zvěře v této oblasti.
Poprvé jsem do výše uvedených míst zavítal v červenci 2003 s úmyslem pracovat jako dobrovolník u Královské společnosti na ochranu ptactva. Tato organizace, ukrývající se pod anglickou zkratkou RSPB (Royal society for the protection of birds), spravuje na severu Skotska asi osm přírodních lesních rezervací, v nichž se věnuje pozornost zejména monitoringu a ochraně tetřeva hlušce.Já jsem si vybral rezervaci rozprostírající se v podhůří Cairngormských hor nedaleko vesnice Abernethy (podle ní je rezervace pojmenována - Abernethy forest nature reserve). Pro snadnější zeměpisné určení mohu uvést, že asi 80 km severně od této rezervace leží městečko Inverness, známé zejména díky nedalekému jezeru Loch Ness.
LESNÍ REZERVACE ABERNETHY
Rezervace vznikla na počátku 90. let minulého století a svojí rozlohou necelých 12 000 ha patří k největším rezervacím tohoto druhu na Britských ostrovech. Je pomyslně rozdělená na dva celky.
První těsně sousedí s „civilizací“, a je tudíž dobře přístupný veřejnosti. Návštěvníci se tam dostanou bez větších problémů - tuto část rezervace protíná veřejná komunikace. Na ní je zřízeno několik odpočívadel a parkovišť, u nichž nesmí chybět jednoduché lavičky a stoly pro skromné posezení a samozřejmě informační tabule upozorňující na četné naučné stezky v okolí, na něž se zaměstnanci rezervace snaží soustředit pohyb turistů. Ani volný pohyb mimo ně však není zakázán. Houby ani jiné lesní plody tam lidé nesbírají. V teplých letních měsících sice v oblasti rostou spousty hub, avšak málokdo umí bezpečně určit jedlé druhy. Chůzi mimo stezky značně ztěžuje hustý koberec, tvořený podrostními druhy, zejména vřesem obecným, borůvkou atd. Navíc pobyt v tamní přírodě umí někdy značně zkomplikovat rychlá změna počasí. To je jen několik důvodů, proč návštěvníci pouze velmi sporadicky opouštějí pohodlí a bezpečí vyznačených a velmi dobře udržovaných stezek.
Největší pozornost v této části rezervace jednoznačně vyvolává tzv. Osprey centrum (Osprey = orlovec říční). Jde o jakousi pozorovací věž v blízkosti jezera Loch Garten, z níž mohou návštěvníci sledovat vzácného orlovce říčního během jeho denní aktivity. Přístup k věži je velmi dobře vyznačen naučnou stezkou vedoucí z přilehlého parkoviště. Za vstup na věž se platí, stejně jako za využití služeb odborného průvodce po naučných stezkách. Poplatky nepřevyšují dvě anglické libry. Osprey centrum je velice dobře a moderně vybavené. K dispozici jsou výkonné pozorovací dalekohledy na stativech, namířené přímo na hnízdo orlovce. Návštěvník se však také může pohodlně usadit do křesla a sledovat na obrazovkách přímý přenos či záznam z videokamer, umístěných v těsné blízkosti hnízda nebo přímo v hnízdě. Nechybí ani odborný výklad.
Rezervace se stává cílem většinou pouze jednodenních návštěv, není vybavena zázemím pro ubytování turistů. V celé rezervaci slouží jen několik správních budov a domů pro zaměstnance. Hranice rezervace lemují okraje přilehlých vesnic a několik menších objektů sloužících jako rodinné rekreační chaty.
Druhá část rezervace je určena k ochraně tetřeva hlušce. Jde o odlehlejší území zasahující až na hřebeny blízkých hor do nadmořské výšky 1000 m. Tetřev samozřejmě neobývá celou oblast - jeho přirozeným biotopem jsou pouze souvislé lesní porosty do nadmořské výšky max. 600 m. Začátkem 90. let minulého století, kdy rezervace vznikla (tedy již po zákazu lovu tetřeva), čítaly jeho stavy na území rezervace přes 1000 ks. V současné době to není ani třetina.
Lesní porosty v rezervaci tvoří většinou původní druhová společenstva, uměle vysazené lesy se vyskytují jen v nepatrném rozsahu (většinou jde pouze o umělé doplňování přirozené obnovy). Stromové patro se skládá jen asi z pěti druhů dřevin (borovice lesní, smrk ztepilý, jalovec obecný, bříza bělokorá a vrba jíva). Ani keřové či bylinné patro nevyniká mimo-řádnou druhovou pestrostí. Mezi dominantní druhy patří vřes obecný, brusnice brusinka, brusnice borůvka, sítina rozkladitá, ostřice černá, hasivka orličí a různé druhy mechů. V nadmořské výšce přibližně 600 m probíhá tzv. horní hranice lesa.
Souvislé lesní porosty zabírají jen asi třetinu rozlohy rezervace, zbylá část plochy vystupuje již do takových nadmořských výšek, kde se vegetace omezuje pouze na podrostní bylinné druhy (vřes, borůvka, brusinka, sítina). Většina lesů v rezervaci spadá do kategorie lesů ochranných a lesů zvláštního určení. S těžbou dřeva se vůbec nepočítá. Celkově lze říci, že lesní porosty se udržují ve velmi rozvolněném zápoji, výsledkem čehož jsou různě obrostlí a košatí jedinci, jejichž dřevo je zcela nevhodné k pilařskému zpracování. Většina vytěženého dříví (zejména z probírek) se tudíž používá jako palivo. Velká část pěstebních zásahů v mladých porostech, při nichž je zapotřebí snížit počet jedinců na ploše, spočívá ve využití metody tzv. ring-bark, při níž se v různé výšce stromu oloupe prstenec kůry i s lýkem. Tím se přeruší asimilační proud a strom následně odumře. Odumřelá hmota se ponechá v porostech.
Většina pozemků v rezervaci patří státu, ale najdou se i malé ostrůvky půdy v soukromém vlastnictví. Jde zpravidla o farmy s chovem krav a ovcí. Farmy a pastviny jsou převážně oploceny nízkým ohradníkem. Jím je ostatně obehnána téměř celá rezervace. Nízký elektrický ohradník napájený solární energií se vine až vysoko do hor a odděluje sousední pozemky. Díky výšce asi 150 cm není překážkou migraci jelení zvěře.
Mimo tetřeva se správa rezervace pečlivě stará i o návštěvníky. Důkazem jsou upravené a kvalitně vyznačené turistické stezky, horské chatky sloužící k odpočinku či k úkrytu před nepohodou atd. Perfektně funguje i spolupráce RSPB s různými školami, pořádání dětských dnů je zcela běžné. Odborně vzdělaní a proškolení zaměstnanci RSPB se při nich snaží, mnohdy zábavnou formou, poučit mládež o historii a současném poslání rezervace. Mohu jen potvrdit, že se tam veřejnost díky tomu dívá na „lidi v zeleném“ trochu jinýma očima, než je tomu u nás. Není to opovržení, pomluvy, nadávky apod. Lesník či lovec budí u laiků většinou úctu a sympatie.
TETŘEVÍ ZVĚŘ
Tetřev je pro správu rezervace klíčovým druhem a předmětem intenzivní péče. Ta spočívá v terénních pracích spojených s monitoringem, které probíhají zejména v období července. Důvod je prostý. Ptáci se v tomto období odchytávají a označují, přičemž označování se týká především mladých ptáků. Ti jsou, podle slov odborníků, v tomto období již natolik vyspělí, že se při odchytu do sítě neporaní. Současně jsou ale natolik nevyspělí, že ještě neumějí létat, takže je lze snáze odchytit. Pro přesné vyhledávání tetřevů v terénu se využívají lovečtí psi, především setři. Ptáci se označí buď jednoduchým kroužkem s evidenčním číslem připevněným na stoják, nebo radiovysílačkou, která se pomocí gumičky připne na hruď ptáka. Signál z vysílačky je následně propojen s GPS. Díky tomu získávají zaměstnanci rezervace velmi cenné informace o pohybu příslušného jedince.
Z mého pohledu méně praktickou ukázkou péče o tetřeva v rezervaci je budování čtvercových oplocenek o délce strany 50 m. Zaměstnanci RSPB očekávají, že tetřevice v těchto oplocenkách snese vejce a úspěšně vyvede potomstvo, které uvnitř oplocenky pomalu dospěje, přeletí 180 cm vysoké oplocení a rozptýlí se do okolí. Pointa má být v tom, že během celého období vyvedení mláďat by tetřevi měli být za plotem chráněni před predátory, zejména před liškou obecnou, popř. jezevcem lesním či kunou skalní a lesní. Podle mého názoru však oplocení nemůže být překážkou pro jakoukoliv šelmu, zdivočelým psem počínaje a kunou konče. Je totiž zhotoveno z obyčejného lesnického pletiva, které je po obvodu připevněno na dřevěné kůly. Terén v tamních lesích navíc vykazuje ohromnou členitost - jde především o rašelinné půdy, často podmáčené, porostlé mocnými vrstvami mechu či vřesu, jež vytváří četné kupovité útvary. Z tohoto důvodu není utěsnění oplocení při zemi dost dobře možné.
Další způsoby ochrany a péče o tetřeva se mi zdají již smysluplnější. Jde zejména o odstřel lišek (jezevec a kuny jsou celoročně hájeny) a přizpůsobování lesních porostů potřebám tetřeví zvěře (prostorové uspořádání či druhové složení a podpora určitých druhů dřevin /jalovec, solitérní košaté borovice apod./). Tetřevům se vychází vstříc také péčí o podrost, protože právě v něm tito ptáci hledají potravu. Kvůli tomu se v rezervaci každoročně zakládají na několika místech tzv. umělé požáry, které zničí starší, méně plodící a více zdřevnatělé porosty vřesu, borůvek a brusinek, na jejichž místě vyrostou nové, svěží koberce těchto podrostních druhů. Tím se tetřevům prostře bohatý stůl. Umělý odchov ptáků se zatím nevyužívá, není to potřeba. Přestože počty tetřevů neustále klesají, je populace v rezervaci stále životaschopná, i bez vypouštění uměle odchovaných jedinců.
Hospodaření s lovnými druhy zvěře se budeme věnovat v příštím čísle.