Tak nashledanou ...
{mosimage}
00DISK
Tak nashledanou ...
RNDr. Jakub Hruška, Csc.
Dlouhou dobu jsem byl celkem loajálním členem ČMMJ, který se o dění v organizaci zajímal spíše méně a více si hleděl myslivosti. Mnohé věci se mi sice příliš nelíbily, ale v běžném shonu života jsem je moc nepromýšlel. Teprve napjatá situace před listopadovým sjezdem mne donutila zamyslet se nad situací poněkud více. Rád bych se svými úvahami seznámil i čtenáře Světa myslivosti.
Prvotním impulsem byla velmi nepřátelská reakce zaměstnance ČMMJ ing. Králíčka na můj článek ve Světě myslivosti č. 1/2005, v němž jsem kritizoval novou plánovací vyhlášku č. 553/2004 Sb. Tato vyhláška je odborný nesmysl, ve kterém se, mimo jiné, ukládá sčítat drobnou zvěř a vypracovat plán lovu na základě tohoto sčítání do 25. července. Jde o sčítání a plánování nenarozené a nespočítatelné zvěře. Od „odborného“ pracovníka ČMMJ bych čekal podporu uvedených argumentů, a nikoliv podrážděnou reakci, jak si dovoluji kritizovat dílo ministerstva zemědělství. Ve svém příspěvku téměř vyzval k porušování této vyhlášky, protože, jak sám píše, „plány podle této vyhlášky jsou do značné míry formální záležitostí“ a že se „po dohodě se státní správou myslivosti může plán podle potřeby a dané reality měnit“. Proč tedy taková vyhláška vůbec existuje? Je zjevné, že ing. Králíček je zvyklý řešit věci „dohodou“, a předpisy - ty jsou zřejmě jen pro ty, kteří je chtějí dodržovat. Pak ovšem těmto pánům nezáleží na tom, jaké ty předpisy jsou. Je třeba dodat, že všichni ostatní diskutující můj názor na vyhlášku podpořili.
Velmi podivná situace je také okolo pojišťovny Halali. Akcionáři pojišťovny navýšili od r. 1997 základní jmění formou úpisu akcií z 16,5 milionu na 68,5 milionů korun. Navýšení se dělo v letech 1997, 2000, 2001, 2003 a 2005. Důvod navýšení může být dvojí: může jít o povinné navýšení díky zákonem požadovanému zvyšování základního jmění pojišťoven, nebo prostě o to, že pojišťovna nemá peníze a navýšení základního jmění je způsob, jak do ní chybějící prostředky dostat. Hlavním akcionářem pojišťovny je ČMMJ, která také nově vydávané akcie kupovala. Jinými slovy, pokud se pojišťovna Halali dostane do potíží, její akcie zcela ztratí na hodnotě a ČMMJ bude mít jen bezcenné papíry. Navýšení bylo placeno z peněz ČMMJ, tedy z členských příspěvků členů. Že jde o částky velké, které nebyly tím pádem použity na rozvoj myslivosti, či na, nedej bože, nějaké služby členům jednoty, je snadné ukázat: 25. 8. 2003 bylo do Halali formou navýšení základního jmění převedeno z ČMMJ 14 milionů Kč a 27. 6. 2005 přibližně 8,5 milionu Kč. O údajích se lze přesvědčit na www.justice.cz (do vyhledávače stačí zadat heslo Halali). Zápisy jsou v záložce „Výpis platných“. O žádném z těchto navýšení není v časopise Myslivost ani zmínka. Protože Myslivost je téměř jediným informačním zdrojem, k němuž má řadový člen ČMMJ přístup, pokládám to za zatajování těchto transakcí před členstvem. Stejně tak asi většina členů neví, že na Halali byl převeden dům v Jungmannově ulici v Praze, na který se členové jednoty skládali, a to jak formou dobrovolnou, tak v podstatě povinnou ve formě zvláštní známky v hodnotě 50 Kč. Dům tedy vůbec (a již dlouho) nepatří ústředí ČMMJ (a již vůbec ne jejím členům).
Budova slouží pojišťovně Halali a placenému aparátu ČMMJ. Temný průjezd s několika zvonky, žádné přívětivé reprezentační prostory snažící se myslivost prezentovat jako přitažlivou činnost ku prospěchu přírody, a nikoliv jako velikášskou zábavu nabubřelých zbohatlíků či nerudných asociálních bouchalů. Tak je dnes myslivost veřejností převážně vnímána. Žádné poradenské středisko snažící se pomoci běžným myslivcům, např. při závažných problémech týkajících se škod zvěří, možností získání peněz z dotačních programů pro zlepšení prostředí zvěře, či dnes velmi důležitou právní pomoc při neustále se měnících výkladech zákona o myslivosti. Myslivecká prodejna v budově je stejná jako většina ostatních v centru Prahy.
Je zjevné, že ČMMJ je ve skutečnosti řízena nevolenými placenými funkcionáři, kteří se věnují zejména činnostem, které jsou výhodné pro ně, a je jim jedno, co na to celkem pasivní členstvo. Mafiánské způsoby jednání jednatele Broukala jsou ilustrativně popsány v článku Persona non grata v č. 12/2005 Světa myslivosti.
Tato situace vygradovala zjevně dopředu připravenou “volbou” nového předsedy. Co si ČMMJ s tímto pánem počne? Zkrachovaný politik, jehož vlastní strana odvolala z ministerské funkce a odmítá ho na kandidátku do parlamentních voleb s poukazem na jeho minulost lemovanou podezřeními z velké korupce. Jeho volbou se chtě nechtě ČMMJ přihlásila k tomuto způsobu politiky, a prokázala, že jí zákulisní a korupční jednání nevadí. Také, že ČMMJ nevadí legislativní zmetky vyprodukované ministerstvem zemědělství právě za tohoto ministra. Obávám se, že se nový předseda brzy stane velkou přítěží pro jakákoliv jen trochu politicky zabarvená jednání. A takových bude nutno absolvovat mnoho.
Je mi to vzhledem k dlouholeté tradici ČMMJ trochu líto, ale shora zmiňované skutečnosti mne nakonec přesvědčily k vystoupení z ČMMJ. Není to prásknutí dveřmi na věčné časy, ale v takové situaci, kterou činnost ČMMJ v minulém období navodila, již pro mne není únosné být nadále členem. Pokud některé nové vedení dokáže časem situaci zlepšit, rád se vrátím. Myslivost lze dobře provozovat i bez současné ČMMJ. Tak nashledanou, snad brzkou.